Panna Maria ve více zjeveních naráží na nebe, očistec a peklo. Při několika příležitostech dokonce bere s sebou světce na mystickou cestu, na které vize těchto tří míst vyvolávají štěstí, strach či hrůzu. Jednou ze „silných stránek“ učení Panny Marie je, že nám připomíná to, co Církev zdůrazňuje:
Ano, individuální soud, který bezprostředně následuje po smrti – nazývaný „osobní soud“ v Katechismu Katolické církve (KKC) – existuje; ano, tento soud nás nevyhnutně zavazuje bdít nad stavem jediné věci, která přežije po tom, co odejdeme dál, a tou je naše duše:
„
Ti, kdo umírají v Boží milosti a přátelství, ale nejsou dokonale očištěni, i když jsou si jisti svou věčnou spásou, jsou po smrti podrobeni očišťování, aby dosáhli svatosti nutné ke vstupu do nebeské radosti,“
píše se
v odstavci 1030.
„
Církev dává tomuto konečnému očištění vyvolených název Očistec, který je zcela odlišný od trestu zatracených,“ uvádí se
v dalším odstavci, aby se předešlo jakékoli záměně s peklem.
Bez předstírání tajemství posmrtného života se zdá, že očistec, jak nám připomíná emeritní papež Benedikt XVI., je pro většinu duší povinným stádiem. Pro otce Jeana-Marca Bota, kněze v diecézi Versailles ve Francii, je očistec jako
„velká naděje, mistrovské dílo Božího milosrdenství… Je to salon krásy Ducha Svatého. Také ho definuji jako mystickou zkušenost pasivní očisty, protože všechno je dokonáno a je to Bůh, který nyní dokončuje to, co je třeba udělat.”
Mnohem méně známá než Lurdy nebo Lisieux, je
svatyně Panny Marie Montligeonské, v La Chapelle-Montligeon ve Francii (departement Orne, diecéze Séez)
Je označována jako „
světové centrum modlitby za zesnulé“.
„
V Montligeonu se modlíme za zesnulé, za duše v očistci, aby se v nich dokončilo dílo očišťující lásky,“ vysvětluje webová stránka svatyně.
Převzato z
https://matkabozia.sk/,
článek z 13. 11. 2022 naleznete
zde.
