Je obtížné vysvětlit nevěřícímu člověku podstatu vaší víry za pár minut, když se vás zeptá, proč jste vlastně věřící. Za mnoho let jsem si zvykl odkazovat lidi s takovými otázkami na knihu zesnulého biskupa Fultona Sheena
The Life of Christ –
Život Krista. Je to kniha psaná úžasně jednoduchým jazykem, ale Pána Ježíše představuje v tak novém, nečekaném a svěžím světle, že musí zaujmout snad každého, kdo se chce o Kristu či křesťanství něco dozvědět.
Bohužel tato kniha je u nás téměř nedostupná a lidi proto odkazuji na různé zahraniční stránky, kde si mohou například stáhnout do čtečky její pdf verzi.
V každém případě, některé z myšlenek Mons. Sheena opravdu stojí za pozornost.
Zdroj Věčného života
Už na začátku biskup upozorňuje, že spása, kterou Ježíš nabízí, není sociální, ale duchovní: „
Nepřišel zachránit lidi od chudoby, ale od hříchu.“ To je skutečnost, kterou mnozí kněží i věřící opomíjejí a dbají víc právě na sociální a majetkové postavení lidí, než na jejich duchovní chudobu. Jenže toto je jen první z mnoha Kristových učení, které si Fulton všímá.
Dalším je například to, že nový křesťanský zákon, který Kristus představil, hovoří jasně, a sice: „
nevinný má trpět za vinné“. Autor tuto myšlenku dále rozebírá:
„
Jenom průměrnost může přežít. Ti, kdo nazývají černé černým a bílé bílým, budou odsouzeni za netoleranci. Jen šedá přežívá.“
Je až neuvěřitelné, že tato slova byla napsána v 50. letech. Samozřejmě, prvním, kdo následoval toto učení byl sám Ježíš, ale věřící mají následovat Kristův příklad.
„
Tomu, co nás učil, bylo sebeukřižování – milovat ty, kdo nás nenávidí; přestat vyvolávat slávu svobodě, dokud nemáme zajištěnu také spravedlnost, pravdu a lásku Boží.“
Tato oběť však není zbytečná; naopak, krev a voda prolitá Synem Božím na kříži se stává „
zdrojem Věčného života“, největšího daru, jaký jsme mohli kdy dostat.
Každý něco obětuje
Slova o obětování se však platí pro všechny lidi. A všichni lidé – ti, co Krista následují, jako i ti, kdo ho odmítají – musí ve svém životě něco obětovat, něco ztratit. Jsou lidé, kteří se rozhodli obětovat svůj život pro nižší účel: když si vybrali fyzická a biologická potěšení tohoto světa, ve skutečnosti obětovali svou duši, která bude po smrti navěky ztracena a která trpí už tady na zemi.
Ale jsou také lidé, kteří se rozhodli život obětovat pro větší účel – vybrali si spásu duše, ale toho mohou dosáhnout jen skrze sebezapírání a skrze dobrovolné podrobení se kříži. Biskup Fulton vysvětluje:
„
(Ježíš) neučinil křesťanství jednoduchým – musí existovat nejen dobrovolné zřeknutí se všeho, ale také utrpení, hanba a smrt kříže.“
Toto utrpení však není zbytečné:
„
Na Posledním soudu budou všechny národy rozděleny do dvou skupin: na ovce a kozly – na ty, kteří Ho milovali a ty, kteří Ho nenáviděli.“
Rozhodující otázka
Zatímco Ježíš hlásal všechny věci takové a podobné, zástupy Ho poslouchaly. Byla to řeč sice poměrně tvrdá, ale lidskému rozumu ještě dávala jakš-takš smysl. Následně však přišel s učením, které mělo od něho přízeň lidu definitivně odvrátit. Biskup Sheen píše:
„
Rozhodující otázkou v Ježíšově životě, při které mnozí od něho odpadli, se stává až… Eucharistie. I Jidáš se podlomil při slibu o Nebeském Chlebu.“
To, že se Ježíš dal lidem „
za pokrm“ se odráží podle biskupa Fultona i na názvu městečka, kde se narodil: slovo „Betlém“ totiž znamená „Dům chleba“. Eucharistií zůstává Ježíš s křesťany po všechny generace – až do skončení světa.
Zloba hříchu
V pozdějších kapitolách své knihy se biskup Fulton Sheen věnuje ukřižování a zmrtvýchvstání Pána Ježíše Krista. „
Kdyby lidé neupadli do hříchu, Kristova smrt by neměla smysl,“ upozorňuje své čtenáře. Biskup upozorňuje, že neplatí, že by křesťanství neuspělo, ale to my sami jsme Krista zklamali, když řekl: „
Zvedni svůj kříž a následuj mě“, přičemž my jsme tuto výzvu příliš ignorovali.
Ukřižováním a zmrtvýchvstáním nastává nová epocha lidstva. „
Kříž byl Ježíšův trůn“, píše biskup Fulton a pokračuje:
„
Ježíš se stal hlavou tohoto nového lidstva, když sám na Sebe převzal vinu za všechny hříchy světa.“
Právě smrt na kříži a následné zmrtvýchvstání byl nejdůležitějším důvodem, proč vlastně Ježíš přišel na tento svět. Právě touto heroickou obětí a nečekaným zázrakem otevřel Spasitel světa brány Nebes celému lidstvu. Avšak Kristovo ukřižování má ještě další rozměr:
„
Aby ukázal zlobu hříchu, musel ukázat, co dokáže hřích udělat nekonečnému Dobru… zlo hříchu je v konečném důsledku ukřižováním Bohočlověka.“
Ale hříchem se také vytváří dluh – a tento dluh může být splacen jen někým, kdo je ochoten za něj prolít svou krev.
Když pak Ježíš vstal z mrtvých a ukázal se apoštolům, ukázal jim také jizvy po hřebech, aby tak dokázal, že je to skutečně On. Jak si však všímá biskup Sheen, čím měli apoštolové v Něho větší víru, tím víc si uvědomovali, že „
tyto stopy po hřebech jsou méně důkazem ukřižování a více důkazem nesmírné lásky“. Lásky, kterou má Ježíš ke všem lidem.
Osudové rozhodnutí
Life of Christ toho nabízí, samozřejmě, daleko víc. Všímá si z vícera úhlů jednotlivé apoštoly a prezentuje, v čem skutečně zklamali a kdy skutečně obstáli. Biskup Fulton si již od samého počátku všímá vedoucí role Petra, který „
jakoby byl jejich mluvčím“.
Biskup si však také všímá i Panny Marie. „
Tam, kde je její Syn trpitelem, Ona je spolutrpitelkou,“ píše.
Zkrátka, chcete-li hlouběji poznat našeho Pána Ježíše Krista, chcete-li hlouběji poznat křesťanskou víru, tato kniha podává všechny tyto aspekty srozumitelným a mnohdy nečekaným způsobem.
Ježíš přišel, aby svět spasil. My Mu můžeme říct své „ano“ nebo „ne“. Ale není možné Syna Božího jednoduše ignorovat. Jen udělat toto jedno osudové rozhodnutí.
Matej Gavlák
Převzato z
www.christianitas.sk,
článek z 11. 11. 2022 naleznete
zde.
