Přinášíme kázání o. Františka o očistci, o lásce k druhým a jak to všechno správně využít pro užitek náš, duší a věčnosti.
Díky Boží spravedlnosti a jeho milosrdenství Bůh zařídil způsob, jak si mohou zemřelí svoje dluhy, když si je nevyrovnali zaživa odpykat. Říkáme tomu očistec. Z životopisu svatých se dozvídáme, že Bůh dává některým nahlédnout do očistce. Třeba Františka Pampelonová viděla v očistci biskupa, který trpěl za svoji nedbalost v úřadě, nebo kněze, jehož nedbalostí zemřeli mnohé duše bez svátostí. Markéta Marie Alacoque ujistila sestru, že tatínek nemusel do očistce, protože na smrtelné posteli byl šlechetný k chudákovi. Bylo jí také zjeveno, že jistá paní bude dlouho v očistci, protože byla tvrdá a nemilosrdná vůči své služce a mše svaté, které se za ní slouží se připočítávají té služce.
Sv. Gertruda věnovala všechny zásluhy duším v očistci. Měla z toho výčitky, ale Pán se jí zjevil a řekl: "Odpouštím ti všechny tresty, které jsi měla trpět v očistci a rozmnožím tvou slávu pro lásku jakou si měla pro moje milé duše v očistci."
Co to pro nás znamená? Zkracujme si očistec už zde na zemi. Pán trestá nelásku k druhým a rád odpouští pro naši lásku k druhým.
Největší pomocnicí duším v očistci je Matka Boží. Na mariánské svátky a první soboty uděluje amnestii pro duše v očistci.
Zapomeňme na křivdy, odpouštějme. Buďme laskaví k druhým. Očistec je těžký, nebe je na dosah.
