Poslední víkend v říjnu byl v adoptivní farnosti Jeníkov v severních Čechách trochu zvláštní. Ptáte se proč a jste zvědaví? Pak se pojďte podívat, co se v Jeníkově dělo.
V roce 2017 zavítalo do naší adoptivní farnosti Jeníkov několik skautů z Ochoze u Brna, aby nám pomohli oškrábat zeď na schodišti a na chodbě, abychom potom mohli chodbu vymalovat. Byla to tehdy pro nás velká pomoc, byť to tak vůbec nevypadalo.
Uběhlo několik dalších let a skauti se znovu ozvali. Společně jsme hledali celý rok nějaký termín, kdy by bylo možné, aby skauti do Jeníkova opět přijeli. A já už jsem na tuto nabíznou pomoc možná dávno pozapomněla, ale ne tak sv. Josef a skauti z Ochoze. Když jsem tak na podzim klečela v kostele a prosila sv. Josefa o pomoc, tak sv. Josef se nenechal dlouho prosit a poslal mě ještě ten den do cesty jeden telefon, ve kterém se hlásili skauti, že by byli ochotni přijet v říjnu. Domluvili jsme společně termín na poslední víkend v říjnu a oni skutečně přijeli v nečekaném počtu. Na začátku domlouvání jsme se bavili tak o osmi lidech, potom se počet zvedl na dvanáct. Týden před odjezdem, když jsem skautům byla vyzvednout nějaké pracovní náčiní, tak mě hlásili, že už jich pojede šestnáct a den před příjezdem se počet zvedl na sedmnáct. Bohu díky za to!
Jakmile se ale blížil termín příjezdu, začala ve mě narůstat nervózita, jak zvládnu vařit a ještě s nimi být i na zahradě a zorganizovat práci tak, aby se mohlo něco udělat. A opět se postaral sv. Josef, když mě přiměl k tomu, abych napsala otci Markovi. Musím přiznat, že jsem žádnou pomoc moc nečekala, ale ejhle, ona přišla. Dostala jsem kontakt na dva lidi, kterým jsem hned druhý den zavolala a oni ochotně přijeli pomoci s vařením a ještě sebou přivezli další pomocnici.
A je tu pátek večer a po celodenní jízdě vlakem téměř přes celou naši republiku dorazila do Jeníkova výprava skautů z Ochoze u Brna. Na uvítanou pro ně byla připravena perfektní večeře od profesionálních kuchařek. Potom přišlo krátké seznámení a skauti byli zvědaví, co, že je to bude v sobotu čekat za práci. Samozřejmě, jak je to u mě zvykem, jsem jim přednesla svůj připravený seznam toho, co by bylo potřeba udělat. Po večeři jsme ještě navštívili farní kostel sv. Petra a Pavla, jde jsem jim něco málo pověděla o historii tohoto chrámu a něco málo i o poutním místě, kde uctíváme Pannu Marii - Matku důvěry.Večer měli skauti potom svůj program a musím podotknout, že ačkoliv jich bylo sedmnáct, vůbec o nich na faře nebylo slechu, žádné dupání ani bouchání dveřmi ani žádné silné hlasité projevy. Docela mě to udivilo, že se mladí lidé dokážou tak slušně bavit.
V sobotu ráno byla snídaně a po ní jsme se sešli na farní zahradě, kde jsme si začali rozdělovat práci. Prioritou samozřejmě bylo řezání a skládání dřeva, toho se ujala první skupina. Druhá skupina pak štípala třísky na zatápění. Tři holky se ujali práce se štípačkou a rozštípali nám velkou hromadu dřeva, kterou jsem tam já celé léto navážela - velké Díky! Další tři holky se ujaly práce v předzahrádce, kde odnosili kameny a vyčistili část záhonu od kamenů i jiného nepořádku. Ještě nám také někteří ostříhaly nálety keřů, které nám zabírali část pozemku na zahradě. Také se podařilo odvézt starý kotel a jiné železo do šrotu. Naváželo se také dřevo do kotelny.
V půl jedné byl potom připravený oběd v podobě vývaru a rizota. Po obědě následovala prohlídka věže kostela, kde jsou tři nově opravené zvony. A i když viditelnost byla minimální, pro mnohé to byl asi zážitek.... Potom jsme ještě navštívili kaply sv. Anny, která je před farou. A pak jsme pokračovali v práci. Ti, co měli již úkol splněný se pustili do dalších připravených úkolů. Holky tapetovali jednu zeď, na kterou pak ještě další šikovný skaut přidělával věšák. Také se podařilo vytrhat plevel na horní části naší zahrady a díky vytrvalosti dalších skutů se podařilo vyvézt hlínu z jednoho místa, kde asi původbě bývalo jezírko, které jsme tímto začali znovu budovat. Některé skautky se pak pustili do hrabání listí na zahradě. Pracovalo se na několika místech a všude panovala pohoda a bylo vidět, jak se pod rukama šikovných skutů práce posouvá dopředu. Skauti, kteří řezali dřevo nám pomohli rozřezat tu nejtěžší a nejhorší část dřeva. Za jejich vytrvalost jim patří dík, stejně jako jedné skautce, která celý den vydžela nařezané dřevo skládat. Dokonce se i asi půl hodiny pracovalo s baterkami, protože se začalo stmívat a skauti chtěli svou práci dokončit. Patří jim za to velký Dík!
V neděli jsme se se skauty rozloučili, rychle uklidili faru a vydali se směr Morava, protože jsem musela jít potom ještě na noční do práce. Ale Bohu díky se to všechno zvládlo, hlavně díky pomocníkům v kuchyni, kteří pomohli s úklidem fary. Velké díky všem, kdo se celé akce zúčastnili, díky skautům za jejich pomoc. Díky pomocnicím v kuchyni za jejich nasazení být celý den v kuchyni. A díky sv. Josefovi, že to všechno tak skvěle zařídil a také díky všem, kdo se za nás modlili. A především DÍKY Bohu, za jeho požehnání!
