Během svého pobytu v ČR sloužil o. Deepak z Indie mši svatou v Plenkovicích. K čemu ve svém kázání vyzýval věřící?
Texty 22. neděle v mezidobí
Sir 3,19-21.30-31
Žalm 68
Žid 12,18-19.22-24a
Lk 14,1.7-14
Překlad homilie
Drazí bratři a sestry v Kristu.
Společné téma dnešních textů je potřeba pravé pokory, která vede ke štědrému sdílení s potřebnými. Varují nás před jakoukoli formou pýchy a oslavování sebe sama. Prezentují pokoru nejen jako ctnost, ale také jako otevření našich srdcí, myslí a rukou chudým, potřebným, znevýhodněným a všem, kteří jsou společností vyloučeni. Pokora neznamená "myslet si o sobě méně, ale myslet méně na sebe." (C.S. Lewis)
Thomas Merton připomíná: "Pýcha nás činí umělými, ale pokora reálnými."
Pokora je schopnost vidět sebe takové, jaké nás vidí Bůh. Pokora je uznání, že vše, co máme, je darem od Boha. Pokorný člověk je ten, kdo zná své dary a talenty a je za ně vděčný Bohu. Pokora nepopírá dary nebo nesdílí talenty s ostatními. Bůh nás stvořil. My jsme na oplátku vděčni Bohu za tyto dary a projevujeme svou vděčnost tím, že využíváme své talenty ke vzájemné službě.
Slovo pokora pochází z latinského slova "humus", což znamená úrodná půda. Jinými slovy, být pokorný znamená být připravený přijmout, kdo jsem se všemi svými talenty, schopnostmi, ale i limity a slabostmi. Pokora neznamená myslet si o sobě méně. Znamená žít tak, jako žil Ježíš - ne pro sebe, ale pro druhé. "Stejně tak, jako je pýcha kořenem všech hříchů, tak pokora je kořenem, matkou, chůvou, zdrojem a poutem všech ctností," říká sv. Jan Zlatoústý.
Modleme se dnes, aby nám Bůh dal milost, abychom mohli být pokorní jako sv. Cyril a Metoděj, Matka Tereza, Gándhí a mnoho dalších svatých a konečně jako sám Ježíš, který se pokořil na kříž pro naši spásu, abychom se mohli dostat do nebe. Amen.
Originální anglická verze
Dear brothers and sisters in christ Jesus. ∕ The common theme of today’s readings is the need for true humility ∕ which leads to a generous blessed sharing with the needy. ∕ The readings warn us against all forms of pride and self-glorification. ∕ They present humility not only as a virtue but also as a means of opening our hearts, our minds, and our hands to the poor, the needy, the disadvantaged, and the marginalized of society. ∕ Humility is “not thinking less of yourself, ∕ but thinking of yourself less.” (C.S. Lewis). ∕ Others remind us that: “Pride makes us artificial, and humility makes us real.” (Thomas Merton). ∕
Humility is an attempt to try to see ourselves as God sees us. ∕ True humility is recognizing that everything good we have, comes from God. ∕ A humble person is one who knows one’s gifts and talents and is thankful to God for them. ∕ Humility does not imply denying our gifts, or not sharing our talents with others. ∕ God made us. We, in turn, are thankful to God for those gifts, and show our thankfulness by using our talents in service to one another.
The word humility comes from the Latin word humus ∕ which means “fertile soil.” / In other words, to be humble is to be ready to accept who we are, especially with our talents, abilities, limitations, and weaknesses. ∕ Humility does not mean thinking less of ourselves. It means living as Jesus lived – not for ourselves, but for others. ∕ For just as pride is the root of all sins, “humility is the root, mother, nurse, foundation and bond of all virtue,” says St. John Chrysostom once remarked. ∕
Today let us pray that God gives us the grace that we may be humble like Cyril and Metodei, ∕ like Mother Teresa and Gandhi ∕ and may be like many other saints ∕ and finally like Jesus himself who humble himself on the cross for the salvation ∕ that we will be worthy to rececive our reward in hevean. amen….
