Lidové misie ve farnosti Brno - Obřany se blíží. O tom, jak se farnost připravovala na tuto dobu milostí, co způsobil odklad misií a další, si můžete přečíst v rozhovoru s duchovním správcem jáhnem Petrem Šplouchalem.
1. Co je ve farnosti po 12. letech od posledních lidových misií jiného? A co ve farnosti zůstalo?
Ptáte se, co se ve farnosti po dvanácti letech, od posledních lidových misií změnilo a co zůstalo?
S nadsázkou bych řekl, že nezůstal kámen na kameni. Vždyť celá naše společnost, včetně církve, prožila covid a nyní jsou všichni strašeni zdražováním, válkou, apod., pro mne osobně nesrozumitelnými a necitlivými věcmi. Mnoho lidí se odklání od Boha a od církve, nástroje Božího. Přitom, jako nemocniční kaplan, s čistým svědomím mohu říci, že jsem nevěřícího člověka nepotkal.
Ale to je zároveň problém filozofický. Kdo je věřící a kdo nevěřící?
Zpět k farnosti.
Povzdechy, které naříkají, že se farnosti vyprazdňují, se nepatrně dotkly i nás. K tomu nepřispělo ani to, že můj spolubratr, administrátor in spiritualibus, je již 9 měsíců v nemocnici a farnost zůstává pro mne radostí, ale i významným křížem.
2. Jakou vůdčí myšlenkou farnost žije?
Farnost v současné době žije misiemi, čím také jiným.
3. Pěstujete víno a děláte z něj dokonce i dobrý nápoj, jak jste se k tomu dostal?
Ano, je to jedna z nových věcí. Když jsem před mnoha lety, přebral farnost bylo na zahradě zanedbané víno zcela nekvalitního červeného hrozna. Největší radost z jeho úrody měly ovečky, které jsem choval na faře, a trošku menší radost i farníci.
Po ošetření dobře rodilo, a tak se ho všichni brzy přejedli. Dobrý Bůh má smysl pro humor, a tak mi poslal do cesty jednoho šikovného vinaře, který tvrdil, že i z nekvalitního vína se dá udělat velmi kvalitní mok. Tak jsme se společně pustili do výroby a pak už jsme na svatého Martina žehnali a koštovali nové víno. Jednoho takového žehnání se účastnil i misionář z Indie. Ten se podivoval nad našimi zvyky a nad lahodností vín. Později se na ochutnávce vín, ve skupině „červená směska“, toto naše víno umístilo na třetím místě. Dobré, ne?
A od té doby máme v pořadí již třetí várku. Malou, ale o to vzácnější. Vždy tak do 50 lahví. Mimochodem, zkoušeli jste někdy vypít naráz 50 lahví vína? Já si na to netroufám, a tak je raději rozdáváme hostům a přátelům.
4. Lidové misie měly být původně již před dvěma lety, tedy po 10 letech od minulých misií, jak jste využili dvouletý odklad?
Skutečně, lidové misie měly být původně již před dvěma lety. Tedy po 10 letech od minulých misií. Za sebe mohu říci, že čas navíc byl využit převážně k modlitbě. K té byli farníci pravidelně vyzýváni a na misie jsme pamatovali téměř při každé mši nebo bohoslužbě, v přímluvách.
5. Farní kostel je zasvěcený sv. Václavu je zde patrný nějaký kult ke sv. Václavovi?
Farní kostel je zasvěcený sv. Václavovi. Jak jsem již řekl, i já nyní připravuji víno, které několikrát bylo použito při slavení mše svaté. Podobně jako sv. Václav. Takže stopy svatého Václava, chtě-nechtě, se objevují i u nás. Ale vážně, i otec Marek Dunda dvakrát kázal při svatováclavských oslavách, ke kterým patří vždy i slavná mše svatá. A týden, někdy i 14 dní před poutní slavností, bývá žehnání hodům.
Při něm se většinou zpívá starý svatováclavský chorál, který zhudebnil páter Fryčaj, první skladatel katolického moravského kancionálu.
Co bych vám chtěl závěrem popřát. Pokud jste vydrželi a dočetli tato slova až do konce, pak bych vám od srdce chtěl popřát věčné království v nebi. S tím se také s vámi loučím a doufám, že si tam můžeme všichni společně dát sraz.
Petr Šplouchal - administrátor farnosti
Děkuji za rozhovor. Kéž se lidové misie ve farnosti vydaří. Prosíme, pamatujte na ně ve svých modlitbách.
Fotografie jsou z pouti ke sv. Václavovi v roce 2022
