V srpnu pár nadšenců vyrazilo sjíždět Dyji. Níže si můžeme přečíst svědectví jednoho z nich, Petra z Olbramkostela:
Tak začalo to takhle: vyjeli jsme z Olbramkostela já, Danielka, o. Nik a Kulda. Jeli jsme do Znojma do Kauflandu nakoupit věci s sebou. Já a Danielka jsme zůstali v autě a asi po 15 minutách přišel o. Nik a Kulda. Podle louče, co koupil Kulda, jsem pochopil, že to bude sranda.
Tak jsme jeli do tábora do Znojma vypůjčit si lodě. No a ještě než jsme vyjeli po proudu, jeli jsme proti proudu, podívat se do muzea motorismu. Ještě předtím se o. Nik a Danielka převrátili. Pak jsme konečně jeli po proudu, no ale pak přišel 1. jez a já jsem jel s o. Nikem a Danielka jela s Kuldou. Jak to samozřejmě mohlo dopadnout, než tím že já a o. Nik jsme se převrátili a o. Nik ztratil brýle. Brýle jsme hledali a nenašli.
Za jezem byl hned tábor, kde jsme si půjčili lodě, tak jsme se tam najedli, vyndali věci z auta do barelů a jeli jsme po proudu. Jeli jsme a jeli jsme a pak jsme našli místečko na spaní asi 5 km před kempem. Vystoupili jsme z lodí, dali jsme lodě na břeh a šli jsme se podívat, jak to tam vypadá. Řekli jsme si, že to je dobré místo na spaní. Asi 100 m od toho bylo pole s kukuřicí, tak jsme pár kukuřic natrhali, rozdělali oheň a já a Kulda jsme šli do hospody. Kulda si dal jedno, já jsem si dal limču. Pro Danielku to byl celkem náročný den, tak nás opustila. Přišli jsme s Kuldou na naše tábořiště, udělali si kukuřici a šli spát. Spali jsme pod širákem a tu louč, co koupil Kulda, jsme hledali, ale nenašli.
Ráno jsme vstali, rozdělali oheň na snídani a uvařili čaj. Když se vyjelo, louč se našla v lodi. Kulda jel na lodi sám a já a o. Nik jsme jeli spolu. Byl jsem háček.
Pak jsme přijeli do tábora, tam jsem si dal limonádu, Kulda a o. Nik si dali pivo. Pak jsme šli do vsi, nakoupili jsme si a jeli dál. Asi po 5 km jsme zastavili u břehu, bylo tam ohniště, měli jsme na oběd opečené párky na ohni a jeli jsme dál.
Asi po 8 km jsme zastavili na břehu a šli jsme do hospody. V hospodě jsme byli asi 45 min a jelo se dál. Po pár minutách co jsme vyjeli, začalo strašně foukat a pršet, hřmělo a blýskalo se. Do tábora to bylo moc daleko. Tak jsme to zapíchli pod mostem.
Přestalo pršet a já a o. Nik jsme pod mostem, kde bylo i ohniště, rozdělali oheň. Kulda šel do vsi něco nakoupit, ale už byla dost tma. Já a o. Nik jsme dělali guláš. Já nakrájel brambory, o. Nik cibuli, ale jak pršelo, tak dřevo bylo mokré. Zavolali jsme Kuldovi, až uvidí nějakou větev, ať ji vezme. No a on přinesl paletu. Táhl ji dost daleko, ale jak už byla tma, tak se nám ji nechtělo sekerou rozmlátit. Tak jsme ji hodili z mostku. Ani se nezničila, tak jsme ji rozsekali sekerou, dodělali jsme guláš a šli jsme spát. O. Nik spal vedle mostu, Kulda a já pod mostem.
Ráno jsme se vzbudili, sbalili jsme se a jeli jsme dál po vlnách. Cestou nás čekala houpací lanová lávka. Tam jsme se chvíli zdrželi a jeli dál, až jsme dojeli do cíle. Cíl byl Hevlín. Tam pro nás přijel pán z půjčovny, naložili jsme lodě a jeli do Znojma, kde jsme měli auto. Moc sem si to užil.
Petr Bodanský
