V sobotu 8. října byla i v Bohdalově slavnostní mše svatá se stavěním misijního kříže.
Mši svatou sloužil P. Marek Dunda.
Některé myšlenky z kázání:
Lidové misie měly připomenout, že to všechno, v co věříme, je pravda. Je pravda, že existuje Bůh a my mu jednou budeme skládat účty, a to každý z nás. Měly připomenout, že čas, který zde prožíváme, je posvátný. A škoda každé promeškané příležitosti být s Pánem Bohem. Misie měly připomenout, že Bůh nám každému dal dost možností, abychom se posvěcovali a abychom správně využili tento čas. Měly připomenout, že to není jenom tak, že se to tak říká, že se máme modlit, máme chodit do kostela, ale že to tak je. Že jednou při tom konečném zúčtování buďto budou misie viděny jako doba, kdy jsme opravdu toho využili a k Pánu Bohu se od té doby skutečně víc přimkli, anebo jako promeškaná šance, která se už nebude opakovat a která nám bude vlastně chybět jednou na věčnosti.
Bůh nám v dnešním evangeliu ukazuje, jak velkou hodnotu má každý člověk v očích Božích a jak velká příležitost pro nás je to, že můžeme odpovědět na Boží lásku láskou svou.
...
Někteří sice říkají, že jsou věřící, ale v určité chvíli upřednostní úplně něco jiného. Myslí si: Pán Bůh - On počká. Teď je přece důležitější všechno další. Pán Bůh třeba počká, ale nám by to mohlo chybět. A tak povzbuzujme všechny ty, kteří to tak mají, ať si srovnají správně priority, protože jednou nebudeme souzeni z toho, zda jsme všechnu práci stihli, ale zda jsme skutečně ve svém životě dali najevo, že jsme přátelé Boží a že stojíme o to být v jeho blízkosti.
Kdo se modlí, dělá zkušenost s Boží blízkostí.
Lidové misie mají tři části:
1. Máme s ohlédnout zpět a završit to dobrou svatou zpovědí, aby celá minulost byla vyřešena.
2. Má se dojít ke konkrétnímu rozhodnutí, jak teď nastavím svůj život, a to vložit do misijního kříže.
3. Od misijního kříže odcházíme s misijním posláním - chci dělat něco proto, aby další zažili, že víra je poklad a dokázali ji přijmout a žít z ní.
Proč zde tedy byly misie?
Aby připomenuly to důležité, aby pozvaly k plnému životu z víry, povzbudily ve víře a znovu předaly misijní poslání.
A co po misiích zbyde?
Misijní kříž. Má být trvale na očích těm, kdo misie prožili i těm, kteří se budou ptát: "Co to je?" Kříž bude na veřejnosti, abychom, kdykoli kolem něj budeme procházet, projíždět, si připomenuli: Mám žít jako člověk víry.
Tak ať jsou misie něčím, co je začátkem.
Kříž byl po mši svaté požehnán.
Samotného stavění misijního kříže se ujali místní hasiči.
Na závěr zazněl svatováclavský chorál a česká státní hymna
Všem, kteří se nějak podíleli na misiích, Pán Bůh zaplať.
