V sobotu 8. října byla v Novém Veselí slavnostní mše svatá a byl postaven misijní kříž, čímž byly završeny lidové misie této farnosti.
Několik myšlenek z kázání P. Marka Dundy:
Proč byly zde ve farnosti lidové misie?
Jednoduchá odpověď by byla: "Protože pan farář pozval misionáře." Ale má to ještě mnohem hlubší důvod. Slyšeli jsme to v evangeliu, kde Pán Ježíš ukazuje smysl všeho:
"Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v Něho věří, nebyl ztracen, ale měl život věčný."
Misie měly připomenout to nejdůležitější - že Bůh má rád každého člověka. Nechce, aby někdo byl ztracen, zavržen. Má nás dokonce tak rád, že dal vlastního Syna, a ten za nás umřel na kříži.
Misie nás mají povzbudit, abychom nepřehlédli, že tady na zemi jsme jen na chvíli, na zkoušku, abychom se osvědčili jako přátelé Boží. Také nás misie mají připomenout, že Bůh nám k tomu dává všechny potřebné prostředky a milosti. Ale je mnoho pokušení, abychom přehlédli to nejpodstatnější a drahocenný čas utráceli něčím jiným, co nemá hodnotu věčnosti. Misie mají povzbudit ve víře. Mají nás povzbudit, abychom si své víry vážili. S dětmi říkáme: "Víra, to je poklad můj, tu mi, Pane, ochraňuj."
A když na závěr bude vztyčen kříž, tak je to takové znamení naší víry, znamení toho, že si vážíme víry, kterou žili už naši předkové, na kterou navazujeme, že se za ni nestydíme - vždyť kříž bude postaven na veřejnosti, a také je znamením toho, co se má dít v našich srdcích - že není jen připomínkou, že jsme něco prožili, ale že nás to formuje a utváří. Misionáři odejdou, ale to misijní působení má pokračovat dál. Každému má ležet na srdci spása vlastní i těch, které nám Bůh svěřuje. Pro vlastní spásu máme konat to, co patří - poctivý duchovní život, a druhé se nemáme bát povzbudit, svědčit o svých zkušenostech s Bohem a pomáhat, aby i oni rozpoznali, co je opravdu důležité a co je druhořadé.
...
Co zůstane po misiích?
Někomu vzpomínky, na veřejnosti zůstane tento pěkný kříž, který má připomínat: vždyť chceme křesťansky žít, vždyť Bůh už nám dal tolik milostí, že my jenom máme mít z toho užitek tím, že se k tomu hlásíme... Co ještě zbyde po misiích? Dvojí úkol: mít předsevzetí z misií, něco konkrétního, o co se pak dál budu snažit, a kdykoli se prochází či projíždí kolem misijního kříže, tak si na to vzpomenout, a pak jméno konkrétního člověka, který je vzdálen od Pána Boha, a jemu vyprošovat, aby se jednou dostal do nebe. Denně pak na to vzpomenout, byť i jen v kratičké modlitbě.
Po misiích také zůstane úkol pokračovat a předávat víru dál. Protože pokud jsme poznali a uvědomili si, že je víra poklad, tak stojíme o to, aby i ostatní z toho měli užitek. A nám z pokladu neubývá, když se o něj dělíme dál.
Zakončím známými slovy tak, jak končívali misionáři před mnoha lety: "Mysli si, co chceš, dělej si, co chceš, ale pamatuj, že jednou zemřeš a souzen budeš." Amen.
Místní hasiči kříž bravurně a ve chvilce postavili.
Přítomní se kříže dotkli a symbolicky do něj vložili své misijní předsevzetí a jednoho člověka, kterému budou vyprošovat nebe.
Na závěr ještě zazněl svatováclavský chorál a česká státní hymna.
Otec Marek ještě na závěr připomněl, abychom se k víře veřejně hlásili a měli ji jako velký poklad, a že kříž je výzvou předávat víru dál.
U kříže v Novém Veselí je možno získat plnomocné odpustky, a to ve výroční den jeho postavení, tedy 8. 10., a pak na svátek Povýšení svatého kříže 14. 9.
