Přinášíme texty z Evangelia převedené do veršů, tak jak nám byly zaslány. Třeba osloví i Vás.
'VSTANU A PŮJDU K SVÉMU OTCI... '
Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: "Přijímá hříšníky a jí s nimi!" Pověděl jim tedy toto podobenství:
"Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: 'Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.' On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil. Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad, a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedal.
Tu šel do sebe a řekl: 'Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!' Vstal a šel k svému otci.
Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem.' Ale otec nařídil služebníkům: 'Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!' A začali se veselit.
Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: 'Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.' Tu se (starší syn) rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. Ale on otci odpověděl: 'Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!'
Otec mu odpověděl: 'Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.' "
(Lk 15,1-3.11-32)
o o o
V Ježíšově blízkosti
samý hříšník od kosti.
Zákoníci reptají:
„Přijímá je a s nimi jí!“
Ježíše to nezastaví,
podobenství jim vypráví:
"Jeden člověk měl dva syny -
povahou byl každý jiný.
Jednou řekl otci mladší:
'Můj podíl mi dej hned radši.'
A tak majetek rozdělil
a každý syn dostal svůj díl.
Už po velmi krátkém čase,
mladší z domů vydává se.
Do daleké země zamíří,
majetek rozmarně prohýří.
A když všechno utratí,
kraj velký hlad zachvátí.
Začne trpět velkou nouzí,
v noci hlady se probouzí.
Jde k jednomu hospodáři:
'Vem mě, špatně se mi daří.'
Velká změna v krátkém čase -
na poli teď vepře pase.
Ani to, co vepři žrali,
k jídlu mu tam však nedali.
Šel do sebe a uvažuje:
'U nás doma každý hoduje.
A já tady hynu hlady.
Ale už si s tím vím rady...
Vstanu, půjdu k otci svému.
'Zhřešil jsem,' přiznám se jemu,
'proti tobě i proti Bohu.
Tvým synem zvát se už nemohu.
Jsem veliký ničemník,
chci však být tvůj nádeník.'
Když se k domu přibližuje,
otec ho hned zpozoruje.
Vyběhne mu naproti,
s láskou vše vyhodnotí.
Obejme ho a políbí,
neočekává alibi.
'Nejsem hoden být tvůj syn,
mám na srdci hodně vin.'
A otec ho překvapuje,
sluhům rychle nařizuje:
'Přineste mu obuv, šaty
a na ruku prsten zlatý!
Upečte hned tučné tele
a přivítejme ho vřele!
Mysleli jsme - 'mrtvý je',
ale synek mi žije.
Ten, co byl ztracený,
zas je nalezený.'
Veselit se začali,
tancovali, zpívali.
Starší syn se z pole vrací.
V rozruchu se trochu ztrácí.
Copak to má znamenat?
Hledá, kdo by moh´ to znát...
Zavolá si služebníka,
ten mu všechno rychle říká:
'Tvůj bratr se vrátil zas,
co byl pryč tak dlouhý čas.
Raduje se, hoduje,
že tu zase s námi je.'
Tu se starší rozzlobil,
nešel domů, venku byl.
Když to otec uslyšel,
sám za ním až ven vyšel.
Domlouvá mu, vysvětluje,
syn se však dál rozohňuje:
'Sloužím ti už tolik let,
každý příkaz plním hned.
A mně´s nikdy dosud nedal
ani kůzle, co bych si dal
a s přáteli si ho užil,
poveselil se a družil.
A když přišel tenhle, hele -
dals zabít nejlepší tele,
ač majetek tvůj utratil,
s nevěstkami čas si krátil.'
A otec mu s láskou na to:
'Poslyš, kluku, moje zlato,
ty jsi se mnou pořád, dítě,
víš, že velmi miluji tě.
Co je moje, je i tvé,
proč tě to tak velmi štve?
Tvůj bratr žije, zajásej,
závistí srdce nedrásej.
Že je mrtvý - vypadalo,
vrátil se - to není málo.
Máme se proč radovat,
veselit se, děkovat...'"
o o o
M O D L I T B A :
Otče, rač mi vždy sílu dát,
pomoz mi z mého hříchu vstát...
Před Tebou Tvé dítě stojí,
děkuji za lásku Tvoji,
za to, že ačkoli padám, pryč Ti odletím,
Ty čekáš na mě stále se svým objetím...
Od každé závisti druhým vysvoboď mě, Pane,
když zdá se mi, že více než mně se jim dostane...
Radost z každého hříšníka obrácení,
ať vzdálená mému srdci nikdy není...
