Úryvky rozhovorů polské mystičky Alice Lenczewské s Pánem Ježíšem. Bůh vybízí Aliciným prostřednictvím každého z nás, abychom se s důvěrou dítěte poddali jeho uzdravující moci ve svátosti pokání a smíření. Citované dialogy se týkají podmínek dobré zpovědi.
Zpytování svědomí
† Mé dítě, pohlédni spolu se Mnou do svého srdce a přečti v Mých očích pravdu o sobě: o tvém srdci a o tvých skutcích. A pros o mé milosrdenství vůči sobě. (…)
–
Čím je hřích, Otče?
† Odejitím ode Mne.
–
Člověk zůstane sám?
† Člověk nikdy není sám. Pokud není se Mnou, je se satanem, který ho k sobě přitahuje stále více, a stává se na něm závislým. Nejčastěji nepozorovaně, aby ho nepoplašil. (…)
† Vztažným bodem – ve skutečnosti – jsou mé dary, které jsem do tebe vložil, a možnosti, které pro tebe vytvářím. Zamysli se nad tím a všimni si, jak toho všeho využiješ, abys sloužila druhým; abys vytvářela svůj vztah k lidem, k sobě, ke Mně. (…)
† Nezdržuj se u vnějších skutečností. Všimni si, jak vypadala tvá touha. Byla taková jako moje? Vzrušovala tvé srdce a dýchala jí celý den? Ve kterých chvílích, situacích si zapomínala? Kdy ti bylo hůře, kdy to bylo nejtěžší? Co ničilo tvou touhu? Všimni si toho, co bylo nejhorší. Dej Mi to. Pros o pomoc mou Matku, svaté, anděly. A lituj, pros, abych napravil, abych doplnil tvou oběť dne, hodiny, chvíle.
Lítost nad hříchy
–
Jak se připravovat na zpověď?
† Plakat nad každým hnutím srdce, které nebylo láskou.
† Zkoumej, dítě moje, záměry svého srdce, zda je jejich zdrojem má láska, nebo tvé zaměření se na sebe. Vystavuj své srdce paprskům mé lásky, abych je bez přestání léčil a obohacoval.
† Svatost duše a její převaha nad tělem se získává skrze stav zkroušenosti vyplývající z učení Kříže. Ta zkroušenost, je-li upřímná, přivádí k odmítnutí žádostí těla, mysli a srdce a umrtvuje vše, co neposvěcuje duši. Není cesty ke svatosti bez setrvávání v hluboké zkroušenosti, bez milování Boha ze všech sil, bez milování všeho, co stvořil.
Pevné rozhodnutí k nápravě
–
Co je nejdůležitější [v pokání]?
† Opravdová lítost a touha po nápravě. Lítost za špatné chování bez snahy o nápravu nemá cenu, protože se nic nezmění. A v životě musí všechno vést ke změně k lepšímu - k dokonalosti. Když budeš žít ve zkroušenosti a v lásce – tvůj život bude plný jednoduchosti dítěte, odevzdanosti dítěte, dětinské důvěry a lásky milované. To bude plností askeze a plností zadostiučinění za pokání.
–
To pořád v sobě ponesu pocit viny vůči tvé lásce?
† Ano, protože budeš stále hříšnice. Když pocit viny působí vděčnost za mé milosrdenství a obdiv k mé lásce – to je velmi dobře. Horší je, když odrazuje a ubíjí. Snaž se tedy o konstruktivní pocit viny. O takový, který tě ke Mně přibližuje a zesiluje tvou oddanost a lásku.
Vyznání hříchů
–
Čím je zpověď?
† Návratem s mou pomocí.
–
Co je tehdy nejdůležitější?
† Touha po návratu, vůle k návratu a volání o pomoc ke Mně.
–
A zpovědník?
† On je skutečně nástrojem. A nemá význam, jaký ten nástroj je. Já si můžu každým nástrojem posloužit tak, jak chci. Rozhodnutí, jaký je návrat, záleží na člověku: na intenzitě touhy, na upřímnosti, na důvěře. Já to všechno vím, a zpovědník plní mou vůli. Předávám ji takovým způsobem, aby ji člověk mohl přijmout. Proto mají doporučení zpovědníka sílu. Je to moje síla. (…) Není důležité, ke komu půjdeš ke svaté zpovědi, ale co přineseš ve svém srdci, co složíš přede Mnou v přítomnosti člověka, který ti bude dán pro tu chvíli. Důležitý není člověk, ale tvá láska a zkroušenost.
† Neskrývej své slabosti, vždyť skrývaná slabost vládne nad tebou. Zatímco nad vyjevenou slabostí vládneš ty. (…) Je třeba se zpovídat z nedostatku lásky v srdci, v myšlenkách, v dívání na druhého člověka.
† Je třeba uvést jednotlivé hříchy: ty činy tvého srdce i mysli, kterými jsi Mě bezprostředně zranila nebo někoho z lidí. A ta opomenutí, kvůli kterým ses nepřičinila o růst Božího království v duších (ve své i v duších jiných).
Ale je třeba si také všimnout a vypovědět vnitřní příčinu spáchaného zla, kterou – řečeno zcela obecně – je větší láska k sobě než k Bohu a než k bližním. O co větší, o to větší hříchy způsobuje, protože ty jsou projevem sobeckosti, pýchy a jim podobné špatné sebelásky. Sáhni tedy do zdroje zla a obviňuj se z příliš malého úsilí v předávání Mně sebe i své duše, zraněné účinky prvotního hříchu. Ó příliš chabá touha se mnou každodenně se zdržovat a odevzdávat se Marii v každé nejmenší špatné náklonnosti. Při každém svém úmyslu, pomyšlení a činu se zamysli, jestli tím chceš budovat Boží království nebo uspokojit své sobectví.
Zadostiučinění Bohu i bližním
† Touha po pokání je druhá složka lásky k Bohu kromě smutku. Je zde ale jedna podmínka: Umrtvování je třeba přijímat s radostí a s láskou k těm, s jejichž pomocí jsi zkoušena. Na tom záleží hodnota a skutečnost pokání – prostředku tvého očištění a očištění těch, pro které to chceš získat.
Pros o světlo poznání pravdy a o milosrdenství pro tvou ubohost. Nedej se unášet hněvem, nesnaž se vždy trvat na svém, nehledej zlo u jiných a nespravedlnost u Boha a u lidí. Neobviňuj se a netrap se, že ti bylo ukřivděno.
Potkala tě má milost a mé milosrdenství, protože toužím přivolat tě zpět z tvých slepých uliček na mou cestu. Děkuj svému Bohu za milost, že tě přivolal, za milost kajícnosti, za milost zadostiučinění v pokání, jaké ti dávám. Dělej pořádek ve své duši a pros, abych z ní odstranil vše, co není čistou láskou k Bohu a k bližnímu.
Převzato z
https://doverujem-a-verim.blogspot.com/,
článek z 22. 9. 2022 naleznete
zde.
