Každý všední den během lidových misií probíhá v Bohdalově mše svatá pouze pro děti. V pondělí se této mše svaté zúčastnilo 12 dětí. O. Nik v kázání mluvil o čistém srdci. k čemu jej přirovnal, se můžete dočíst v tomto článku.
Na začátku se o. Nik dětí zeptal, zda znají pohádku O Šípkové Růžence. Děti přikyvovaly, že ano.
A tak jako během toho, když Šípková Růženka sto let spala, trní okolo ní rostlo, to může být i s naším srdcem, když má hřích. Může se stát, že budeme mít srdce obrostlé trním hříchu.
Jak se tohoto trní zbavit?
Nejprve toto trní smývá křest. Ale jak člověk roste, hřeší a srdce se začne opět špinit, zarůstat.
Kdo nám pomáhá hřích očistit?
O. Nik dal dětem nápovědu. Co nosí misionáři na hrudi? Ano, kříž. Na kříži zemřel Pán Ježíš.
Misie jsou od toho, aby nás blíže přivedly k Pánu Ježíši.
Otec Nik pokračoval příběhem o knězi a indiánce.
Jeden kněz se vydal na cestu. Když dorazil večer na místo, kde by přenocoval, setkal se s mladou indiánkou, která byla velmi smutná. Ptala se kněze, co má dělat, aby už nebyla tolik smutná. Kněz jí poradil: "Modli se každý den modlitbu pěti prstů: Pane, dej, ať poznám sebe."
Indiánka souhlasila a kněz odcestoval. Když se po několika dnech na místo vrátil, viděl, že indiánka je stále smutná. Řekla mu: "Když se modlím modlitbu pěti prstů, uvědomuji si, co dělám špatně a jsem z toho stále smutná."
Kněz jí odpověděl: "Změníme v modlitbě jedno slovo. Pane, dej, ať poznám tebe. Tuto modlitbu se už modli celý život." A odjel.
Když kněz po delší době procházel toto místo, viděl, že se z něj stala zbožná farnost. Mezi lidmi byla veselá indiánka. Řekla knězi: "Otče, od té doby, co se modlím modlitbu, kterou jste mě naučil, začala jsem poznávat Boha a i mé okolí ho chtělo začít poznávat."
Závěrem kázání zazněla myšlenka, že s Pánem budeme navěky, proto ho chtějme už nyní poznávat.
Pane, dej, ať poznám tebe,
a pak přijdu do nebe.
