Rozjímání s citacemi Písma jdou do hloubky, k jádru. Dosvědčují, že i když - jak poukazují nekatolíci - v Písmu není o růženci žádná zmínka, je růženec plný Božího slova. Uvádí do tajemství spásy a pomáhají lepšímu poznání Pána a přibližují k němu ...
Jedenácté tajemství:
Ježíšovo zmrtvýchvstání
V jedenáctém desátku růžence si připomínáme zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Pravda o Pánově zmrtvýchvstání spočívá na historických znameních a ukazatelích té nejreálnější pravdivosti. Nejprve je to Ježíšovo předvídání a předpovídání této události, což bylo důvodem toho, že samotní Židé postavili stráž ke hrobu, kde bylo uloženo jeho mrtvé tělo. Poté, co došlo k uskutečnění zmrtvýchvstání, dosvědčuje ho prázdný hrob a především mnohá svědectví těch, kteří viděli Ježíše poté, co vstal z mrtvých: jedí s ním za stolem, dotýkají se ran na jeho rukou a boku, žijí spolu s ním po čtyřicet dní, během kterých jim vzkříšený Ježíš dává potřebné poučení a moc pro Církev. Apoštolové a mnozí učedníci jsou si tím tak jisti, že položí vlastní život na obranu této pravdy, kterou potvrzují.
První zprávu o skutečnosti zmrtvýchvstání přijaly ženy, které nemohly na vigílii náležitě nabalzamovat Pánovo tělo, a proto přišly znovu v neděli ráno, aby mu prokázaly poslední úctu. Oznámil jim to anděl, který odstranil kámen z hrobu. Svatý Matouš nám o této události vypráví následujícím způsobem:
Po sobotě, na úsvitu prvního dne v týdnu, přišla Marie Magdaléna a jiná Marie podívat se na hrob. V tom nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, přistoupil, odvalil kámen a sedl si na něj. Jeho zjev byl jako blesk a jeho oděv bílý jako sníh. Strachem z něj se strážci zapotáceli a klesli jako mrtví. Anděl promluvil k ženám: "Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše ukřižovaného. Není tady. Byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte a podívejte se na to místo, kam byl položen. A rychle jděte a řekněte jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých. Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte. To jsem vám měl říct." Ženy rychle odešly od hrobu a se strachem i s velkou radostí to běžely oznámit jeho učedníkům. Vtom šel Ježíš proti nim a řekl: "Buďte pozdraveny!" Přistoupily, objali mu nohy a poklonili se mu. Tehdy jim Ježíš řekl: "Nebojte se! Jděte, sdělte mým bratřím, ať odejdou do Galileje. Tam mě uvidí" (Mt 28,1-10).
V evangeliu svatého Marka máme vyprávění o téže události:
Když bylo po sobotě, Marie Magdalská, Jakubova matka Marie a Salome nakoupily vonné oleje, aby ho šly pomazat. Záhy zrána první den v týdnu přišly k hrobu, když právě vycházelo slunce. Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?“ Když se podívaly, spatřily, že je kámen odvalen. Byl totiž velmi veliký.
Vešly do hrobky a uviděly tam na pravé straně sedět mladého muže oděného bílým rouchem ‒ a polekaly se. On však jim řekl: „Nelekejte se! Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného. Byl vzkříšen, není tady. Zde je to místo, kam ho položili. Ale jděte a povězte jeho učedníkům, i Petrovi: Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte, jak vám řekl.“ (Mk 16,1-7).
Ave Maria!
Dvanácté tajemství:
Ježíšovo nanebevstoupení
Ve dvanáctém desátku růžence si připomínáme nanebevstoupení Ježíše Krista. Ježíš Kristus po svém zmrtvýchvstání setrval se svými apoštoly a učedníky ještě čtyřicet dní, po které s nimi žil a důvěrně se stýkal a také jim oznámil své brzké nanebevstoupení. Marii Magdaléně, jedné z žen, které přišly ke hrobu ráno v den vzkříšení, se Pán zjevil; když se mu vrhla k nohám, jako by ho chtěla zadržet, Ježíš jí řekl: „
Nezadržuj mě! Neboť ještě jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a oznam jim: 'Vystupuji k svému Otci a k vašemu Otci, k svému Bohu a k vašemu Bohu.“ (Jan 20,17).
Událost Ježíšova nanebevstoupení zaznamenává sv. Marek těmito slovy:
Tak k nim Pán Ježíš mluvil. Potom byl vzat do nebe a zasedl po Boží pravici.
(Mk 16,19).
V Evangeliu sv. Lukáše je Ježíšovo nanebevstoupení popsané těmito slovy:
Vyvedl je pak směrem k Betánii, zvedl ruce a požehnal jim. A zatímco jim žehnal, odloučil se od nich a vznášel se k nebi. Oni se mu poklonili a s velikou radostí se vrátili do Jeruzaléma.
(Lk 24,50-52).
A tentýž sv. Lukáš v knize Skutků apoštolů jistým způsobem doplňuje své vyprávění:
Když s nimi jedl, přikázal jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale čekali na Otcovo zaslíbení: „Vždyť jste přece o tom ode mne slyšeli: Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým za několik málo dní.“
Tu se ho ptali ti, kteří s ním byli: „Obnovíš teď, Pane, v Izraeli království?“
On jim však řekl: „To není vaše věc, abyste věděli čas a okolnosti, jak je Otec z vlastní moci ustanovil.
Ale až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země.“
Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí.
Hleděli upřeně k nebi za ním, jak odchází, a najednou vedle nich stáli dva muži v bělostných šatech
a řekli: „Lidé z Galileje, proč tak stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl vzat od vás do nebe, přijde zase právě tak, jak jste ho viděli, že odchází do nebe.“ (Sk 1,4-11).
Když sv. Peter mluvil k zástupu po seslání Ducha Svatého, řekl:
„
Židé a všichni jeruzalémští obyvatelé, ať je vám to známo: pozorně vyslechněte mou řeč!
Bratři, budiž mi dovoleno, abych k vám bez okolků promluvil o praotci Davidovi. Ten umřel a byl pohřben, a jeho hrob máme u nás až dodneška.
Byl to prorok a věděl, že Bůh mu přísahou slíbil, že na jeho trůně usadí jednoho z jeho potomků.
Viděl tedy do budoucnosti, (a když řekl,) že nebude ponechán v podsvětí a jeho tělo že nepodlehne porušení, mluvil o Kristově zmrtvýchvstání.
Toho Ježíše Bůh vzkřísil, a my všichni jsme toho svědky.
Byl povýšen po pravici Boží, od Otce přijal slíbeného Ducha svatého, vylil ho, jak vidíte a slyšíte.
David na nebe nevystoupil, ale prohlásil: 'Řekl Hospodin mému Pánu: Posaď se mi po pravici,
dokud ti nepoložím tvé nepřátele jako podnož k nohám.'
Ať je úplně jasno celému izraelskému národu toto: Pánem a Mesiášem ustanovil Bůh právě toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali.“ (Sk 2,14.29–36).
Tak jsme dobře dokázali pravdu o Ježíšově nanebevstoupení, která nepřipouští žádné pochybnosti. Proto v ni s Církví věříme a naši víru vyznáváme slovy:
třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odtud přijde soudit živé i mrtvé (Krédo neboli Apoštolské vyznání víry).
Třinácté tajemství:
Seslání Ducha Svatého
Ve třináctém desátku růžence si připomínáme seslání Ducha Svatého na apoštoly. Kniha Skutků apoštolů nám říká, jak se události odehrály. Po nanebevstoupení Páně sestoupili učedníci a apoštolové z Olivovy hory a přišli do Jeruzaléma.
A když přišli (zase do města), vystoupili do hořejší místnosti, kde bydleli Petr a Jan, Jakub a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Horlivec a Juda, Jakubův (bratr). Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými.
Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě.
Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali.
A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden.
Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promluvili.(Sk 1.13-14; 2,1-4).
Ave Maria!
Čtrnácté tajemství:
Nanebevzetí Panny Marie
Ve čtrnáctém desátku růžence si připomínáme nanebevzetí Panny Marie, Matky Boží. Církev poté, co po mnoho let studovala tuto událost, prohlásila, osvícená pomocí Ducha Svatého, jako článek víry nanebevzetí Panny Marie, Matky Boží, s tělem a duší.
Maria, pro zvláštní Boží privilegium, uchráněná od dědičného hříchu ve chvíli svého početí, byla Bohem také osvobozena od trestu, který odsuzoval lidský rod k rozkladu v hrobě. "
Ano, prach jsi a na prach se obrátíš" (Gn 3,19): to byl rozsudek vynesený Bohem v důsledku hříchu Adama a Evy a jako jeho trest. Maria byla osvobozená od dědictví tohoto hříchu, a proto nepodstoupila jeho trest.
Ještě před přednesením tohoto rozsudku prohlásil Bůh, že přijde výjimečná Žena, aby v ní a s ní uskutečnil cíl, který si umínil, když stvořil člověka. Bůh přece nemohl ztroskotat ve svých stvořitelských plánech! Stvořil člověka, kterému určil věčný život. Nemohl ho proto nechat navždy ve smrti hříchu a prachu země. Myslel tím na Marii, pokornou dceru lidského rodu, avšak pro zvláštní privilegia, kterými ji Bůh obdařil, vyvýšenou nad každého jiného tvora a osvobozenou od poskvrny dědičného hříchu. Myslel na Marii, čistou a neposkvrněnou, aby z ní přijal lidskou přirozenost, kterou měl vzít na sebe kvůli uskutečnění díla našeho vykoupení. Bůh nemohl vzít na sebe lidskou přirozenost poskvrněnou hříchem a spojit ji s přirozeností božskou.
Hned poté, co byl spáchán prvotní hřích, který odsoudil lidský rod, Bůh promluvil k ďáblovi, který na sebe vzal podobu hada a navedl první lidské bytosti ke zlu, a řekl mu:
"
Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím „Ono ti rozmažeš hlavu a ty mu zraníš patu“ (Gn 3,15).
Tato žena, předurčená Bohem k tomu, aby dala Kristu lidskou přirozenost a byla s ním Spoluvykupitelkou lidského rodu - "
Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím" -, tato žena - říkám - nemohla zůstat ve stínu smrti, protože nepodléhala rozsudku za hřích. Proto je Maria prvotinou vykoupení uskutečněného Kristem a pro Kristovy zásluhy byla s tělem i duší vyzvednuta do nebe, kde v Bohu žije a kraluje spolu se svým Synem a věčným Otcem.
Ave Maria!
Patnácté tajemství:
Korunování Panny Marie v nebi
V patnáctém desátku růžence si připomínáme korunování Panny Marie v nebi za Královnu andělů a svatých. Bůh je jediný král, jehož království nemá konce.
Pilát se ptal Ježíše, jestli je král, Pán odpověděl:
„Moje království není z tohoto světa. Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud.“
Pilát se ho zeptal: „Ty jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ano, já jsem král! Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ (Jn 18,36-37).
Ježíšovo království je království pravdy. Také Pilát, i když nechtěl čekat na odpověď na otázku, kterou on sám položil o tom, co je to pravda, uznal alespoň obvinění, která Židé vznášeli proti Ježíši, že totiž usiluje o království;
a Pilát přikázal napsat a přibít na kříž tabulku s těmito slovy: Ježíš Nazaretský, židovský král (Jan 19,19).
Ježíš mnohokrát mluvil o Božím království. Vzhledem k okamžiku svého vstupu do času říká:
16,16 Zákon a Proroci (sahají) až k Janovi. Od té doby se hlásá radostná zvěst o Božím království, a kdekdo se na něm dopouští násilí.(Lk 16,16).
Ale ne všichni ho zdědí:
Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království každé pohoršení a ty, kdo dělají nepravosti,
a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.
Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce. Kdo má uši, slyš! (Mt 13,41-43).
Když anděl zvěstoval Panně Marii vtělení Božího Slova, řekl jí:
„
Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.
Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida,
bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce." (Lk 1,31-33).
Bůh je jediný věčný král; jeho Syn se proto stává člověkem a rodí se, aby lidstvu znovu otevřel přístup do věčného Božího království: "
„Ano, já jsem král! Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět .. “ (Jan 18,37), a jeho království nebude mít konce.
Při zrození Syna Nejvyššího, věčného Krále spolu s Otcem a Duchem Svatým, je Maria pravou Matkou Boží a nevěstou Ducha Svatého, neboť počala jeho působením:
"
Anděl jí odpověděl: „Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní! Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží." (Lk 1,35).
Tak je Maria ve své hodnosti Matky Boží a nevěsty Ducha Svatého - řekli bychom téměř právem - Královnou. Proto ji Bůh nemohl nepovýšit s tělem i duší do nebe, kde měla být korunována za Královnu andělů a svatých.
V Apokalypse nám svatý Jan říká, že viděl v nebi ženu oděnou sluncem, pod jejíma nohama měsíc a s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy (Zj 12,1).
Věříme, že Maria je tato žena korunovaná Bohem. A Církev slaví svátek Panny Marie Královny 22. srpna.
S celou Církví ji uctívejme a prohlašujme za Královnu nebe a země! Denně ji pozdravme, vzývejme a zpívejme těmito slovy:
Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství, živote, sladkosti a naděje naše, zdrávas!
************
25. března 1997: S pomocí Boží a abych splnila jeho vůli, jsem tohoto dne skončila pokornou práci na vysvětlení a předložení výzev fatimského poselství. Vkládám ji do neposkvrněných rukou Panny Marie, aby ji ona sama předložila Pánu a prosila ho, aby sloužila k jeho slávě a k dobru duší a jeho Církvi. Ave Maria!
Převzato z
https://sv-jozef.blogspot.com/,
článek ze 22. 10. 2021 naleznete
zde.
Rozjímání radostných a bolestných tajemství:
Sestra Lucie z Fatimy: Radostná tajemství posvátného růžence
Sestra Lucie z Fatimy: Bolestná tajemství posvátného růžence
