Myšlenka oslavovat všechny svaté společným svátkem pochází z Orientu ze 4. století. Tehdy byli slaveni jenom všichni svatí mučedníci.
Svátek byl ustanoven na první
neděli po Letnicích. V Římě nechal papež Bonifác IV. přeměnit v kostel Pantheon,
darovaný jemu císařem Fokasem. (Pantheon byl postaven pro všechny bohy Agrippou
v roce 27 před Kristem k poctě Augusta.)
Do tohoto chrámu dal přenést velké
množství svatých relikvií a zasvětil jej 13. května 610 ke cti Matky Boží a všech svatých
mučedníků, proto dostal svátek všech mučedníků toto datum. Řehoř IV. přeložil
tento svátek v 9. století na 1. listopad. Tenkrát byl svátek rozšířen na všechny svaté,
a tak našel vhodné místo na konci církevního roku, aby zobrazil slavné vyvrcholení
Kristova království a nový příchod Pána.
ČTENÍ Z KÁZÁNÍ SVATÉHO BEDY CTIHODNÉHO
Milovaní! Slavíme dnes tímto radostným
svátkem vzpomínku na všechny svaté.
Nebe se raduje z jejich společenství,
země z jejich ochrany. Jejich slavné vítězství
je čestnou korunou církve svaté.
Oč více se ukázali odvážnějšími v utrpení,
o to slavněji září teď ve své slávě.
Protože o co je větší boj, tím větší je sláva
bojovníků. Triumf mučednictví je různým
utrpením jen o to větší. Čím větší je
bolest, o to větší bude také odměna. Naše
Matka, katolická církev, která je rozšířena
po celé zemi, se už poučila na své
hlavě, Ježíši Kristu, aby se nebála nadávek,
kříže a smrti. Ona bude stále silnější,
nejenom odporem, ale také vytrvalostí.
Ona pozvedá všechny z tohoto slavného
zástupu ke slavnému vítězství. Opravdu
blažená jsi, Matko Církvi! Tak velmi ozářená
slávou, kterou ti daroval Bůh. Zdobí
tě slavná krev vítězných mučedníků; obléká
tě zářivě bílá nevinnost neporušené
věrnosti! Ve tvém věnci z květin nechybí
ani růže ani lilie.
Milovaní! Teď se musíme všichni snažit,
abychom byli hodni těchto obou poct:
zářivě bílé koruny panenství a té purpurově
červené koruny utrpení. V nebeském
táboře bojovníků je věnec slávy pro
všechny Kristovy bojovníky.
Boží nevýslovná, bezměrně velká
dobrota se postarala také o to, aby doba
námahy a boje netrvala dlouho nebo
nekonečně, ale aby byla krátká a trvala
takřka okamžik. V tomto krátkém, ubohém
životě existují tedy boje a námahy,
ale ve věčném za to koruny a odměny za
zásluhy. Námahy dojdou brzy do konce,
odměny za zásluhy platí věčně. Po temnotě
tohoto života smí svatí hledět do zářivého
světla a smějí zakoušet blaženost,
která daleko přesahuje všechna utrpení
a hořkosti. To dosvědčuje také apoštol.
Říká, že utrpení tohoto času nejsou ničím
ve srovnání s budoucí slávou, která
se nám zjeví.
Ze Schweizerisches Katholisches
Sonntagsblatt 21/2014 přeložil -mp-
(Redakčně upraveno)
Vyšlo v časopise Světlo 38. ČÍSLO / XXVII. ROČNÍK
