Ve Velkém Meziříčí funguje od 6. 12. 2021, tedy ode dne, kdy má tento velký světec svátek, domácí hospic, který nese jeho jméno. Zakladatelkou je zdravotní sestra Lucie Klímová. Následující článek chce být malou exkurzí o tom, co to takový domácí hospic je, jak to celé začalo a jak to funguje a o úžasných plodech, které přináší.
A to za cenu velkého nasazení a osobních obětí jeho pracovníků, kteří mnohdy musí čelit situacím, které by, jak se říká, člověk nevymyslel. Jsou to nepříjemné a bolestné situace, které mnohdy vznikají pouze z nepochopení a neznalosti zájmů a úmyslů pracovníků hospice, kteří nasazují síly a čas, aby usnadnili umírajícím přechod na "druhý břeh" a jejich rodinám ustát a vyrovnat se s odchodem blízkého člověka...
Motto:
„Skutečně doprovázet znamená
jít kus cesty společně“
MUDr. Marie Svatošová
Podívejme se nyní na to,
JAK TO ZAČALO
CO INSPIROVALO ZALOŽENÍ HOSPICE?
VZPOMÍNÁ A HOSPIC PŘEDSTAVUJE zakladatelka Lucie KLÍMOVÁ:
Byla první vlna covidu, všude panoval strach z nákazy a ze smrti. Seděla jsem se svojí kamarádkou Míšou a jejím manželem v čekárně onkologické ambulance.
Míša najednou vyslovila větu „chtěla bych umřít ve tvém hospici“. Z těchto jejích slov mě úplně zamrazilo a vůbec jsem netušila, že za měsíc se to stane skutečností. Vždyť byla ještě v plné onkologické léčbě.
Myšlenku založit hospic jsem měla v srdci již nějaký čas a postupně zrála. Na zpáteční cestě v autě Míša říká „začnu se teď za hospic modlit“
O týden později se její stav zhoršil, byla ji ukončena onkologická léčba a byla ji doporučena domácí hospicová péče. Již jsem věděla, že stav není dobrý.
I přesto, že jsem měla služby v nemocnici a bylo jich kvůli covidu opravdu hodně, věděla jsem, že je čas doprovázet, čas být s ní. V nemocnici mi vycházeli maximálně vstříc.
Míša se stala základním kamenem tohoto hospice. Odešla bez bolesti a v pokoji na Velikonoce v kruhu svých blízkých.
Víte, čas, který strávíte u lůžka těžce nemocného člověka v posledních chvílích jeho života, je čas vzácný a čas k nezaplacení.
Umírající lidé potřebují blízkost a lásku druhých, touží po naději – po té naději, že smrtí život nekončí, ale pokračuje dál.
Někdy si také potřebují dát do pořádku svůj osobní život a vztahy.
Dokud to člověk sám nezažije, asi si nikdo z nás nedokážeme představit, co všechno takto nemocný člověk prožívá a ztrácí. Ať jsou to vlasy, ať je to práce, postavení, svoje soukromí, stud, nebo stravovací zvyklosti.
V dnešní době se o smrti moc nemluví, smrt je tabu a společnost se tomuto tématu vyhýbá, i když během covidu se o ní hovořilo hodně.
Bohužel mnoho pacientů umírá za plentami nemocnic. I já jsem tuto bolestnou zkušenost během své téměř 20 leté praxe z nemocnic zažila několikrát.
Lékaře a personál umírající člověk nezajímál a odcházel z tohoto světa osamocen.
I to byl jeden z důvodů, které mě vedly k založení domácího hospice a ke snaze umožnit co nejvíce pacientům odejít doma.
Bohužel se stále více setkávám s tím, že těžce nemocní a jejich příbuzní o této možnosti domácí hospicové péče nevědí, nebo jsou o ni informováni pozdě, kdy jejich stav je již terminální. Často nevědí ani o své prognóze.
Domácí hospic je zdravotnicko-sociální zařízení. Poskytujeme službu ve vlastním sociální prostředí pacienta 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Podmínkou pro přijetí do péče je terminální stádium onkologického, nebo jakéhokoliv jiného onemocnění a ukončená aktivní onkologická léčba. Ve většině případů se jedná o onkologické pacienty.
Jednou z podmínek je také zajištění 24h péče o nemocného příbuznými.
Nejsme vázaní pojišťovnou, tudíž ani nejsme omezeni časem a smluvním územím. Naše péče je hrazena převážně z darů, nadací a sbírek. Jsme odkázáni na individuální a firemní dárce.
Chceme mít na své pacienty čas. O to nám jde.
Do domácího prostředí pacienta zapůjčujeme zdarma postel a veškeré potřebné pomůcky. Někdy je také potřeba koncentrátor kyslíku, který máme samozřejmě také k dispozici.
Sestřička přijede, vše ukáže a zaškolí.
Důležitou součástí naší péče je dobře ošetřená fyzická bolest, která často tyto nemocné provází.
Základem naší péče není jenom péče o tělo, ale o všechny tři složky člověka tj.- tělo, duše a duch.
Nemůžeme nemocného již vyléčit, ale můžeme zmírnit, nebo úplně odstranit jeho bolest a ostatní příznaky, které terminální stádium onemocnění provázejí, ať je to dušnost, zvracení a jiné.
Cílem naší péče je, aby nemocný netrpěl nesnesitelnou bolestí, aby byla zachovaná jeho lidská důstojnost a aby poslední dny svého života mohl prožít doma, bez bolesti a mezi svými blízkými.
Náš hospic získal loni 6. 12., právě na svátek sv. Mikuláše, oprávnění k výkonu zdravotnické služby.
V prosinci budeme slavit naše první výročí.
Děkujeme všem, kteří se s důvěrou svěřili do naši péče.
Děkuji za každého pacienta, který mohl odejít doma a bez bolesti.
Domácí hospic sv. Mikuláše se představil v kině, nechyběly silné životní příběhy i poutavé vyprávění
Činnost a poslání Domácího hospice přišla představit jeho zakladatelka Bc. Lucie Klímová, která působí jako vedoucí sestra. Pořadem provázel ředitel Domácího hospice Mgr. David Jalový, který na podium pozval hlavního hosta Janu Sieberovou. Paní Jana založila Domácí hospic v Hořicích jako jeden z prvních domácích hospiců v republice. Velmi poutavě hostům přiblížila svou osobní cestu od zdravotní sestry na ARO k provázení lidí na poslední cestou života. Přidala také osobní zkušenosti a silné příběhy lidí, se kterými se setkala. Vyvrátila také mýty, které kolují o hospicích. Například, že jsou pouze pro staré, nebo že je v nich pouze smutek a utrpení. Zodpověděla také dotazy z publika a nabídla několik svých publikací, které se věnují problematice hospicové péče a osobních příběhů lidí.
jménem naší pozůstalé rodiny bych Vám velmi rád vyjádřil poděkování za pomoc ve chvílích nejtěžších, ve chvílích, kdy onemocní člen rodiny natolik, že potřebuje odbornou leč domácí, klidnou péči.
O vaší organizaci Domácí hospic sv. Mikuláše jsem se dozvěděl až v době, kdy jsme hledali možnosti, jak připravit našemu tatínkovi bezpečnou, ale domácí péči, kdy již jeho nemoc pokročila do stádia nejtěžšího.
Vaše pomoc byla neměřitelná. Od materiálního zajištění a zapůjčení veškerých potřeb pro nemocného po velmi silnou a účinnou psychickou podporu. A to nejen pro nemocného ale i pro nejbližší rodinu, jež o tatínka pečovala.
Byl bych rád, kdyby se o vaší organizaci dozvěděla široká veřejnost, proto i tento dopis bude veřejný.
Důstojný a poklidný závěr života v kruhu našich nejbližších, ulehčení ve chvílích nejtěžších je přáním každého z nás.
Mnohokrát díky!
Jménem zarmoucené rodiny Josef Dvořák
Toto požehnané ovoce práce hospicového týmu a není ojedinělé. A to právě chtěl tento článek ukázat.
Že jsou mezi námi lidé, kteří věnují svůj čas a námahu, práci a modlitbu,
a to nezřídka za cenu osobních obětí a velkého nasazení, aby usnadnili těžce nemocným a umírajícím důstojně odejít a jejich příbuzným se s tímto jejich odchodem vyrovnat. Aby poslední chvíle nebyly zoufalým očekáváním "konce", ale důstojně prožitými chvílemi strávenými v kruhu svých blízkých, s možností se rozloučit, je-li potřeba vzájemně usmířit a připravit se na setkání s Tím, který je Pánem a dárcem života a který jediný může rozhodnout o čase a okolnostech jejich odchodu. Je to důležité. A i o to se, mimo zmírnění fyzických bolestí a poskytnutí úlevy pro tělo, pracovníci hospice snaží. Proto, přeje-li si to pacient, přichází kněz, aby vyslechl zpověď, udělil svátosti, povzbudil a připravil umírajícího na cestu do věčnosti ...
Tyto služby, které hospic poskytuje, jsou - zvláště v dnešní době, kdy se svět snaží na jedné straně smrt vytěsnit, banalizovat a skrýt, aby náhodou nevyrušovala lidi z jejich radovánek
a na druhé straně ji propaguje a nabízí pod záminkou "udržení kvality života" jako "lidské právo" ať už ve formě potratů nebo eutanazie - jako světélka ve tmě. Možná malá, ale krásná a plná naděje.
Jak mi s pokorou řekla zakladatelka hospice Lucie Klímová: "Nejsme spasitelé."
A jistě má pravdu, nejsou. Tím je pouze Pán Ježíš. Ale oni se mu dali, s plným nasazením a srdcem plným lásky k Bohu a k lidem, o které pečují, do rukou jako nástroje. A On, skrze ně, koná své dílo.
Buďme vděčni, že jsou. A podporujme je i jejich práci. Nejen modlitbou.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak. Používáme phpRS - redakční systém zdarma.
