„
Hněv je dar Boží, je to energie, kterou máme k tomu, abychom řešili vzniklý problém,“ říká představený salesiánů Peter Timko.
V době, kdy se hněv dostal do seznamu hlavních hříchů, lidé neměli k dispozici takové poznatky o emocích, jako máme my. Hněv je tedy emoce a z morálního hlediska sama o sobě není hříchem.
„
Je důležité, abychom to nebrali tak automaticky, že jakmile se rozzlobím, páchám hřích. Je rozdíl v tom, když cítím hněv, což je v pořádku, jiné je však zlobit se,“ říká v dalším rozhovoru v rámci seriálu o neřestech a ctnostech salesián Peter Timko.
Hněv se stává hříchem tehdy, když s ním špatně zacházíme. Nemáme na výběr, zda vyjádřit nebo nevyjádřit svůj hněv. Když je už jednou v nás, vždy se nějakým způsobem projeví. Náš výběr spočívá pouze v tom, jak jej dáme najevo.
„
Zralý člověk se neprojevuje tak, že nemá emoce nebo nepociťuje hněv. Bylo by zvláštní, kdybychom hněv necítili. Zralost spočívá v tom, jak dokážu své emoce zpracovat a usměrnit,“ vysvětluje salesián.
Projevy hříšného hněvu nejsou jen výbuchy vzteku či hádky. Existují i jiné formy ničivých důsledků špatně vyjádřeného hněvu – ticho, ignorování, vytváření napětí.
„
Znám takové křesťany zákoníky, které se bojí člověk potkat. Sice žijí jako nejlepší křesťané, ale všude, kam přijdou, je cítit napětí. Jsou rozzlobení na všechny a na všechno,“ říká Peter Timko.
V rozhovoru hovoří také o tom, jak využít negativní emoci ke konání pozitivních věcí, jak chápat Boží hněv a také kteří světci nám mohou být příkladem v tom, jak dokázali zvládat svou výbušnou povahu.
********
Proč je hněv hříchem, dokonce hlavním hříchem? Vždyť v Písmu přece čteme o Božím hněvu, i Ježíš se uměl rozzlobit.
Je důležité, abychom se na to nedívali tak prvoplánově. Hněv nemusí být automaticky hříchem.
V době, kdy se hněv dostal do seznamu hlavních hříchů, lidé neměli k dispozici takové poznatky o emocích, jako máme my.
Hněv je tedy emoce a z morálního hlediska sama o sobě není hříchem, za své emoce nemůžeme. Emoce jsou darem od Boha, vždy nám chtějí něco říct, k něčemu nás vedou.
Je rozdíl cítit hněv, což je v pořádku, a jiné je zlobit se. To už může být hřích, protože se nechávám ovlivnit emocí ke špatnému morálnímu chování.
Tedy když v nás vzplane hněv, není třeba se cítit provinile?
Je třeba zkoumat a rozlišovat, co nám chce emoce hněvu, která v nás vznikla, říct. Každá emoce je jako esemeska, kterou je třeba přečíst a pochopit. Na základě toho ji pak umíme snáze ovládat a zpracovat.
Emoci nemůžeme potlačovat. Potlačovaný hněv je katastrofa. Když v člověku vybuchne, nadělá hodně zla.
Pro lepší vysvětlení uvedu
příklad. Určitě znáte známý příběh o Vilémovi Tellovi. Ten musel na příkaz nelítostivého pána kuší sestřelit z velké vzdálenosti jablko na hlavě svého syna za trest, protože se odmítl poklonit jeho klobouku. Legenda říká, že Tell měl připravený i další šíp, který chtěl střelit do zeměpána v případě, že by se nepodařilo jablko sestřelit a trefil by svého syna. Víme, že Vilému Tellovi se podařilo sestřelit jablko a synovi neublížil.
Tento dramatický moment prožíváme i my, když nás někdo nebo něco rozzlobí. Pocit hněvu je jako nabitá zbraň, která musí vystřelit. Ovšem nemáme střílet ani do sebe, ani do druhých, ale do „jablka“ problému, na který nás emoce upozorňuje.
Prověří hněv naše morální kvality?
Je to o zralosti člověka. Zralý člověk se neprojevuje tak, že nemá emoce nebo nepociťuje hněv. Zralost spočívá v tom, jak dokážeme své emoce zpracovat a usměrnit, aby ta energie sloužila pro dobro a ne morálně ubližovala.
A bylo by také zvláštní, kdybychom nikdy nepociťovali hněv.
Hněv je přirozený, když nejsou naplněna naše očekávání nebo když někdo překročí naše hranice.
Podstatné je, jak ho zpracuji, a tehdy můžeme mluvit o tom, co je nebo není hřích.
3
Jsou různé strategie, jak zacházet s emocí hněvu. Každý jsme jiná povaha, například cholerici mají větší sklon k hněvu, melancholici mají spíše tendenci hněv v sobě potlačovat. Ale každý se někdy rozzlobí.
Neměli bychom nikdy jednat za horka pod vlivem emoce, ale počkat, až odezní. Vzniklou energii můžeme usměrnit do sportu, úklidu, procházky a podobně. Každý si může najít svůj vlastní způsob. A
potom s chladnou hlavou řešit problém, na který nás emoce upozorňuje.
Do jaké míry je potlačení hněvu křesťanský postoj, že raději neeskalovat napětí, ustoupit, a kdy nám takové chování může vlastně škodit?
Každý psycholog vám řekne, že žádné emoce se nesmí potlačovat, je třeba je zpracovat a usměrňovat. I z duchovního hlediska je důležité si přiznat, že můžu být rozzlobený. A
v modlitbě prosit Boha ne o to, abych neměl hněv, ale abych správně řešil ty situace, které mě rozčílily. Toto je křesťanské.
Křesťan není „truhlik", na kterém jiní mohou štípat dřevo. Ale ani nereaguje agresivně, konfliktně, pomstychtivě či ignorantsky. Neboť hněv se nemusí projevit jen hádkou či boucháním všem dokola.
Jsou i jiné formy špatně vyjádřeného hněvu – odmítnutí mluvit si s jinými, vědomé ignorování, pomluvy, mračení se nebo „mučednické“ chování a vytváření napětí. Znám takové křesťany zákoníky, které se člověk bojí potkat. Sice žijí jako nejlepší křesťané, ale všude, kam přijdou, je cítit napětí na pět metrů. Jsou rozzlobení na všechny a na všechno.
Je také umění duchovního života
naučit se zacházet s emocí tak, abychom se podobali Kristu. I Ježíš se uměl rozzlobit. Ale nikomu neublížil. Určitě v něm byl hněv, když ho lidé nepřijali, když ho bičovali, když se mu posmívali. A on reagoval slovy:
Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co dělají.
Ježíš říká:
odpusť, miluj i své nepřátele. To jsou těžké věci, ale
podle toho poznáš křesťana. Ani ne tak podle dobrých skutků, ale podle toho, jak snáší křivdy a chová se vůči nepřátelům.
Odpovědí křesťana je odpuštění a láska. Ne však láska naivní. Křesťan si je vědom, že mu bylo ublíženo, ale nejde cestou pomsty, nenechá se špatnými myšlenkami zavést do pastí a slepých uliček toho, že přijde úleva a vyřešení problému skrze pomstu. Nepřijde.
Celý rozhovor si můžete poslechnout v podcastu:
https://soundcloud.com/svet-krestanstva/hriech-alebo-emocia-hnev-je-ako-nabita-zbran-musi-vystrelit-dolezite-je-co-alebo-koho-trafi
Jana Zlatohlávková
Převzato z
www.postoj.sk/,
článek ze 4. 9. 2022 naleznete
zde.
