17. neděli v mezidobí vyslechli v Lančově další část kázání o mši svaté, tentokrát o naší aktivní účasti.
Když prožíváme mši svatou, není to jen jakési zbožné divadlo, ale vědomě se máme stát aktivními účastníky tohoto posvátného dění. Má se projevovat od začátku do konce do konce.
Ve zpovědním zrcadle je otázka: Zpíval jsem při bohoslužbě a modlil se s ostatními? Aktivní účast je nejen o tom, že je mě slyšet, ale především v tom, že do všeho vkládám své srdce. Modlitby, které pronáší kněz, se mají stát i mými modlitbami, se kterými se sjednocuji. Zpěvy, které jsou vlastně modlitbami, mají být i mými projevy touhy chválit Pána Boha. Dialogy, které ve mši svaté zaznívají, mají napomoci, aby nás vtáhli do dění. Někdy to však tak moc není. Naše aktivní účast se projevuje i v tom, že se častěji vracíme k vědomí: jsem účasten liturgie – oslavy Boží a díky mně má být oslava ještě plnější, radostnější, krásnější.
