Další pokračování kázání o mši svaté zaznělo na slavnost Seslání Ducha Svatého ve Vranově nad Dyjí, a to na téma Svatyně - velesvatyně.
Židé měli jeden chrám v Jeruzalémě na Siónu. V tomto chrámě bylo několik nádvoří a pak svatyně a velesvatyně. Bylo přesně vymezeno, kam kdo může vstoupit a běda, kdyby to někdo chtěl porušit. Bylo zde nádvoří pohanů, žen, mužů. Do velesvatyně mohl vstoupit jen velekněz, a to jen jedenkrát za rok, když přinášel oběť za všechen lid. Byl to nejposvátnější úkon a velekněz se na něj připravoval podle svých přesných předpisů a lid k tomu jedinečnému úkonu velmi upínal svou pozornost.
Novozákonní oběť mše svaté je mnohem důstojnější než oběť, kterou přinášel starozákonní velekněz. Kostely, chrámy a kaple, které máme i v našich vesnicích, jsou posvátnějším místem než samotná starozákonní velesvatyně. Nevstupuje sem Boží služebník jen jednou za rok, ale oběť mše svaté je sloužena mnohem častěji a my věřící můžeme být u toho. Jak bychom si měli tohoto privilegia vážit a jak by nám mělo docházet, že to vůbec není samozřejmostí, a jak bychom měli o každou mši svatou stát.
