Ve světě najdeme nejméně tucet autistických
dětí, které se narodily po umělém
oplodnění ze spermatu dárce H898.
Žijí
ve Spojených státech amerických, Kanadě
i Evropě. Mnohé z nich zároveň trpí
dyslexií, epilepsií, poruchami pozornosti
či jiným vývojovým postižením a vadou
poznávacích funkcí.
Na toto málo medializované riziko spojené
s asistovanou reprodukcí upozornil
v polovině září 2019 list Washington Post,
který přinesl reportáž o Danielle Rizzo
a jejích dvou synech s poruchou autistického
spektra. Díky tvrdošíjnosti této ženy
se veřejnost dozvěděla o případu, který
zřejmě v dějinách asistované, ale ani biologické
reprodukce nemá obdoby.
Zmíněná žena se svou někdejší partnerkou
zvolila na reprodukční klinice Idant
Laboratories skutečně ideálního dárce
spermatu – vysokého plavovlasého muže
s modrýma očima, bez zdravotních problémů,
zato s postragraduálním diplomem
a prací odborného fotografa, milovníka
četby, umění a dálkového běhu.
Z jeho ejakulátu za pouhých 500 dolarů
se v září 2011 narodilo první Daniellino
dítě a o 14 měsíců později druhé. V téže
době se objevují problémy v chování u prvního
syna a tytéž příznaky o pár let později
vykáže také druhý potomek. Oběma
chlapcům je diagnostikována porucha autistického
spektra. Daniellin vztah se kvůli
náročné péči o postižené děti a z ekonomických
příčin rozpadá, žena se svými
syny se vrací k rodičům. Při hledání vhodných
terapií pro své děti s překvapením
zjišťuje, že od téhož donátora odkoupily
ejakulát nejméně čtyři spermabanky, čímž
se narodilo nejméně dvanáct dalších dětí
s obdobnou diagnózou. Příslušné kontrolní
instituce se hájí tím, že povinné
testy v sektoru se týkají pouze pohlavně
přenosných chorob. Danielle se nakonec
podařilo zažalovat reprodukční kliniku,
protože odhalila, že profil donátora neodpovídá
skutečnosti. Muž nemá vysokoškolské
vzdělání a jako malý navštěvoval
školy pro děti s kognitivními a emotivními
poruchami, protože trpěl poruchou
pozornosti s hyperaktivitou (ADHD).
Na klinice Idant Laboratories se nicméně
nejednalo o první sporný případ – již
v roce 1990 zde byla omylem oplodněna
bílá žena spermatem muže s černou pletí.
Danielle Rizzo nakonec letos v březnu
kauzu uzavřela a přijala odškodnění ve výši
250 000 dolarů, které chce věnovat na
léčbu a zajištění budoucnosti svých dětí.
V celosvětovém měřítku se můžeme
setkat s několika obdobnými situacemi –
v Belgii se před čtyřmi lety díky houževnatosti
postižených rodin podařilo odhalit
donátora 7042 z dánské Nordic Cryo
Bank, zdravého nositele neurofibromatózy,
z jehož spermatu se narodilo 100 dětí.
Je zjevné, že nikdy nebude možné provádět
u dárců spermií či dárkyň vajíček
testy na veškeré existující genetické patologie.
Stejně tak je ovšem zjevné, že o zásadním
problému šíření vzácných nemocí
při umělém oplodnění neexistuje dostatečná
informovanost, a to též vinou reprodukčního
průmyslu. Na rozdíl od přirozeného
početí, kdy se muž a žena osobně
znají (třebaže spolu ani nežijí), o patologii
narozeného dítěte se okamžitě dozvědí
a mohou ji přenést maximálně na další
dvě, tři děti, anonymního dárce nelze
v krátkém čase dohledat a zastavit, čímž
se onemocnění různého typu šíří v populaci
prakticky donekonečna.
Zdroj: www.vaticannews.va/cs.html,
22. 10. 2019
Vyšlo v časopise Světlo51.–52. ČÍSLO / XXVII. ROČNÍK
