Rozhovor o nástrahách a omylech týkajících se prvního Božího přikázání s generálním vikářem trnavské arcidiecéze Petrem Šimkem.
První přikázání Desatera zásadně ovlivňuje dalších devět. Jak lze nejlépe pochopit toto propojení?
Boží přikázání vytvářejí pyramidu složenou z deseti pater, přičemž první přikázání je podstavec. Pokud naruším podstavec, tak se mi sesype nebo oslabí stavba ostatních devíti pater. Tímto způsobem jsou i přikázání vzájemně propojena.
Deset Božích přikázání je vlastně jedno přikázání rozděleno do deseti částí:
„Já jsem Pán, Bůh tvůj.“ To, že Pán je mým Bohem, se projevuje dodržováním všech deseti přikázání. První přikázání tedy začíná až od slov
„nebudeš mít jiné bohy kromě mne“.
Proti prvnímu přikázání se prohřešujeme mnohem častěji, než si myslíme. Které hříchy sem spadají?
Je pravdou, že proti prvnímu přikázání se prohřešujeme nejčastěji. Už první rodiče si chtěli vytvořit svůj svět a svá pravidla nezávislá na Bohu podle vzoru pokušitele. Nevěřili Bohu, že chce jejich dobro. Nevěříme-li pravému Bohu, začneme si vytvářet svého boha či bohy.
Hříchy proti prvnímu přikázání vyjadřují tento stav člověka. Bůh už není na prvním místě. Člověk zanedbává modlitbu, je líný vo vztahu s Bohem nebo má vůči němu odpor. Modlitba se stává bezduchým recitováním či monologem. Zvláštními hříchy v těchto souvislostech jsou černá a bílá magie, pověrčivost, nošení amuletů, věštění a podobně.
Co všechno může být pro člověka bohem, tedy modlou?
Všechno to, co má ve svém životě na prvním místě. To, na co nejvíce myslí, o čem sní, čemu věnujeme energii. Tomu bohu slouží a klaní se.
Modlami či bohy jsou i závislosti na alkoholu, drogách, sexu, pornu, hrách, závislost na kariéře popularitě, moci, slávě či penězích, nakupování, způsobu oblékání, penězích. Může to být i závislost na tom, kdo si co o mně myslí, nebo i nenávist nebo zranění, kolem kterého se stále točíme.
První přikázání zavazuje k víře v Boha. Ne všichni se však prezentují jako věřící. Je možné přimět někoho k tomu, aby přijal víru v Boha?
Svatý Pavel jasně řekl, že
„cokoli není z víry, je hřích” (Řím 14, 23). Proto nucení druhých, aby přijali víru, je hřích. Bůh chce, aby člověk k němu přišel svobodně, neboť je Láska. Láska nikoho nenutí, i když je pro nás vším a bez ní jsme ničím.
Ateismus je hřích?
Neexistuje nevěřící člověk. Ateismus jako takový je nesmysl typu kulatá kostka. Jakou logiku má věřit, že nevěřím? Člověk v křesťanského Boha může nevěřit. Každý však v něco či v někoho věří. Slova se někdy používají k zakrývání myšlenek. Co je za ateismem? Pohodlný život, výmluva nebo zklamání z představy o církvi či Bohu?
Bůh nikdy nezklame, naše falešné představy o něm však ano. I zklamání je cestou k poznání pravdy. Tehdy se ztrácí náš iluzorní systém, abychom mohli najít něco důležitějšího. I ten, kdo o sobě tvrdí, že je ateista, má svědomí. Pokud někdo jde proti svému svědomí, páchá hřích. Pokud člověk upřímně hledá pravdu, najde Boha. Vždyť Kristus řekl:
„Já jsem pravda“ (Jan 14, 6).
Katechismus uvádí, že modloslužba zůstává trvalým pokušením pro víru. Lze to chápat tak, že člověk se do smrti nezbaví tendence něco zbožšťovat?
Cesta do pekla je široká, cesta do nebe úzká. Ta široká je přece pohodlnější. Dnes jsme zvyklí mít všechno teď a hned, i za cenu extrémního zadlužení. Systém modloslužby vede člověka, aby se měl hned dobře. Na to, že život mu to spočítá s vysokými úroky, nechce myslet.
Na druhé straně Boží cesta je přirozená. Bůh má s námi čas a trpělivost. Pouze satan čas nemá (Zj 12, 12). Bůh nás vede jako dobrý pedagog. Je s námi, i když mlčí. Boha nelze zmanipulovat, kontrolovat. Proto si lidé často hledají jiného boha podle svých představ.
Je mi smutno, když vidím, jak mladí zamilovaní přestávají chodit ke svátostem a na mši svatou, protože si našli jiného boha – tělo svého partnera. Po vystřízlivění z takové modly nabízíme jako léčbu Boží milosrdenství.
Papež František v jedné ze svých katechezí poukázal na pokušení všech dob – úspěch, moc a peníze. Jsou symbolem tužeb, které dávají iluzi svobody, ale ve skutečnosti zotročují, protože modla vždy zotročuje. Jakým způsobem?
Modla nikdy nedá lásku. Víte, jak se chytají opice? Do takové jakoby větší ptačí budky dáte například kokosový ořech, který nelze vyjmout skrz otvor. Když opice přijde, strčí do otvoru ruku a snaží se ořech vytáhnout. Tehdy se objeví lovec. Opice chce utéct, jenže ořech ji „nepustí“. Lovec spokojeně může přijít a chytit ji. Opice drží, co chce. Zároveň se jí vezme to, co nechce. Ona sice má ořech, ale přišla o svou svobodu.
V sociologii známe efekt opičí tlapky. Lidé touží po moci, kariéře, penězích. Když dostanou, po čem touží, otevřou se jim oči a zjišťují, že ztratili svobodu, že jsou jen figurkou v rukou mocnějších. Figurkou, která zajišťuje pro ně zdroje a pohodlný život. Cítí se jako hadr k použití, a protože nevědí, jak z toho vyjít ven, utěšují se alespoň vnějšími zážitky či metodou odvrácení pozornosti – všímají si chyb druhých a pomlouvají
.
Vysvobození často hledají v alkoholu, drogách či někde jinde, kde se mohou alespoň trochu vyventilovat. Pokušení, která zmiňujete, jsou krásná jen z dálky, ne zblízka. Modla si člověka namotává na sebe. Přináší mu strach, neboť už bez ní neumí žít, ačkoli na druhé straně by se jí chtěl zbavit. Jde to, ale jen s Boží pomocí.
Možná i proto si mnozí lidé pořizují různé předměty, které jim mají přinést štěstí či zvláštní ochranu. Někteří si je pořídí jen z estetického důvodu. Jak svazuje úmysl pořízení a vlastnění takových věcí „pro štěstí“?
Pokud je štěstí závislé ne na tom, co mám uvnitř, ale na vnější věci, disponuji se k tomu, abych byl manipulován. A pak je jedno, jestli si koupím kámen nebo růženec. Je to jen pověra, že mé štěstí závisí na nošení kříže, červené šňůrky, hvězd a podobně.
Co může člověk způsobit takovou pověrou?
Pověrou se člověk otevírá působení zlého, kterého přitahuje každé iracionální chování. Člověk se vědomě a dobrovolně zříká své svobody, i když jen postupnými kroky.
Dá se hned na první pohled poznat, který předmět je okultní, esoterický, magický?
Pokud je použit na předmětu specifický symbol, tak ano. Přestože je třeba vědět, že mnohé symboly, které se používají, jsou jen „ukradené“. Křesťané například běžně používali obrácený kříž. Je to symbol svatého Petra, který zemřel ukřižován hlavou dolů, a podobně.
Je třeba, abychom chápali význam symbolů. Tělo je symbolem duše. Slovo je symbolem myšlenky, tedy vnějším vyjádřením toho, co je uvnitř. I tento svět vznikl Božím slovem, je vyjádřením Boží myšlenky (Gn 1, Jn 1).
Do nastavené harmonie mezi vnitřním a vnějším světem vstoupil ďábel se svou disharmonií.
Nedokáže změnit Boží projekt, může jen falšovat vnější vyjádření. Proto máme symboly, které jsou v souladu s Božím projektem, a ty, které jsou v disharmonii s ním.
Křesťanská symbolika se snaží vyjádřit vnějším znakem Boží plán s tímto světem. I v pohanské kultuře nacházíme očekávání vykupitele vyjadřující svými symboly, které křesťanská kultura přijala za své. Z generace na generaci si lidé přenášeli radostnou zprávu, kterou Bůh oznámil Adamovi a Evě při vyhnání z ráje. Šlo o zvěst, že jednou přijde Spasitel, který vykoupí lidstvo z otroctví satana a přinese lidem nový řád a věčný život (srov. Gn 3, 15).
Je pravda, že často ani sami nevíme, co doma máme. Může na náš život negativně působit, pokud vědomě nebo nevědomě uchováváme předměty s okultní, esoterickou symbolikou?
Pokud bychom byli svatí, nezpůsobí nic. Všechno je na listu vlastnictví Pána. Ďábel jen falšuje, nic není jeho, chce nás však o tom přesvědčit. Ze strachu a pod vlivem hříchu mu začneme věřit. Kupujeme-li okultní či esoterické předměty, podporujeme svými penězi ty, kteří je vyrábějí. Tak se do toho namočíme.
Pokud zjistíme, že takové předměty doma máme, co máme udělat?
Pro alkoholika je nebezpečné mít doma alkohol. Pro člověka, který se namočil do pověry či esoteriky, jsou nebezpečné takové předměty. Nejlepší je dát všechno pryč, zničit nebo předat knězi.
Chceme mít čisté prostředí, dýchat čistý vzduch. K čemu si zamořovat ovzduší předměty, které byly zneužity? Kletba jako zápach, který zůstává po působení zla, lze vyčistit pouze požehnáním. Ne magickým úkonem žehnání, ale mocí Ježíše Krista, jeho živou přítomností.
Pověra se často prezentuje pod rouškou zbožnosti. Lidé si posílají zprávy typu: pokud tuto modlitbu přepošleš dalším lidem, Bůh ti do týdne splní tvou prosbu. Co si o tom myslíte?
I lidé, kteří si říkají, že jsou věřící, mohou mít pověrčivé smýšlení. Pokud se nepomodlím, bude špatně, pokud se pomodlím, bude dobře. A ještě zapálit svíčku. Všechno je to o příkazech, zákazech a strachu, který je společným jmenovatelem.
Alespoň vidíte, jak se mezi křesťany infiltrovalo pohanské smýšlení. Mnozí křesťané zůstávají při náboženských znalostech na úrovni třetí třídy a věří svému bohu, kterého si vytvořili. Pokud nebudu mít vztah s Ježíšem Kristem a jsem mimo společenství církve, co mi to pomůže?
Boží působení nejsme schopni ohraničit do nějakých schémat. On vždy překvapí. Viděl jsem modlitební knížku, na které se zastavila kulka z vystřelené zbraně. Voják ji nosil u sebe a zachránila mu život. Byl tak vlažný věřící, po této zkušenosti se však opravdu obrátil. Nevidíme do člověka, jestli touží po víře nebo ji odmítá. Vnější projevy často neodpovídají tomu, co je uvnitř. Je třeba v pokoře uznat, že vidíme pouze vnějšek.
Na co by se měli takoví zbožně pověrčiví lidé zaměřit?
Na Ježíše Krista a svůj vztah k němu. Ať budují vztah k Ježíšovi, budují společenství věřících a používají svátostiny. Je třeba vědět, že síla svátostiny pramení ne z věci samé, ale ze vztahu k Ježíši Kristu. Ďábel se nás bojí, když žijeme s Ježíšem, modlíme se a přijímáme svátosti.
Ke zmiňované pověře patří i horoskopy. Mnozí lidé, kteří je čtou, se odvolávají na to, že to dělají jen ze zvědavosti nebo ze zábavy. Může být takové čtení horoskopů škodlivé?
Ze zábavy neškodné, z pověry škodlivé. K pověře přivádí i zvědavost, když připustím, že to může fungovat. Mají na nás hvězdy vliv? Naše tělo je součástí vesmíru, takže nás ovlivňují i přírodní síly. Jenže naše duše se schopnostmi, s rozumem a se svobodnou vůlí, má sílu je ovládat. Ovládám je nebo se jimi nechám ovládat?
A co věštění? Jsou věštci jen zruční manipulátoři nebo skutečně spolupracují se zlými duchy?
Všichni jsou zruční manipulátoři a někteří z nich jsou i spolupracovníci zlých duchů. Každý z nás má své poslání na tomto světě. Nejsme tady náhodně. Bůh nás chtěl a on ví, proč jsme tady. Vede nás, abychom přišli do nebe. Satan jako Boží opice chce napodobit Boha a vytváří si svůj plán s námi. A k jeho naplnění si používá i své spolupracovníky.
Co se děje při věštění? Jak si lze vysvětlit to, že se věštba také skutečně naplní?
Věštci neznají Boží plán, ale ďáblův plán s námi. Přes jejich manipulaci se jim otevřeme a začneme věřit těmto falešným plánům. Tak v sobě vytvoříme předpoklady pro naplnění věštby.
Rozdíl mezi Božím a ďáblovým plánem je, že Bůh nám ho postupně odkrývá, abychom zůstali svobodní. Kdybychom hned věděli, co nás čeká, nesnesli bychom to (srov. Jan 16,12). Věštci své výklady podávají jako náš osud, a proto nás oberou o možnost volby.
Někteří lidé navštěvují čaroděje s úmyslem zlikvidovat konkurenci magickým způsobem. Jak se takový čin odrazí v životě člověka, který si zaplatí tento magický rituál?
Když na někoho házíme bláto, sami se ušpiníme. Mágovi zaplatíme penězi a ďáblu krví - tedy tím, co máme nejcennější nebo čeho si nejvíce ceníme. Při magii jde vždy o něco za něco. A ďábel pracuje jako lichvář, který nám rád dá peníze, aby časem získal všechno. Jde mu o naši duši.
Čím jsme blíže k Bohu, tím více nás ďábel nenávidí. Pokud patříme ďáblovi, prožíváme relativní klid jako prasátko v chlévě, které neví, proč ho tak dobře živí a co ho čeká.
Kromě černé magie existuje také bílá magie, která se prezentuje jako dobrá. Co je na ní „dobré“?
V bílé magii jde o ovlivňování sil přírody pomocí ďábla, v černé o škodu lidem a přírodě. Co by mělo být na tom dobré, když je za tím jeden a tentýž pán? Jedná se o dvě tváře téhož – jako Dr. Jekyll a Mr. Hyde.
Jak se může člověk chránit před vlivem magie?
Je-li v milosti posvěcující, je chráněn jako dům na skále před špatným počasím. Žije-li ve světle, může být temnota i milionkrát hustší a nepomůže si. Svátosti, mše svatá, modlitba, čtení Písma a modlitba růžence, svátostiny, skutky lásky – to posiluje naši ochranu. Modlitba v Ježíšově jménu láme moc zla. Je třeba žehnat druhým, odpouštět a v pokoře poprosit o modlitbu či požehnání kněze.
Ze života světců však známe velké útoky ďábla. Proč je Bůh dopouští?
Jde například o svatého Antonína poustevníka, pátera Pia či Jana Maria Vianneye. Pán na ně dopustil tyto útoky, aby je chránil od pýchy a pro dobro, které z toho mělo vzejít.
Má-li člověk velké dary, snadno může zpyšnět a „ulítnout“. Být mimořádně obdarován a zároveň zůstat normální - toho nelze dosáhnout lidskými silami. Ďábel není schopen zvítězit nad Bohem. Velmi nenáviděl Ježíše a měl připravený plán jeho vraždy. Když dosáhl toho, co chtěl, poznal, že vlastně zůstal poražen.
Jak lze rozlišit, zda se jedná o zásah magie nebo psychický problém?
Ďábel pracuje ve skrytosti, proto to není jednoduché rozlišit. Musíme se zaměřit na to, zda jsou přítomny nevysvětlitelné a často se opakující obtíže tělesného a psychického charakteru.
Platí zásada, že nejprve hledáme přirozené vysvětlení a používáme vylučovací metodu. Podezřelé je až to, když lékaři, psychologové, psychiatři nedokážou stanovit diagnózu. Léčba odborníky tedy nezabírá, příznaky se náhle objevují a zanikají nebo se objevují symptomy, které se vzájemně vylučují. Tělesné a psychické potíže se utišují pouze modlitbou a svátostmi.
Jsou lidé, kteří se obávají, že jsou prokletí. Jsou takové obavy opodstatněné?
Pokud se tím člověk příliš zabývá, může to mít dopad na jeho psychiku. Někdy však může jít o zastírací manévr, když chce člověk svalit vinu na jiného, ale ve skutečnosti je problém v něm samém, v jeho hříšném jednání.
Bůh má vždy poslední slovo, ne ďábel. A nic se neděje, aniž by Bůh o tom nevěděl. Apoštol Pavel říká: „všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha” (Řím 8, 28). Nejde o to, že by všechno bylo dobré, ale o to, že vše slouží k dobrému - tedy i působení zla. A pro člověka, který žije ve vztahu s Bohem, slouží působení zla k dosažení dobra.
Nesmíme však dělat zlo, abychom získali dobro. Cíl nesvětí prostředky. Když však přijde zlo do našeho života i přesto, že jsme ho nechtěli, máme šanci něco změnit. Pokud je člověku dobře, nemá důvod se změnit. Co když je to nabídka na změnu způsobu života, prostředí, práce či bydlení?
S pověrou souvisí i snáře. Z Písma známe, že se Bůh promluvil různým biblickým postavám. Může se to dít ještě dnes?
Ano, je pravda, že Bůh může promluvit i skrze sen. Není to pravidlo, vždy to člověka překvapí a vede ho to ke změně života a lepším vztahům. I při snech však platí zásada, že nejprve hledáme přirozené vysvětlení.
Pod provinění vůči prvnímu přikázání spadá alternativní medicína. Co je špatného například na terapiích holistické medicíny, které mohou prokazovat i příznivý výsledek?
Je třeba zkoumat jejich původ, zda jsou založeny na vědě, okultismu nebo jde o divadelní představení. Pod alternativní medicínou se skrývá leccos.
Zmíním homeopatii. Její zakladatel Samuel Hahnemann tvrdil, že většina nemocí je duchovního původu, a proto se jejich příčina nedá poznat lidskými smysly. Vymyslel lék, který by skrze duši vyléčil tělo. Sám homeopatii nazýval „božím zjevením, spásnou pravdou“. Homeopatii mu zjevil „Velký duch“, který je uctíván obyvateli všech slunečních systémů. Tím, že má homeopatie špatný základ, nelze ji opravit.
Stejně tak reiki, kterou vymyslel Dr. Mika Usu. Jedná se o čistý okultismus. Právě reikisté nejčastěji končí u exorcistů. Snažit se ovládnout a mít pod lidskou kontrolou duchovní síly je čistá iluze. Jsou to ovšem specialisté na to, jak se dostat do podvědomí člověka.
Při neurolingvistickém programování se jedná o mentální cvičení. Používá se vyprazdňovací meditace, stav polohypnózy a různé typy manter. Člověk se pak dostává do stavu, ve kterém jej lze programovat. To není Boží cesta, náš Bůh toto s člověkem nikdy nedělá.
Při bioenergoterapii nám zase někdo předává energii, přičemž musíme dotyčnému věřit, aby nám pomohl. Při léčení je terapeut v hladině alfa a často si mumlá nějaké mantry. Jde zde o víru, ne vědu. Otázka zní, o jakou víru. Pro křesťana by to mělo být varovné znamení, protože Bůh není energie. Bůh je osoba.
Mnozí zahrnují k bioenergoterapii i biorezonanci. Ta má vědecký základ, využívá základů fyziky. Mnozí okultisté ji však zneužívají k dosažení svých záměrů. Například prodej produktů.
Jaký postoj zaujmout k léčitelům? Faktem je, že příroda má velkou léčivou moc. I mnozí světci na ni nedali dopustit, například mystička, léčitelka a bylinkářka Hildegarda z Bingenu.
Pokorný člověk hledá pravdu. Je třeba se mít na pozoru před těmi, kteří vědí všechno. Na léčebný postup má vliv, co se používá a kdo to používá. Je-li to, co se používá, dobré, pokud ten, kdo to používá, jedná s dobrým úmyslem v souladu s přirozeným řádem, pak i výsledek je dobrý.
Setkáváme se s léčiteli, kteří mají doma plno svatých obrázků. Často je to jen k zakrytí skutečných úmyslů a vzbuzení důvěry u pacienta. A pak vytáhnou kyvadélko. Je třeba dát hned ruce pryč od toho, co nemá souvislost s fyzikou a biologií, což nabízí podezřele rychlá řešení problémů.
Mnozí lidé se nechali oklamat věštci či léčiteli proto, že ve svém zoufalství neviděli jiné východisko. Co má dělat člověk, který se ocitne v krajní situaci, kdy Boží podněty nevnímá, nevidí a neslyší a zoufale potřebuje pomoc?
Každý z nás je tak trochu manipulátor. Jde nám o sebe, abychom se my měli dobře. Pokud chceme, aby se druhý měl dobře, je třeba upřímně zkoumat, co je vlastně za tím. Skutečná láska? Nebo strach, že ho ztratíme a potom se nebudeme mít dobře? Bůh je nám vždy blízko a náš kříž je i jeho křížem.
V krajních situacích je nám Bůh blíže, než si myslíme. Naše manipulátorské sobectví tehdy zápasí s pokorou srdce. Co se zlomí? Naše pýcha? Nebo se zlomí naše pokora a zatvrdíme se?
Povzbuďme se zkušenostmi lidí, kteří přes temnotu kříže prošli. A také událostmi z evangelia, například setkáním Ježíše se syrofeničankou (Mt 15, 21 – 28) či jeho slovy „proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.“ (Lk 11, 9).
Jestliže člověk vykonal některou z uvedených praktik, které spadají pod hřích proti prvnímu přikázání, co má dělat? Stačí lítost? Nebo má hledat pomoc u exorcisty?
Léčba rány po hříchu vyžaduje nejprve očištění – lítost, svatou zpověď. S tím souvisí i obnovení křestních slibů a pokání. Pomoc exorcisty je třeba hledat až v případě, kdy to nelze vyřešit jinak.
V seriálu Desatero jste již mohli přečíst:
Deset Božích přikázání v moderním světě – Úvodní rozhovor s biblistou Jozefem Jančovičem
Převzato z
BLOG POSTOJ.SK
ze dne 12. 8. 2022, 1. díl "Mantinely, ktoré chránia pred uctievaním karikatúr Boha a zotročením člověka"
zde.
