Oficiální odevzdání osudů Polska Pánu Ježíši a sjednocení celého národa ve vroucí modlitbě v srpnu roku 1920 vyprosily u Boha zázrak neobyčejného zásahu Matky Boží v průběhu Varšavské bitvy, která zachránila pře komunismem nejenom Polsko, ale i celou Evropu...
V den předcházející tzv. Varšavské bitvě bylo o osudu nejenom Polska, ale i velké části Evropy v podstatě rozhodnuto. Bez přehánění je možno říci, že situace, ve které se Polsko nacházelo, byla zoufalá. Stát, který teprve v roce 1918 vznikl, se musel postavit čelem silné a brutální armádě bolševického Ruska, jejíž bojová tažení dosud zaznamenávala prakticky sama vítězství. Po více než jednom a půl roku bojů se situace stala dramatickou. Silná, pětinásobně početnější a svým úspěchem si absolutně jistá Rudá armáda už stála u bran Varšavy, jejíž dobytí by otevřelo bolševikům cesty k rozlití komunismu na zbytek Evropy i světa. "Po mrtvole Polska vede cesta k úplnému všesvětovému požáru", instruoval maršál Tuchačevský. Tento úkol se zdál natolik snadný, že soudruzi v ostatních zemích Evropy na komunisty čekali s otevřenou náručí...Velké vojenské úspěchy bolševiků doprovázely úspěchy politické na mezinárodní aréně. Celá Evropa byla ve stávce proti hrdinsky se bránícímu Polsku. Dělníci v Německu, ve Francii, v Itálii, Anglii, Československu, Belgii a Rakousku byli zcela jistě přesvědčeni o kladech komunistických idejí. Mysleli si, že v Rusku se zrodila opravdová vláda lidu, a že v něm byly realizovány myšlenky společenské spravedlnosti. Proto zablokovali i dodávky zbraní, které Polsko tak velice potřebovalo (pomohlo jenom Maďarsko, poslalo munici i pušky). Polsko tedy zůstalo opuštěné a vydané napospas nepřátelům. Bolševici si byli vítězstvím jisti. Na konci července komunity vytvořený Prozatímní polský revoluční výbor vyhlásil proklamaci o převzetí vlády v Polsku. Termín vstupu do Varšavy určili Sověti na 15. srpen, ale byli natolik přesvědčeni o svém úspěchu, že již o den dříve v telegramech světu oznámili obsazení hlavního města. Zahraniční diplomaté, jistí si pádem Polska, hromadně opustili Varšavu- kromě apoštolského nuncia Achilla Rattiho- pozdějšího papeže Pia XI.
Národ sjednocený v modlitbě
Polský episkopát si uvědomoval závažnost situace. Biskupský list z července roku 1920 takto popisuje postup bolševického vojáka: "V jeho stopách se objevují vraždy, masakry, jeho stopy jsou vidět v hořících vsích, vesničkách i městech, ale on nade všechno stíhá ve své slepé, zavilé nenávisti všechny zdravé společenské svazky (...), veškeré náboženství a církev." (W Laszewski) Zwyciestwa z pomoca nieba, str 109-110). Situace byla natolik špatná, že i hlavní velitel polského vojska- maršál Pilsudski- přestal věřit v možnost vítězství. Polští biskupové napsali dopis episkopátům druhých zemích a ty vyzvaly svoje věřící, aby se modlili za zázrak. Nejvyšší představitelé církve poprosili také o modlitbu samotného papeže. Do Vatikánu směřovala rovněž prosba o urychlení kanonizace bl. Ondřeje Boboly (1), s přesvědčením, že jeho zásah zemi uchrání od zkázy. Avšak nejintenzivnější modlitební mobilizace začala v národě samotném. Od 6. do 15. srpna se v chrámech varšavské arcidiecéze konaly novény (včetně novény k bl. Ondřeji Bobolovi), spojené s adoracemi Nejsvětější svátosi, s modlitba litanií k Nejsvětějšímu Srdci Páně, se zasvěcením a litaniemi ke všem svatým. V neděli 8. srpna se ve všech kostelích hlavní města konala celodenní adorace k Nejsvětější svátosti, zakončená procesím s relikviemi bl. Ondřeje Boboly a bl. Vladislava Gielňova. Země byla oficiálně zasvěcena Srdci Ježíšovu a na Jasné Hoře byl znovu obnoven akt odevzdání národa do péče Marie Královny. Národ setrvával v modlitbě a na jeho sjednocení čekala Boží Prozřetelnost, aby mohla zasáhnout celou mocí. Téhož dne se modlil celý katolický svět, který vnímal, že bojem s bolševismem Polsko brání celý křesťanský svět. Církev se dovolávala modliteb, půstu, obětí a zřeknutí se soukromých zájmů pro dobro vlasti. Aby pozvedl na duchu vojáky bránící zemi, metropolita varšavský- kardinál Aleksander Kakowski- přijal rozhodnutí poslat na frontu jako kněze pět procent kněží ze své arcidiecéze. Mezi nimi byl mladý kněz- Ignác Skorupka, který se sám hlásil k této hrdinské službě.
Hrdinská oběť a zjevení Matky Boží pod Ossovem
Kněz Ignác Skorupka během své poslední mše svaté ujišťoval mladé spolubojovníky: Čekají nás ještě těžké oběti, ale už brzy, v den naší Královny, se situace obrátí v náš prospěch." Když se 14. srpna pod Ossovem polská obrana, složená z několik skupin skautů a gymnazistů, začala trhat, k útoku ji vyzval kněz Skorupka. S křížem ve vysoko pozvednuté ruce a se zvoláním: "Za Boha a vlast!" vedl mládež do prvního vítězství nad bolševiky v bitvě o Varšavu. Sám při tom zahynul, ale stal se symbolem bojů o hlavní město. Rusové z bitevního pole utekli, když nad páterem Skorupkou a polskými oddíly spatřili Matku Boží. Kapitán Zenon Jankowski takto připomínal zásah Matky Boží pod Ossovem: "Všichni zdejší jsou přesvědčeni, že to byl zázrak." Ve chvíli útoku Rusů se na nebi ukázala luna. Rusové před ní splašeně utíkali, zakrývajíce si oči. Utíkali, ztráceli boty i karabiny." Při spatření světlé Mariiny postavy vojáci ze 79. brigády Gigorije Chachanina začali v hrůze utíkat: "Obrat bolševiků se odbýval ve zmatku. Oddíly se hnaly všemi cestami zděšeně přes pole (...), vozy se rozlamovaly, padali koně, jimiž byly cesty doslova poseté." (J. M. Bartnik Sj, E. J. P. Storozyńska, Matka Boza Laskawa a Cud na Wisla)
Vidění Matky Boží Milosrdné pod Radzyminem
Bolševičtí vojáci rozmístění poblíž vesnic Wólka Radzymińska a Mostki Wólczańskie byli dne 15. srpna 1920 po půlnoci napadeni batalionem poručíka Stefana Pogonowského. Na nočním nebi nad pozicemi útočících oddílů spatřili zářící ženskou postavu. Poznali v ní Matku Boží. Její vzhled
je zarazil. Mariina postava byla zřetelně viditelná. Polovina jejího pláště sahala přes
stanoviště Poláků a za nimi nacházející se
Varšavu. Matka Boží se objevila obklopená husary – polským vítězným vojskem,
které r. 1683 u Vídně „ve jménu Marie“ rozdrtilo pohanskou armádu. Zázračná
postava vzbuzovala dojem, jako by se nebála žádné trvající střelby. Jako by se nakláněla hned na jednu, hned na druhou
stranu, odhazujíc nebo odrážejíc střely,
které směřovaly jejím směrem, čili k Polákům! A co víc, hrůzou oslepení bolševici
si všimli, že Matkou Boží odražené střely vybuchovaly přesně tam, kde se nacházely jejich pozice! Kolem Mariiny hlavy zářila světelná aureola. V jedné ruce držela jakoby štít, od něhož se odrážely všechny střely. Maria se ukázala v podobě Matky Boží Milosrdné, jejíž zázračný obraz
je od věků uctíván ve Varšavě.
Neměli pochybnosti
Bolševici neměli pochybnosti o tom, kdo se jim zjevil. To, že se objevila Matka
Boží, je tak šokovalo, že se v panice dali na útěk. Ti, kteří byli po skončení vojenských operací internováni v zajateckých táborech, o tom častokrát vypravovali. Vojáci otevřeně přiznávali, že Mariino zjevení bylo příčinou jejich útěku z bitevního
pole: „Vás se nebojíme, ale proti ní válčit
nebudeme.“ Říkali také, že jim „Někdo“
vzal schopnost pohybu a chuť k boji. Známé je také svědectví rolníka z radzymińské
vesnice, u něhož bolševik, celý bez sebe,
hledal úkryt. Otřesený říkal, že viděl na
vlastní oči, jak „Matka Boží házela (odhazovala) střely!“ Vzhled Mariiny majestátní postavy nejenom že vyvolal v bolševicích otřes, ale probudil i potlačené svědomí
a víru. Jejich svědomí se opět ozvalo, obviňovalo a připomínalo spáchané hanebnosti, vraždy, násilí a ukrutnosti. Každý z nich cítil, že musí padnout tváří k zemi
a vzdát Matce Boží čest, aby mohl prosit o odpuštění strašlivých vin, aby mohl
žebrat o smilování. Všechna srdce naplnil strach. Tento pocit převážil a bolševici, plní panického strachu, v hrůze utíkali, opouštějíce palebná postavení, děla
i munici. Nikdo z nich nemyslel na důsledky své dezerce, nikdo se nebál polního soudu. Všichni se na smrt báli Marie!
Vzpamatovali se teprve u Zambrówa (čili o 100 kilometrů dál), kde otřeseni vyprávěli vesničanům: „To jste neviděli. Pod Varšavou stála velká armáda. My jsme tam
viděli Matku Boží, která chránila Poláky.“ Navzdory komunistické propagandě, která hlásala, že „Bůh není“, bolševičtí vojáci
ochotně a dobrovolně svědčili o existenci
Boží Rodičky. Pronásledovatelé víry a vrahové katolických kněží se na vlastní oči
stali svědky Mariina zjevení.
Věrohodná svědectví
Bolševiků, kteří viděli zjevení Matky Boží v Ossovu i ve Wólce Radzymińské,
byly tisíce. Jejich výpovědi se shodovaly – viděli postavu ženy, mocné a plné síly,
od níž vycházelo světlo. Svědectví vojáků bylo o to věrohodnější, že bolševici nebyli věřícími. Jejich výpovědi nevznikly jako nějaké spiknutí či podvody. Setkání s Matkou Boží muselo být pro vojáky Rudé armády otřesným zážitkem, jestliže se odvážně přiznávali k dezerci s vědomím, že
jim za to hrozí smrt... „Objevení se Matky Boží nad polskými oddíly bránícími bolševikům v příchodu do Varšavy o vigilii svátku Nanebevzetí (Ossov) a v den samotného svátku
(Wólka Radzymińska) nebylo ani hrou
světel na nebi, ani poblouzněním skupinky poblázněných pobožnůstkářů, ani také
zbožnou legendou. Byl to fakt! V průběhu krvavých zápasů, za kterých se rozhodovalo o osudu Polska, a co víc, Evropy
– se Matka Boží zjevila na předpolí Varšavy dokonce dvakrát!“ (J. M. Bartnik SJ,
E. J. P. Storożyńska, Matka Boża Łaskawa a Cud nad Wisłą)
Nepříjemná a utajovaná pravda
Svědectví Rusů, kterým se zjevila Matka Boží ve Varšavské bitvě, je naprosto
věrohodné. Tisíce bolševických vojáků
vzdálených od sebe přes dvacet kilometrů (vzdálenost mezi Ossovem a Wólkou
Radzymińskou) utekly ve velkém zmatku z bitevního pole, když spatřili postavu
Matky Boží. Fakta jsou v naprostém rozporu s tvrzením skeptiků, že si bolševici
celou historku vymyslili, aby zdůvodnili
nechvalný útěk z bitevního pole, nebo že podlehli halucinacím vyvolaným velkým
množstvím alkoholu.Mariino zjevení v radzymińské oblasti
připomíná památná kaple postavená roku
1926 na hřbitově padlých v Radzyminu. Je na ní nápis: „Děkovné votum za vítězství obdržené díky Boží Prozřetelnosti“.
Dvojí zjevení Matky Boží u Varšavy bylo
uznáno za skutečné.
Zázračný zásah Matky Boží nedokázali přijmout nevěřící v sanačních skupinách socialistů vedoucích Polsko, protože podle jejich smýšlení umenšoval jejich
zásluhy v tomto příkladném vítězství. Proto se snažili záležitost zaretušovat a učinili potřebné kroky, aby byl zatajen fakt, že
se Matka Boží zjevila v průběhu Varšavské bitvy. Zlatá berla a jablko, věnované
polskými ženami jako děkovné votum pro
Matku Boží za záchranu hlavního města
a Polska před bolševickým útokem, byly
odkázány Jasné Hoře. Patronka Varšavy
se od magistrátu města a svého lidu nedočkala oficiálního projevu vděčnosti. Propaganda sanační vlády uváděla, že se žádný
zázrak nestal, protože to tak být nemohlo! Nad bolševiky prý zvítězil svým vojenským géniem Józef Pilsudski. Samotný maršál se slovy věnovanými kardinálu
Aleksandrovi Kakowskému vyjádřil: „Eminence, já sám nevím, jak my jsme tu válku vyhráli!“
Rovněž v časech komunistického režimu to bylo z očividných důvodů zamlčováno. Zázrak nad Vislou se měl navždycky ztratit ze stránek dějin.
Neobyčejné proroctví
Doba a okolnosti zázraku nad Vislou
byly Matkou Boží předpovězeny přibližně o půl století dříve. Na Velký pátek roku
1872 Maria předala mystičce – služebnici Boží Wandě Malczewské – následující
proroctví: „Jestliže Polsko získá nezávislost, povstanou záhy ničitelé, aby je zahubili. Ale moje mladá armáda, bojující
ve jménu mém, je přemůže, daleko zažene a přinutí uzavřít mír. Já jí pomohu.“
A v roce 1873, o svátku Nanebevzetí, vyhlásila: „Dnešní slavnost se brzy stane
národním svátkem pro vás, Poláci, protože v ten den dosáhnete skvělého vítězství
nad nepřítelem toužícím po vaší záhubě.“
(tamtéž, str. 115)
Matka Boží Milosrdná jako patronka
Varšavy a strážkyně Polska sehrála významnou roli v dějinách polského národa. Její dvojí veřejné zjevení se bolševickým vojskům představovalo bod obratu ve
Varšavské bitvě, kterou lord D‘Abernon
uznal za 18. rozhodující bitvu ve světové
historii. Zcela jistě je možné uznat, že Mariin zázračný zásah tehdy zachránil před
satanskou komunistickou ideologií nejenom Polsko, ale i Evropu.
Dne 7. října 1973 při korunovaci Matky Boží Milosrdné papežskými korunkami primas Stefan Wyszyński řekl: „Právě
proto, že je nám zapotřebí mateřské lásky
v životě rodinném, společenském i veřejném – korunujeme dnes Matku Boží Milosrdnou, lámající ve svých dlaních ostří
hněvu Božího, směřujícího k lidem. Skrze její přímluvu toužíme získat u nebeského Otce pro města a naši vlast opravdový mír, opírající se o lásku a spravedlnost.“
Zdroj Světlo, 32/2022, Z Miłujcie się! 3/2022 přeložila -vv-
(Redakčně upraveno)
Poznámky: (1) vatý Ondřej Bobola, šlechtic, kněz TJ, mučedník, † 1657. V roce 1853 jej blahořečil bl. Pius IX., kanonizace se konala v Římě
17. dubna 1938 za pontifikátu Pia XI
