Když mi před dvěma lety kamarádka vyprávěla o poutním místě Butkov, které navštívila, věřila jsem jejím superlativům, jimiž mi líčila prostředí tohoto mladého poutního místa na Slovensku. Ale moje nedávná, vlastní návštěva Butkova, předčila všechna má očekávání.
V den svátku Nanebevzetí Panny Marie jsme doma s rodinou balili věci na dovolenou do Nízkých Tater. Přes všechny myšlenky na to, co budeme potřebovat, jsem také přemýšlela, jakým „dárkem“ obdarovat Matku Boží v den slavnosti jejího Nanebevzetí. Najednou mě napadlo zeptat se manžela, zda cesta, kterou následující den pojedeme na Slovensko, nevede přes Butkov. Manžel prostudoval cestu a říká:
„Ano, jedeme přes Butkov, stačí jen odbočit z dálnice!“ V ten okamžik jsem pochopila, že ne já dám dárek Matce Boží, ale že Ona obdaruje nás. Moje radost byla veliká!
Následující den jsme tedy vyjeli pro mě vysněným směrem. Naše pětičlenná rodina sestávající se z budoucí maturantky, kluka v pubertě a malé předškolačky ví, že na dlouhých cestách autem neuniknou modlitbě růžence. Cestu jsme tedy zahájili modlitbou růžence a brzy jsme byli na místě.
Někteří ovšem netušili, že cesta na Skalní sanktuárium Božího milosrdenství na hoře Butkov (jak zní oficiální název tohoto poutního místa) vede zpočátku dost strmě do kopce, aby výstup na horu byl v závěru pouti opravdu zasloužený. Slunce pálilo, a proto někteří z naší výpravy začali brblat, co jsem to vymyslela a ujišťovali se, že po tomto výstupu na hoře strávíme maximálně pár minut a sejdeme zpátky, „abychom mohli rychle na tu dovolenou“.
S touto náladou jsme tedy prošli vstupní Branou rodiny, která jakoby symbolicky upevňuje rodinné pouto a vyzývá k jednotě. Řekla jsem si, že to vše budu obětovat za naši rodinu a tiše jsem se zastavovala u jednotlivých zastaveních křížové cesty, jimiž je lemován výstup na posvátný kopec. Všimla jsem si, že najednou se se mnou modlí i zbytek rodiny. Jednotlivá zastavení jsou provázena krátkými myšlenkami z Deníčku sv. Faustiny a všichni jsme uznali, že celá křížová cesta je jedinečná a velmi krásná.
Náš cíl byl nadosah. Výhled ze skalnaté hory byl ohromující a jakoby odměnou za námahu při horkém výstupu. Projdete krásnou kamennou zvonicí Jana Pavla II. a spatříte majestátný bílý kříž požehnaný Eliasem Vellou. Tento monumentální kříž, měřící 12 metrů, je ukotven ve skále a vzhlíží v nadmořské výšce 584 m n.m. V jeho srdci jsou umístěné vzácné relikvie dřeva Svatého kříže.
Našim pohledům ovšem neunikl ani obrovský bouřkový mrak, který se rychle přibližoval přímo k místu, kam jsme právě připutovali. Zamrzelo mě, že déšť nám zkazí prohlídku všeho, na co jsem se celou dobu tak velmi těšila.
A tady se ukázalo, že Boží režie je vždy nekonečně dokonalejší než naše představy a touhy. V okamžiku, kdy jsme se šli před blížící se bouřkou schovat do maličké kaple Božího milosrdenství, spatřili jsme před sebou kněze. Tento kněz se chystal slavit mši svatou se svou skupinkou poutníků a právě počítal hostie k proměnění. Když zvedl svůj zrak, objevil se úsměv a úžas na obou stranách. Ve svatyni se chystal sloužit mši náš osobní přítel, kněz a spirituál velehradského gymnázia, kde studuje naše nejstarší dcera. Mile překvapen nás uvítal a přidal svaté hostie i pro nás. Tak jsme dostali na tomto poutním místě ten největší dar z nebe v podobě mše svaté. V pravou chvíli na pravém místě. Útočiště před bouřkou nás přivedlo právě k místu, kde na nás čekal skutečný Pán a Bůh, Jehož milosrdenství se na této hoře oslavuje. Plni vděčnosti jsme po mši sdíleli své dojmy, a protože se přiblížila patnáctá hodina a déšť stále trval, pomodlili jsme se ještě všichni Korunku k Božímu milosrdenství. Mé srdce plesalo.
Úžas a obdiv tohoto místa završila prohlídka řady malých kapliček, které v sobě nesou ostatky a relikvie svatých. Z těch nejstarších zde můžete uctít sv. Jana Křtitele, Marie Magdalénu, svatých apoštolů Petra a Pavla, oba rodiče Panny Marie, svaté Tři Krále, sv. Filoménu, sv. Benedikta… Naleznete zde i Matku Terezu, P. Pia, J.M. Vianneye, Dona Bosca, Dominika Savia… to jsem vyjmenovala jen zlomek z těch, kteří sestupují na toto požehnané místo. Jejich počet je vskutku obrovský a stojí za to si o jednotlivých svatých pročíst v krátkých životopisech, které má každý ve své kapličce. Nad tím vším ční jako dominanta devítimetrová socha Panny Marie s rozepjatýma rukama a s velkým nápisem z Deníčku sv. Faustyny:
„Jsem nejen Královnou nebe, ale i Matkou milosrdenství a tvojí Matkou.“
Zde jsme se Matce Boží svěřili, zasvětili a s vděčností zakončili naši pouť. Místo plánovaných „pár minut“ jsme na hoře strávili více jak tři hodiny a plni radostných dojmů se vraceli zpět. Věděla jsem, že zde nejsme naposled. Nebe, které se dotýká této skály, je velmi silné. Kdo otevře své srdce, ten bude obdarován a touha po Boží blízkosti, kterou zde pocítíte, ve vás bude ještě dlouho rezonovat.
Adéla Kuchřová
Více se o poutním místě můžete dozvědět na internetových stránkách:
https://krizbutkov.sk/
