Jedna řeholní sestřička vypráví svůj zážitek:
„Cestovala jsem vlakem. Ještě ráno jsem si dala předsevzetí, že během cesty chci i rozjímat nad Božím Slovem. Ve vlaku jsem však zjistila, že jsem si Bibli zapomněla doma.
Řekla jsem Bohu: „
Ty i s tím umíš něco udělat...“ Netrvalo to dlouho. Do kupé si přisedl jeden bezdomovec, který ne málo páchl alkoholem. Povzdechla jsem si, věděla jsem, že jsem jako „lepidlo“ na lidi podobných kategorií.
Muž vytáhl lupu a potom dlouho hledal v tašce, dokud nevytáhl - ano - Bibli. A začal potichu číst.
Po chvíli se obrátil ke mně a zeptal se: „
Sestřičko, víte, které místo je nejkrásnější v Písmu?“
Usmála jsem se: „
Pro každého některé jiné“.
A on začal číst: „
Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby nezahynul nikdo, kdo v něho věří, ale aby měl věčný život. Neboť Bůh neposlal Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby se svět skrze něho spasil.“
Když skončil svůj recitátorský přednes, pokračoval:
„
Víte je to pravda, že lidé milují více tmu než světlo. Je snazší být ve tmě. Kdybychom se postavili do Ježíšova světla, viděli bychom své hříchy a byli bychom zhrozeni. Proto chceme být ve tmě. I já padám, ale Bůh mi pomáhá vstát.“
Seděla jsem a hleděla mu do očí. Už to nebyl pro mě obyčejný alkoholik. Byl to bratr, padal často do tmy, ale bojoval o Kristovo světlo. Bůh mi ho poslal do cesty, abychom se povzbudili navzájem.“
Náš Bůh má rád překvapení. Přichází k nám nepoznaný a promlouvá k nám skrze lidi, kterými někdy pohrdáme. Obléká se do hadrů předměstí a naše pozornost vůči němu otrhanému ho určitě těší víc než jen velebení a oslava v chrámu. A naše modlitby vyslýchá opravdu originálním způsobem.
Je příliš mnoho nepravých tváří, špatně vyformovaných, protože jsou formované zvenčí. Pravá tvář se vytváří zevnitř. A co se týká tváře druhého člověka, je třeba ji objevit jako něco úžasného, jako tvář, na kterou se dá dívat, respektovat ji, pohladit.
Ani jedna věc, ani úplná maličkost, kterou dám ochotně Ježíšovi, není příliš malá, pokud ji dávám s vírou a důvěrou.
Když mu dám svůj čas, své sny, naděje, plány a úsilí být mu věrným ze všech svých sil, nemusím se obávat, že mi nepomůže, nechá mě napospas, naopak to co mi dá, převýší všechno moje očekávání.
Převzato z
FC - Marta Durániková,
článek z 21. 1. 2022 naleznete
zde.
