Letos se soluňáci koncem července opět vypravili do pohraniční na sever Čech do adoptivní farnosti FATYMu, aby tam prožili týden v konání dobra a zbožnosti. Termín v tomto roce připadl na 26. - 31. 7.
Ranní i večerní liturgii hodin doprovází na soluňáckém výcviku denně rozjímání na zadané téma. Soluňáci tráví skoro všechen čas společně v jednom společenství. U jídla je čas využíván ke sdílení dojmů z předešlé činnosti a po jídle se všichni zaposlouchají do duchovní přednášky nebo vyprávění. Po poledni mívá každý soluňák možnost strávit chvíli duchovní usebranosti v přítomnosti svátostného Pána Ježíše při adoraci.
Cílem každodenní pracovní činnosti je pomoci misijní farnosti Jeníkov – materiálně i duchovně. Manuální prací letos soluňáci podpořili místní katechetky zpracováváním a ukládáním dřeva na zimu, navezením překatrované hlíny do farního záhonu a posečením trávy na farním pozemku.
Soluňáci také pokračovali v loni započatém odkrývání zbořené kaple v zaniklé obci Dřevoruby, aby se se zbytkem kaple mohlo časem důstojněji nakládat. Kupříkladu v nedaleké - rovněž zaniklé - obci Verneřice se soluňákům před třemi lety podařilo úsilím v odklízení suti podpořit zrekonstruování polorozpadlé kapličky (poklony) Panny Marie.
Duchovně se tento rok soluňáci zapojili do misijní činnosti v obcích Zabrušany a Všechlapy. Hlavním úkolem bylo formou rozhovorů s obyvateli obcí vyzískat co nejvíce informací o zbourané kapli, která stála do roku 1989 ve Všechlapech za památníkem padlých. Podařilo se nám získat několik jejích fotografií a také datum jejího bourání – duben 1989. (Viz odkaz na konci článku.)
Vrcholem každého dne soluňáckého pobytu v Jeníkově bývá mše svatá na misijně potřebném místě v severočeské oblasti spravované FATYMem – tj. na místě, kde se mše svatá slouží většinou jednou do roka – a to právě díky soluňákům. Při mši svaté každý soluňák přisluhuje při oltáři jako ministrant. Při bohoslužbách se soluňáci v Jeníkově spojují v modlitebním společenství s mariankami, které mívají toho času také misijní týden na jeníkovské faře.
A na jakých místech se během letošního soluňáckého týdne prožívaly mše svaté?
Ihned po úterním příjezdu do Jeníkova popojela vozidla soluňáků do Zábrušan, kde začala mše svatá ve 20.00 hod v kostele sv. Šimona a Judy. Zde se sloužívá mše svatá pravidelně dvakrát do roka. Duchovně i hmotně je tento kostel obhospodařován formou výpomoci, kterou zde provádí FATYM Vranov nad Dyjí, jenž to má „kousek“ ze sousedního Jeníkova; letos zde na žádost místních pozůstalých byla sloužena výjimečná zádušní mše svatá.
Ve středu byla mše svatá sloužena, jako obvykle bývá během soluňáckého misijního týdne, v kapli sv. Anny naproti fary v Jeníkově. Je to právě vždy kolem data památky sv. Jáchyma a Anny, a proto je mše svatá poutní.
I ve čtvrtek se navázalo na zaběhlou tradici sloužení mše svaté - bývá v Hudcově u kříže na náměstí, v místě zaniklé kaple sv. Antonína z Padovy. Mše sv. se konala s přivezeným základním kamenem zamýšlené nové kaple (má být na tomto místě a má být zasvěcena sv. Antonínu z Padovy a sv. Cyrilu a Metodějovi). V roce 2009 tento základní kámen požehnal papež Benedikt XVI. při své návštěvě Brna. Tradice se letos dodržela i co se týká tradičního pozvání na limonádu po mši svaté, jak to zavedl otec František. V místní hospodě nás i letos laskavě uvítali. Sluneční žár nám během bohoslužby vysušil hrdla a tak měli všichni vypito poměrně brzy. Svlažování pokračovalo na cestě zpět na faru – udělali jsme si zastávku na koupání v Lahošti.
V pátek – jak to bývá zvykem – soluňáci s mariankami uspořádali slavnost Božího Těla s průvodem v Zábrušanech. Při mši svaté zde soluňák Jan Soukup vstoupil do Společenství čistých srdcí.
V sobotu se navázalo na loni započatou tradici - mše svatá byla v lukách u obnovené kapličky Panny Marie na místě zaniklé obce Verneřice. O obnovu této kapličky se soluňáci v předešlých letech významně přičinili.
Nedělní bohoslužba se slavila ve farním kostele sv. Petra a Pavla. A to také proto, že bývá tradičně spojena se svátostným životem místních věřících. Letos zde přistoupili k prvnímu svatému přijímání 4 mladí farníci.
Odměnou za práci bývá soluňákům také tradiční výlet na atraktivní místo v okolí. Letos nás otec Marek zavezl k úpatí hory Zlatník, abychom následně pěšky vystoupali na její vrchol. Tam se nám naskytl příjemný odpočinek s občerstvující impozantní vyhlídkou na město Most a krajinu v jeho okolí. Při sestupu s hory se soluňáci bezděčně rozdělili do několika skupinek vzdálenějších od sebe. Krok si zpříjemňovali společným zbožným zpěvem – avšak v každé skupince jinou písní. A tak se stalo, že se po svahu Zlatníku rozléhaly v jeden moment z různých stran různé melodie sborového zpěvu soluňáků.
Během týdne se našel čas i pro zábavu, hry a koupání.
Za zvláštní zmínku stojí zážitek soluňáků na zpáteční cestě směr Morava po ukončení jeníkovského pobytu. Vypravili jsme se totiž při ní do mariánského poutního místa litoměřické diecéze Horní Police, kam měl přijet náš nový papežský nuncius Mons. Jude Thaddeus Okolo. Přijeli jsme tedy v nadšeném očekávání k poutnímu kostelu Navštívení Panny Marie, kde je ve zvláštní úctě uchovávána socha Panny Marie v očekávání miminka. Převlékli jsme se na liturgii a již zněl sakristií zvláštním přízvukem vyřčený pozdrav „Dobrý den.“ Vešel nový papežský nuncius. Jeho excelence Okolo je původem z Nigérie. Kázání si ale sestrojil a také pronesl – jak se sluší na opravdového diplomata - v češtině. V úvodu svého kázání projevil svou nepředvídanou radost z přítomnosti tolika ministrantů improvizovaným uvítáním „tábora" ministrantů v italské řeči, kterou musel lidu přeložit přítomný generální sekretář ČBK Pater Stanislav Přibyl. Dále Okolo ve své homilii reagoval dle obecných liturgických směrnic na právě slyšené mešní čtení – bylo z 18. neděle v mezidobí cyklu C. Citoval stále platnou biblickou pravdu „Marnost nad marnost“ a pokračoval jejím výkladem, že peníze mají být prostředkem k uskutečňování závazku lásky k bližním. Mons. Okolo při této návštěvě Horní Police dle plánu požehnal nově opravený boční oltář tohoto chrámu - oltář sv. Josefa. Soluňáci během jeho žehnání byli svým duchovním otcem Markem vyzváni, aby zazpívali píseň „Svatý Josefe", jejímž zpěvem soluňáci často vzývají svého patrona sv. Josefa. Aktuální celfotr písně Michal Peřinka byl po doznění zpěvu odměněn bílým úsměvem papežského nuncia a jeho pochvalnou reakcí v češtině: „Krásné.“ Po ukončení bohoslužeb si nuncius vyžádal speciální fotografování pouze s ministranty - dle jeho slov: „...aby bylo vidět, že je jich tu tolik.“ Přál si také, aby mu ministranti položili nějaké otázky. Malý soluňák Patrik Bagár se ho otázal: „Jste bohatý?“ Arcibiskup Okolo tuto otázku, která ho zastihla právě po kázání o marnivosti bohatství, zopakoval v následující veřejné diskuzi s věřícími. Přede všemi ji vyhodnotil jako moudře položenou, protože v ní v dané chvíli nalezl moudrou a povzbudivou odpověď. Nejdříve názorně vylíčil svou praktickou chudobu a pak na položenou otázku „jste bohatý?“ odpověděl i pozitivně: že totiž všichni jsme bohatí, protože nad sebou máme Nebe.
Diskuze s lidem probíhala v kostele. O italsko-český překlad se postaral opět generální sekretář ČBK Stanislav Přibyl. Po jejím skončení nás místní farníci pohostili u královsky prostřeného stolu na faře.
Události v Horní Polici byla přítomná fotografka spolku Člověk a Vira Jana Chadimová.
Její fotografie můžete shlédnout zde.
Více fotek ze soluňáckého misijního týdne v Jeníkově 2022 naleznete zde:
Fotografie zbourané kaple ve Všechlapech možno vidět zde.
