Toto je pravdivý příběh o sv. Dominikovi. Ano, tentýž sv. Dominik, který v roce 1214 dostal od Panny Marie oddanost, kterou dnes známe jako Svatý růženec. Proč přijal Svatý růženec? Protože se nechtěl vzdát naděje obrátit tvrdohlavé Albigence, kteří trápili Evropu i Dominikův život.
Albigenské kacířství sestává z řady chyb. Albigenci v první řadě popírají pravdu, že Ježíš je druhou osobou Nejsvětější Trojice. Věří, že všechno materiální je špatné a že jen duch je dobrý. To však nemůže být pravda, protože Bůh stvořil hmotný svět a všechno, co stvořil, je dobré.
V té době byli v Církvi lidé unaveni z boje za Pravdu a množství laiků bylo oklamáno, Bůh povolává sv. Dominika. V dobách, kdy se pochybná víra rozšířila a zdálo se, že pravda bude poražena, se sv. Dominik obrátil na Matku Boží o pomoc. Po celý den se postil, modlil se a konal za Albigence pokání. Na konci tohoto období byl tak vyčerpán závažností svého pokání, že se zhroutil na podlahu. Tehdy se mu zjevila Panna Maria a předala mu patnáct tajemství jejího Nejsvětějšího růžence.
Jednou se na místě nedaleko Carcassonu shromáždilo přes 12 000 lidí, aby vyslechli kázání svatého Dominika o Svatém růženci. Před těmito tisíci svědky přerušilo několik mužů kněžské kázání a přešlo přes dav.
„
Otče Dominiku!“ Křičeli a bezprostřední okruh lidí kolem svatého se rozdělil, čímž se ukázal prostor pro muže, kteří ho hledali. Dominik je ještě neviděl očima, když poznal účel jejich návštěvy.
Ve společnosti těchto mužů byl Albigenčan (kacíř), známý nejen tím, že odmítal modlitbu svatého růžence a veřejně útočil na růžencová tajemství. Heretik se okamžitě snažil ztratit z dohledu sv. Dominika a násilně se snažil utéct z jeho přítomnosti. Albigenčan byl posedlý ďábly a jeho přátelé přivedli tohoto ubohého muže ke sv. Dominikovi na exorcismus. Ďáblové v jeho nitru to věděli a obávali se exorcismu, který by je vyhnal z těla heretika zpět do pekla. Sv. Dominik se namísto zahájení exorcismu hned rozhodl položit ďáblům některé otázky před více než 12 000 svědky.
Přestože se bránili, byli ďáblové bolestně nuceni odpovídat na otázky svatého. Když se zeptal, kolik ďáblů bylo v tomto ubohém muži, odpověděli „
15 000“. Lidé se zachvěli a sv. Dominik se ptal, proč jich je 15 000. K tomu ďáblové řekli, že každá tisícovka z nich měla právo na každé tajemství Svatého růžence, na které tak tvrdě a ostře útočili. Zlí duchové nadále mluvili a mluvili o tom, jak nenáviděli sv. Dominika více než kohokoli jiného na zemi pro duše, které zachránil z jejich bezbožné moci oddaností svatého růžence. Říkali, že vždy, když kázal o svatém růženci, přinášelo to strach a hrůzu do samotných hlubin pekla. Lidé byli ohromeni tím, že uviděli význam růžence, o kterém svatý Dominik tak dlouho svědčil.
Dominik opatrně položil růženec kolem krku posedlého muže a položil ďáblům svou poslední otázku.
"Kterého ze všech nebeských svatých se celé peklo nejvíce obává, a kdo by proto měl být lidmi nejmilovanější a nejvíce ctěný?" Potom přišla reakce, kterou ani sv. Dominik nemohl očekávat.
Heretik se násilně vytrhl a začal divoce pobíhat. Ďáblové v něm vydávali tak neobvyklé výkřiky, které jako by se odrážely od samotných hlubin pekla. Tisíce lidí bylo zděšeno strachem a jejich žilami procházel čistý strach. Když výkřiky démonů pokračovaly a zcela naplnily vzduch všude kolem, mnoho lidí padlo na zem, do mdlob ze strachu.
“
Odpověz mi!” Řekl Dominik odvážně. Z těchto zbabělců neměl strach. Ďáblové se pak pokusili využít všech svých moudrostí a lží, aby se vyhnuli odpovědi na jeho otázku. Heretikova tvář se začala měnit a změnil se i pohled jeho očí na jakousi hranou melancholii. Démoni změnili taktiku. Najednou z heretika vyšel obrovský výkřik úzkosti a smutku. Ďáblové tak žalostně křičeli, že mnoho lidí v davu plakalo a to čistě z přirozené lidské sympatie. Uprostřed jejich pláče démoni zavolali skrze ústa heretika ke sv. Dominikovi. V plačtivém tónu prosili a volali k němu, aby je nechal na pokoji.
„
Dominiku, Dominiku,“ žalostně křičeli, „
slituj se nad námi. Slibujeme, že ti nikdy neublížíme. Vždycky jsi měl soucit s hříšníky a lidmi v nouzi; slituj se nad námi, neboť jsme v těžkém položení. Už tolik trpíme, tak proč se těšíš z nárůstu našich bolestí? Nemůžeš být spokojen s naším utrpením, aniž bys k němu ještě přidával další? Měj s námi soucit!“
Sotva byste našli v davu lidí suché oko, neboť lidé plakali soucitem pro tyto údajně nevinné trpící tvory. Ale démoni se nezajímali o to, co si zástup myslel. Démoni nepřijali soucit davu, ale místo toho čekali, až uvidí odpověď sv. Dominika.
„
Nenechám tě, dokud neodpovíš na mou otázku,“ zazněla přímá odpověď. Španělský kněz nebyl nijak pohnut emocionálním výkonem. Ďáblové byli rozzuřeni svým selháním. Přesvědčily tisíce dalších až k slzám a tento muž, kterého chtěli oklamat, viděl přímo přes jejich lži. S velkou sebekontrolou démoni zadrželi hněv na heretikově tváři. Jejich chytré mysli opět změnily taktiku. Albigencova hlava se sklonila zcela poníženě a jeho ústy byl navržen démonický kompromis.
„
Můžeme to zašeptat,“ řekli ďáblové sv. Dominikovi, "
abys to slyšel jen ty."
„
Ne,“ trval na svém svatý. “
Musíte mluvit jasně a nahlas.” Pro lidi bylo důležité slyšet to od samotného ďábla. Na to démoni neodpověděli. Albigenec mlčel, hluchý vůči příkazům vydaným od svatého kněze. Nesplnili by přání tohoto člověka. Nikdo by nevěděl, koho se zbabělci nejvíce báli. Ale odhodlání Španěla bylo silnější než padlí andělé.
Kněz, který měl úžasnou pokoru a moudrost, aby se nespoléhal pouze na své vlastní schopnosti, využil větší síly než své. Dav tiše nahlížel jeden na druhého v očekávání, co se bude dít dál. Ďáblové byli tvrdohlavě tiší a zdálo se, že také čekají. Každý sledoval, jak svatý Dominik klečí dole na tvrdé zemi a dívá se do nebe. Z jeho poníženého srdce vyšla milující modlitba.
"Ó, všemocná a úžasná Panno Maria, prosím tě mocí Nejsvětějšího růžence, přikaž těmto nepřátelům lidské rasy, aby mi odpověděli." Všude bylo ticho; ale když sv. Dominik dokončil tuto modlitbu, dav byl překvapen nečekaným požárem. Krky mnohých se natahovaly, zatímco ostatní se krčily, ale všichni reagovali na zářící plamen, který vyšlehl z uší, nosních dírek a úst Albigence. Všichni se třásli strachem, ale oheň nikomu neublížil. Dominik vstal z kolen, aby poslouchal ďábly, jejichž jazyky se náhle uvolnily.
„
Dominiku, prosíme tě,“ zvolali, „
ve jménu Ježíše Krista a zásluh Jeho Svaté Matky a všech svatých nechme tělo tohoto muže, aniž bychom mluvili dál, neboť andělé odpoví na tvou otázku kdykoli si budeš přát. Koneckonců, nejsme my lháři? Proč bys nám tedy měl věřit? Už nás více nemuč; měj soucit!“
Byli to lháři, ale Bůh by byl oslaven Pravdou, které by byli lidé svědky. Svatý Dominik, trochu obtěžovaný jejich stížností a kvílením, krátce odpověděl: „
Běda vám ubozí duchové, kteří si nezaslouží být vyslechnuti.“ Poklekl a ještě jednou se modlil ke své královně.
„Ó, nejcennější Matko moudrosti, modlím se za lidi, kteří se zde shromáždili, kteří se už naučili správně říci andělské pozdravení. Prosím, prosím tě, přinuť své nepřátele, aby ohlašovali celou pravdu a nic jiného než pravdu, tady a teď, před tímto zástupem.“
Najednou se tvář heretika uklidnila. Démoni se vlastně docela uklidnili, natolik, že všichni byli překvapeni. Nikdo nevěděl, co dál očekávat, ale věděli, že bitva neskončila.
Dav ztichl. Jejich pohled přešel od ohnuté postavy kněze ke zkroucené osobě heretika. Všechno bylo stále jakoby zmražené, jediné pohnutí pocházelo od svatého, který pomalu zvedl svou skloněnou hlavu. Z očí mu zmizela starost a na jeho tváři se rozšířil úsměv. Jeho oči se už nedívaly na albigence, ani na dav. Byly mu ukázány nové zástupy, množství andělských zástupů. A tam, obklopená stovkami svatých andělů, byla sama blahoslavená Panna Maria. V její štíhlé ruce držela tyč ze zlata. Laskavě se podívala do Dominikových očí a poskytla mu velkou vnitřní útěchu a radost.
S mírným otočením své krásné hlavy přistoupila Svatá Panna k tichému heretikovi. Bez varování zvedla ruku a zasáhla posedlého muže svou zlatou tyčí. Panna hlasem neuvěřitelné důstojnosti a autority přikázala posedlému heretikovi: "
Odpověz okamžitě mému sluhovi Dominikovi."
Lidé sledovali tvář sv. Dominika reagující na to, co se děje, zatímco sami ještě nevěděli o přítomnosti Nebeské Matky. Dav s hrůzou sledoval, jak se z Albigencových úst náhle ozval strašný výkřik, stokrát intenzivnější než dříve. S ďábelskou nenávistí démoni začali křičet na Pannu Marii:
"Ó, ty jsi náš nepřítel, náš pád a naše zničení, proč jsi přišla z nebe, abys nás tak hrozně mučila? Ty, obhájkyně hříšníků, ty, která jsi je vytrhla ze samých čelistí pekla, ty jsi velmi jistá cesta do nebe! Musíme, navzdory sobě, říci celou pravdu a přiznat před každým, kdo je příčinou naší hanby a zničení? Běda nám, knížata temnoty! Potom dobře poslouchejte, vy, křesťané.“
Dav se třásl od hrozných výkřiků. Přestože byli rádi z porážky démonů, cítili nenávist, se kterou se ďáblové chystali odpovědět na otázku sv. Dominika. Takže na polovinu s triumfem a na polovinu se strachem poslouchali neochotné odhalení démonů.
„Matka Ježíše Krista je všemocná,“ zasyčeli padlí andělé, „a může zachránit své služebníky před pádem do pekla! Maria je slunce, které ničí temnotu našich triků a lží. Je to ona, která odhaluje naše skryté zápletky, láme naše chrámy a činí naše pokušení zbytečnými a neúčinnými."
„Musíme říci, protože jsme nuceni říkat pravdu, že s námi nebyla nikdy zatracena ani jedna duše, která skutečně vytrvala ve své službě. Jeden jediný vzdech, který nabízí Nejsvětější Trojici, váží mnohem více než všechny modlitby a aspirace všech svatých.“
"Bojíme se jí více než všech svatých v nebi dohromady a se svými věrnými služebníky nemáme úspěch. Mnozí křesťané, kteří se na ni odvolávají, když jsou v hodině smrti a kteří by měli být skutečně zatraceni podle běžných standardů, jsou spaseni.”
„Ach kdyby jen ta Maria,“ znechuceně křičeli, „nevyužívala svou sílu proti naší a nenarušila náš plán, mohli jsme dobýt církev a zničit ji už dávno, a my bychom se postarali o to, aby všechny řady v církvi upadly v omyl a nepořádku. Nyní, když jsme nuceni mluvit, musíme vám také říci toto: nikdo, kdo vytrvá v tom, že se modlí růženec, nebude zatracen, protože pro své služebníky získá milost pravého pokání za své hříchy, a tímto získává Boží odpuštění a milosrdenství.“
Užaslý zástup hleděl na neochotného řečníka se široce otevřenýma očima. Byli hluboce dojatí tím, co řekli démoni. A přesto neslyšeli po celou dobu něco podobného o Panně Marii? Částečně v hanbě se lidé, vzpomínajíc na svá minulá nabádání, dívali směrem ke sv. Dominikovi, co mají dělat.
Španělský kněz dělal to, co vždycky dělal. Obrátil se k Požehnané matce a vedl společenství v modlitbě Svatého růžence. Dav následoval příklad svatého a modlil se růženec jako nikdy předtím. S největší oddaností pomalu promodlívali každý desátek. Když se skromné modlitby vylévaly z upřímných srdcí shromážděné společnosti, stala se úžasná věc.
Člověk po člověku si celý obrovský dav uvědomil, že s každým Zdrávas Maria, který se pomodlili, opouštělo tělo heretika velké množství ďáblů. Démoni byli pro lidi viditelní pouze jako horké uhlí, které vycházelo z ubohých úst člověka. Když zástup skončil růženec, s úctou se přežehnal, heretik seděl nehybně a konečně se osvobodil od ďáblů, kteří ho vlastnili.
Potom Panna Maria, která byla pro dav stále neviditelná, elegantně zvedla ruku v požehnání. Když blahoslavená matka udělila své požehnání svým dětem, všechna srdce naplnila hluboká radost. Doprovodným požehnáním Panny Marie byla milost pro všechny přítomné za práci sv. Dominika.
Z této milosti a svědectvím zázračného vyhnání 15 000 démonů z Albigence bylo obrácení heretiků, kteří přijali stejné kacířství jako měl posedlý muž. Obrácení na katolickou víru. Na mocnou přímluvu Panny Marie, jim byla udělena milost, aby se připojili ke Spolku Nejsvětějšího růžence. Posílila se tak bezpečnost jejich spásy, protože, jak sami démoni řekli, "
nikdo, kdo vytrvá v tom, že se modlí růženec, nebude zatracen."
Svatá Bible nám však říká, že každý máme svobodnou vůli; můžeme si zvolit život nebo si můžeme zvolit smrt, můžeme si vybrat nebe nebo si můžeme zvolit peklo, můžeme si vybrat milovat a sloužit Královně nebes a země nebo se můžeme rozhodnout ji ignorovat. Každý z nás má svobodnou vůli. Každý z nás má na výběr. Vybírejme moudře, neboť jde o naši spásu.
Zdroj: motherfullofmercy
Převzato z
https://matkabozia.sk/,
článekze 4. 5. 2020 naleznete
zde.