P. Peter Šimko: Eucharistie v našich rukou je jako náš osud
Rozhovor s generálním vikářem a ředitelem Arcibiskupského úřadu v Trnavě o pravdách a faktech nejsvětější Eucharistie.
Živá přítomnost Ježíše Krista v Eucharistii je nadpřirozený jev, o kterém přesvědčují mnohé eucharistické zázraky. "Eucharistie je zde na zemi vrcholem setkání s živým Kristem. Nebe se zde pojí se zemí, proto, to, co se děje při katolické mši svaté, má nadčasový charakter," vysvětluje Peter Šimko. "Mše svatá je oběť a dílo Ježíše Krista. Její účinek je zcela v Boží režii, dokonce až natolik, že není závislý na svatosti kněze," pokračuje v rozhovoru, ve kterém odkrývá tajemství víry.
V rozhovoru se dozvíte:
- co je zdrojem zázračné moci Eucharistie,
- ve kterých církvích je přítomen živý Kristus pod způsobami chleba a vína,
- jak Eucharistie ovlivňuje život člověka, jeho víru a hříšnost,
- jak člověk v sobě blokuje její účinky a co je její náhradou,
- proč Bůh dovolí zneuctění Eucharistie satanisty.
Jakou moc má Eucharistie?
Jelikož Eucharistie není neosobní věc, ale živý Ježíš Kristus v podobě chleba a vína, tedy moc Eucharistie je mocí Ježíše Krista. Je to tentýž Ježíš Kristus, který rozkázal větru a moři, aby se utišili, uzdravoval nemocné, vyháněl démony, odzbrojoval nepřátele jako Nazaretě, když ho chtěli zabít shozením ze skály, ale zároveň je to tentýž Ježíš Kristus, který se nechal zajmout, zbičovat, odsoudit, poplivat, umučit.
Přesto je vždy vítěz. Moc Eucharistie je nepochopitelná lidskými měřítky.
Eucharistie je účinná vždy, ale tak,
jak to chce Bůh a ne jak chceme my. ...................
Vždyť i my se modlíme „buď vůle tvá“, ne moje. Samotní apoštolové byli nejprve zklamáni z Ježíše, že podle jejich názoru neuplatnil svou moc, když ho zajali, ale později porozuměli Božím plánům, které jsou vždy dobré.
Jak je možné pochopit nadpřirozený jev transsubstanciace – proměnění podstaty Eucharistie?
Podstata je to, co dělá věc věcí. Vyjadřujeme ji definicí. Například definice člověka je rozumný živočich - živočich obdařený rozumem. Termínem transsubstanciace - přepodstatnění, vyjadřujeme změnu podstaty věci. Toto se děje mimo úroveň smyslového vnímání. Tedy vnější forma chleba a vína zůstává, ale vnitřní podstata se zcela mění.
Snažíme se lidskými slovy přiblížit k tajemství, které nám Ježíš Kristus zanechal. To, že zde jde o tajemství přesahující lidské chápání, dokumentují učedníci, kteří opustili Ježíše v Kafarnaumu poté, co jim prezentoval toto tajemství (Jan 6), nebo mučedníci, kteří pro Eucharistii obětovali svůj život.
Jak je prokazatelná živá přítomnost Ježíše Krista v Eucharistii?
Za prvé, vycházíme z toho, co nám řekl Ježíš. Za druhé, Bůh nemůže lhát ani být oklamán. Skutečnost Eucharistie se nedá dokázat empiricky, ale neznamená to, že jde zde o něco, co neexistuje.
Použiji analogii s láskou. Můžeme dokázat lásku? Pokud ano, jaké má potom složení, jakou hmotnost, barvu...? Empiricky je nedokazatelná. Proto zde vstupuje druhý rozměr člověka, protože má nejen tělo, ale také duši. Tato skutečnost je pochopitelná pouze vírou. A víra je o pokoře a svobodném rozhodnutí.
Nejen v Katolické církvi, ale i v jiných církvích přijímají pod způsobem chleba a vína; jaký je v tom rozdíl?
Otázka je, zda mají kněze, kteří jsou právoplatně vysvěcenými biskupy, kteří mají apoštolskou posloupnost. Většina církví chápe Eucharistii jako symbol.
Skutečná přítomnost Krista v Eucharistii je pouze v katolické církvi a pravoslavné.
V čem se odlišuje přijímání proměněného vína od přijímání proměněné Eucharistie?
Jestli přijímám Eucharistii pod způsobem chleba a vína nebo jen chleba a jen vína, přijímám téhož Krista. Nemá to vliv na účinek svátosti, protože i v kousku Eucharistie pod způsobem chleba nebo v části Eucharistie pod způsobem vína je přítomen celý Kristus s Tělem, Krví, Božstvím a Duší.
Oddělení Těla od Krve vyjadřuje obětní smrt Ježíše Krista. Při obětování beránka na židovské Velikonoce se vždy oddělila krev od těla. Pak oběť byla košer.
Mše svatá má nadčasový charakter - nebe spojuje se zemí
Svátost Eucharistie byla Pánem Ježíšem ustanovena za velmi dramatických okolností Zeleného čtvrtku; nakolik je toto drama minulostí a nakolik je přítomností?
U Boha neexistuje minulost ani budoucnost, jen věčné nyní. To, co se modlíme v modlitbě Otče náš „buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi,“ se plně zpřítomňuje při mši svaté.
Nebe se zde pojí se zemí, proto to, co se děje při mši svaté, má nadčasový charakter.
Mše svatá nemá čistě lidský původ, je to oběť a dílo Ježíše Krista. A její účinek je zcela v Boží režii, dokonce až natolik, že není závislý na svatosti kněze. ..............
Papež Jan Pavel II. v encyklice Ecclesia de Eucharistia uvádí, že služební kněz koná eucharistickou oběť v Kristově osobě. Co to znamená?
Přes svátostné vysvěcení kněz dostal dar, který ho převyšuje. Svatý Jan Maria Vianney řekl, že kdyby kněz poznal naplno, kdo je, zemřel by - láskou.
Ježíš koná jeho rukama, ústy, gesty skrze svátostné spojení s ním, proto říká při mši svaté: „Toto je moje tělo.“ Neříká: „Toto je Kristovo tělo.“
Jak je třeba správně chápat pravdu, že Církev žije z Eucharistie, protože Církev udržuje, oživuje a obnovuje Duch Svatý, tedy nemůžeme tvrdit opak, že bez vysluhování svátosti Eucharistie by Církev nežila, že by zanikla?
Člověk má duši i tělo. Smrtí nekončíme, nezanikáme. Zaniká pouze tělo. S Církví je to podobně. Duch Svatý ji oživuje, udržuje, obnovuje – jak nás naše duše. Eucharistií se živí tajemné tělo Církve. Jak historický Kristus zemřel, podobně i mystický Kristus (Církev). Můžeme najít souvislosti s proroctvím proroka Daniela (Dan 12), když píše o tom, že bude odstraněna ustavičná oběť, čímž myslíme mši svatou (srov. Mal 1, 11).
Na druhé straně proroctvím rozumíme nejlépe, až když se naplní. Mše svatá bude do konce světa, může se tu jednat o globální zákaz slavení. Po symbolických třech dnech v hrobě, vstane z mrtvých - to bude druhý Kristův příchod.
Je třeba si uvědomit, že historický a mystický Kristus je tentýž Kristus. Pochopil to i budoucí apoštol národů sv. Pavel, když jako Šavel pronásledoval Církev. Zjevil se mu na cestě do Damašku sám Kristus a řekl mu: "Šavole, Šavole, proč mě pronásleduješ?" (Sk 9, 4) Neřekl mu, „proč pronásleduješ mé věřící“, ale „mne“.
Jakým způsobem je Panna Maria „eucharistická žena“?
Kristus si vzal tělo z Marie. Matka je spojena se svým dítětem nejen devět měsíců, ale ve skutečnosti po celý život. Platí to obzvlášť o Panně Marii, jeho matce, neboť její poznání a prožívání nebránil dědičný hřích.
V tajemstvích svatého růžence meditujeme o tom, jak ona prožívala to konkrétní specifické tajemství ve spojení se svým Synem. Maria je nejen jeho matkou, ale také učednicí. Kde je Kristus, najdeme i jeho matku.
Jedna z největších mystiček a stigmatiček 20. století Marta Robinová více než padesát let přijímala jediný pokrm – Ježíše v Eucharistii. Dělo se to tak, jako by do ní vstupovala živá osoba; pokaždé do ní Ježíš vlil nový život, byl v celém jejím těle, jako by vstala z mrtvých; vzhledem k tomu, že Nejsvětější svátost je něco víc než sjednocení: je to splynutí v jedno. Lidem vzkázala, že oni sami v sobě blokují účinky tohoto pokrmu.
Jak může člověk v sobě blokovat účinky eucharistického pokrmu?
Vzpomeňte si na ženu, která 12 let trpěla krvotokem. Kolik lidí se dotklo Ježíše a nic, ona se dotkla s vírou a stal se zázrak (Mk 5, 25-34).
Dar víry nás otevírá pro účinky Eucharistie. ...................
Víra není o mé síle, není to sugesce ani produkt manipulace. Víra je vyjádření našeho vztahu s Pánem. Není o citovém prožívání, to je jen bonus, ale o komunikaci a vnímání srdcem. Proto, abychom byli schopni komunikovat s Bohem, sám se k nám snižuje na naši úroveň a nabízí dar víry.
Je to jen na nás, zda po tom toužíme a jestli najdeme v sobě dostatek pokory. Kolik věcí by člověk chtěl, ale jestli je ochoten i něco obětovat pro to, aby toho dosáhl? Pokud nebe je naší nejvyšší hodnotou, měli bychom být ochotni obětovat pro jeho dosažení všechno.
Jak člověka a jeho život ovlivňuje časté přijímání Eucharistie?
Matka své dítě, které nosí pod svým srdcem, ochraňuje svým tělem a živí ho skrze svou krev. Pokud je tomu zabráněno, dítě končí potraceno. Dítě po narození se živí mateřským mlékem, které je z krve. Matka ho tedy stále živí ze sebe, ne-li tělesně, tak duchovně.
Sv. Pavel píše, že v Bohu žijeme, hýbeme se jsme. Jako miminko v lůně matky přijde porodem na svět a uvidí své rodiče, také my přijdeme na druhý svět a uvidíme Boha z tváře do tváře. Abychom neskočili „potracení“, tedy v tomto případě zatracení, potřebujeme přijímat duchovní stravu od Boha jako dítě přijímá tělo a krev své matky.
Stejně jako strava pro dítě v lůně matky je biologicky podle přirozenosti nezměnitelně určena samotným Stvořitelem, podobně i duchovní stravu k tomu, abychom nebyli duchovně potraceni, nezměnitelně určil Stvořitel. Proto Ježíš sám řekl: „Pokud nebudete jíst tělo syna člověka a pít jeho krev, nebude mít v sobě život. Kdo je mé tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den.“ Tato Ježíšova slova nepotřebují komentář.
Lze jen dodat, jak píše sv. Pavel ve svém dopise, je třeba si dát pozor, abychom hodně přijímali Eucharistii - v milosti posvěcující, abychom si nepřitáhli na sebe odsouzení (1 Kor 11, 27-29).
Jak ovlivňuje účinek Eucharistie úroveň víry a hříšnosti člověka?
Ve zkratce jmenuji některé účinky přijímání Eucharistie:
* Spojuje nás s Kristem. "Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm." (Jan 6,56).
* Vytváří jednotu věřících. Čím jsme blíže k Bohu, tím jsme blíže sobě navzájem, což lze snadno pochopit na symbolu trojúhelníku. Pokud nás spojují peníze, kariéra, blahobyt,... sami se časem rozvadíme.
* Udržuje, zvelebuje a obnovuje život milosti přijatý ve křtu.
* Posiluje lásku, sílu vůli, ctnosti a rozmnožuje dary Ducha Svatého.
* Odpoutává nás od hříchu – důsledkem toho nám více chutná dobro a máme odpor ke zlu – i tehdy, když se jeví smyslům jako pěkná muchomůrka, ale žádostivost zkusit ji je utlumena.
* Stírá lehké hříchy a dočasné tresty za hříchy.
* Chrání před budoucími smrtelnými hříchy.
* Způsobuje duchovní radost a je zárodkem budoucího vzkříšení a slávy.
Co se týká naší hříšnosti, hřích je jako droga. Když ji okusíme, ztrácíme svobodu a přichází závislost. Na začátku může být i příjemná, ale časem se ukáže, že požírá naše vztahy jako rakovina.
Tady na zemi dokážeme s Boží pomocí dospět pouze do stadia abstinování. Je to těžké, ale je třeba to přijmout, že to jinak nejde.
Musíme se s tím smířit – jako když někdo potřebuje k tomu, aby žil, například inzulín. Udržuje ho to při životě, pomáhá mu to vést plnohodnotný život. Samozřejmě, k tomu patří životospráva, neboť vážíme si zdraví až tehdy, když ho ztrácíme. Takoví jsme všichni.
Eucharistie nám pomáhá držet nad hladinou naši hříšnost, aby nás nezválcovala.. ...................
Čím to je, že mnozí katolíci jsou vůči Eucharistii lhostejní a satanisté dělají vše pro to, aby ji získali a zneuctili? Že by satanisté měli větší víru v živého Krista v Eucharistii, než mnozí katolíci?
Ďábel má víru, ale bez lásky (Jk 2, 19). Z jedné strany manipuluje lidi, aby byli lhostejní vůči Eucharistii, neboť nám ji extrémně závidí, a proto nedopřeje, aby se lidé měli dobře a byli šťastní.
Z druhé strany se extrémně bojí Eucharistie, neboť proti ní nemá šanci. I kdyby ji zneuctil - Bůh to může dovolit, jakož i dovolil, aby Ježíše umučili - stejně Bůh vždy zvítězí.
Z ďáblova strachu vůči Eucharistii vyvěrá jeho nenávist vůči ní. Má poznání, že tam je Kristus, ale nikdy neví, jak zvítězí, tedy, jakým způsobem Kristus uplatní svou moc. ...................
Satanisté věří, Kdo je Eucharistie, i to, že satan je poražen, i to, že jsou na cestě do pekla. Ano, vím, že je to zvrácené a nelogické, jako když pro někoho je hanba slávou. Avšak nehledejme v tom logiku, neboť zlo je vždy iracionální a sebepožírající jako v jednom okultním symbolu, kde had v kruhu požírá od ocasu sám sebe.
Proč Bůh dovolí, aby Eucharistie byla lidmi zneuctěna, když je v ní On sám?
Odpověď už jsem částečně naznačil v předchozích odpovědích. Sv. Jan píše, že Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna... Vydal nám ho do rukou. Láska sama se nám vydala do rukou. Bůh dělá maximum, aby nás zachránil a jde do krajnosti.
Lásku těžko pochopíme, ale Eucharistie v našich rukou, životě, je jako náš osud. Buď ho s velkou láskou přijmeme a budeme ho opatrovat jako nejvzácnější a velmi křehký poklad - láska je vždy taková -, nebo si nakrátko zahrajeme na pány nad Eucharistií s pocitem, že můžeme dělat, co my chceme.
Bůh dovolí, abychom se projevili, jací opravdu jsme. Láska, jak napsal sv. Pavel, všechno vydrží (1 Kor 13, 7). Ale jak my vydržíme setkání s Pravdou?
Má Eucharistie nějakou ekvivalentní náhradu?
Má Kristus ekvivalentní náhradu? Sám řekl: Nikdo nepřijde k Otci, jen skrze mne (Jan 16, 6). Jiná cesta není. Jiné alternativy není, pokud nepovažujeme slepou uličku za alternativu.
Eucharistie je zde na zemi vrcholem setkání
s živým Kristem. ...................
Na vrchol se však nedostaneme lusknutím prstu. A kde je cesta na vrchol, doliny, jezera...? Je to jako v pěkném manželském vztahu, intimní chvíle manželů zpečetuje jejich vztah, ale naplňují se i vzájemnou přítomností, pěkným slovem, společnou prací, úsměvem, pohlazením... Je toho tak mnoho, jak nás Kristus může naplnit.
Pokud toužím přijmout Eucharistii, potřebuji se k tomu vnitřně disponovat (metanoia), a to se děje skrze Boží slovo, které žiji, modlitbu. Jak se dá naplnit Eucharistií, když neumím poslouchat Pána ve svém životě a vychutnat si jeho jemné doteky, darovat se mu v maličkostech a vůbec být s ním ve všedních chvílích či bolestech?
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak. Používáme phpRS - redakční systém zdarma.
