Eucharistickou adoraci obecně chápeme jako projev úcty vůči Bohu v proměněné hostii. V dnešní době, kdy je slovo úcta zprofanizováno, si však každý může pod tím představit něco jiného. Jak bychom měli správně pochopit tento úkon, co se děje během adorace Eucharistie a jaký má smysl pro náš život, vysvětluje generální vikář Mons. Peter Šimko.
V rozhovoru se dozvíte:
- jak pochopit nadpřirozenou sílu a zázračnou moc Eucharistie,
- jaký je rozdíl mezi úctou a adorací,
- co je pointou eucharistické adorace,
- jaká je pravda o Bohu v Nejsvětější Eucharistii,
- co během adorace dělá Bůh a co máme dělat my.
Je možné nějak lidsky pochopit nadpřirozenou sílu a zázračnou moc eucharistie?
Jelikož Eucharistie není neosobní věc, ale živý Ježíš Kristus v podobě chleba a vína, tedy moc Eucharistie je mocí Ježíše Krista. Je to ten stejný Ježíš Kristus, který rozkázal větru a moři, aby se utišili, uzdravoval nemocné, vyháněl démony, odzbrojoval nepřátele jako v Nazaretě, když ho chtěli zabít shozením ze skály, ale zároveň je to ten stejný Ježíš Kristus, který se nechal zajmout, zbičovat, odsoudit, plivat, umučit.
Přesto je vždy vítěz. Moc Eucharistie je nepochopitelná lidskými měřítky. Eucharistie je účinná vždy, ale tak, jak to chce Bůh a ne jak chceme my. Nuže, vždyť i my se modlíme „
buď vůle tvá“, ne moje. Samotní apoštolové byli nejprve zklamáni z Ježíše, že podle jejich názoru neuplatnil svou moc, když ho zajali, ale později porozuměli Božím plánům, které jsou vždy dobré.
S adorací je spojena úcta. Jak ji máme správně chápat v tomto kontextu?
Úcta je vnitřní postoj člověka k něčemu, co ho převyšuje. Čím má člověk větší poznání, tím více vnímá své limity a věci, které nemá ve své moci – přírodní zákony, život, lidská duše, nadpřirozeno. Bůh je láska. Je pro nás vším, ale nedá se koupit ani vlastnit, toužíme po ní a zároveň se proti ní vzpíráme, protože je náročná a chce všechno, celého člověka. Úcta vychází z pokory.
Adorace jde ještě dál, proniká do podstaty člověčenství. Co je její pointou?
Úcta jako taková je širší pojem. Adorace je nejvyšší úctou a týká se pouze vztahu k Bohu. Adorace je klanění, ne kleknutí. Jednoduše řečeno: přiznávám, že jsem malý a Bůh je velký, kladu ho nad všechno, co mám. On je Stvořitel a já stvoření.
Když v pokoře přiznáme tuto pravdu o sobě, co si máme uvědomit o Bohu v Nejsvětější Eucharistii?
Eucharistie je tajemství Boží lásky. Všemohoucí se stává zranitelným pro nás. Je to živý Kristus mezi námi ve svátostných znacích. Neporazitelný, i když ne podle našich představ. Při Nazaretu ho chtěli zabít, ale on prošel mezi ně a odešel. Na kříži se zdálo, že je bezmocný, ale ukázalo se, že takto porazil ďábla. Bůh ukazuje svou moc skrze Eucharistii, ale ne tak, jak si to přejeme. Jsme před tajemstvím, které nás převyšuje.
Děje se během eucharistické adorace něco jedinečného, nadpřirozeného?
Buduje se náš vztah se Stvořitelem. Bůh je se mnou a já s ním. Víte o něčem, co je víc?
V každém vztahu se vzájemně něčemu naučíme, nějak se formujeme. Jak je to ve vztahu s Bohem? Jak nás může tato blízkost Boží lásky měnit při adoraci Nejsvětější Eucharistie?
Během adorace Bůh koná víc než my – uzdravuje, osvobozuje, očišťuje, nabízí správné životní směřování, uspořádává nám životní okolnosti ke správnému a dobrému cíli. Blízkost Boží lásky se projevuje na prvním místě klidem, který nás proniká.
Jak bychom měli vnímat a prožívat čas adorace co nejefektivněji, tedy abychom „něco“ nepromarnili?
Bůh není náš klient nebo stránka či povinnost - dopřejme si čas, buďme přirození, otevřeme si před ním své srdce i třinácté komnaty a nezapomeňme se ztišit jako Maria, sestra Marty a Lazara z evangelia.
„Eucharistie je zde na zemi
vrcholem setkání s živým Kristem.“
„Z ďáblova strachu vůči Eucharistii
vyvěrá jeho nenávist vůči ní.
Má poznání, že tam je Kristus,
ale nikdy neví, jak zvítězí,
tedy, jakým způsobem
Kristus uplatní svou moc.“
Júlia Kubicová
Zdroj:
www.mojatrnavska.sk, 4. 4. 2022
Převzato z
https://www.postoj.sk/,
článek z 3. 7. 2022 naleznete
zde.
-------------
.jpg "Hluboké mašůvky 02-2011")
