V Chorvatsku mají nevěsty a ženichové krásnou tradici, která zve Krista do jejich manželství od chvíle, kdy zamíří k oltáři. A je to tradice, která stojí za 0% rozvodovostí v regionu, kde byla založena!
Sr. Emmanuela, francouzská sestra z komunity Blahoslavenství, která žije v Medžugorje, sdílí jeden z krásných místních zvyků týkajících se manželství.
V Chorvatsku mají nevěsty a ženichové krásnou tradici, která zve Krista do jejich manželství od chvíle, kdy zamíří k oltáři. A je to tradice, která stojí za 0% rozvodovostí v regionu, kde byla založena!
Zajímavostí je, že smysluplná tradice pochází z malého města v Bosně a Hercegovině s názvem Siroki-Brijeg, které má asi 30 000 obyvatel. A v tomto městě, které je převážně katolické, je nulová rozvodovost.
Když se pár připravuje na manželství, neříká se, že našel ideálního partnera. Ne! Co říká kněz? "
Našel jsi svůj kříž. A je to kříž, který je třeba milovat, který je třeba nést, kříž, který není třeba zahazovat, ale si ho vážit." Vím, že kdyby to řekli snoubencům v mé rodné zemi, ve Francii, byli by úplně němí. V Hercegovině však kříž představuje největší lásku a kříž je pokladem domova.
Když se nevěsta a ženich vydají do kostela, přinesou si s sebou kříž. Kněz požehná kříž, který přebírá ústřední roli při výměně slibů. Nevěsta položí pravou ruku na kříž a ženich si položí ruku na její. Tak jsou obě ruce spojené na kříži. Kněz jim zakrývá ruce svou štólou, když vyhlašují své sliby věrnosti podle obřadů Církve.
Nevěsta a ženich se nelíbají, ale políbí kříž. Vědí, že líbají zdroj lásky. Každý, kdo je dost blízko, aby viděl jejich dvě ruce spojené nad křížem, jasně chápe, že opustí-li manžel svou manželku, nebo opustí-li žena svého manžela, opustí i kříž. A když opustí kříž, nezůstane jim nic. Ztratili všechno, protože opustili Ježíše. Ztratili Ježíše.
Po obřadu novomanželé přinesou kříž zpět a dají mu čestné místo ve svém domě. Stává se ústředním bodem rodinné modlitby, protože mladý pár hluboce věří, že rodina se rodí z kříže. Když nastanou problémy nebo pokud vypukne konflikt, právě před tímto křížem budou hledat pomoc. Nepůjdou za právníkem, neporadí se s věštcem nebo astrologem, nespoléhají se na to, že problém vyřeší psycholog. Ne, oni půjdou rovnou před svého Ježíše, před kříž. Tam si kleknou na kolena a před Ježíšem budou plakat a vylévat si srdce a především si budou vyměňovat odpuštění. Nepůjdou spát s těžkým srdcem, protože se obrátí k Ježíšovi, jedinému, který má moc spasit.
Své děti naučí každý den líbat kříž, aby nešly spát jako pohané, aniž by nejprve poděkovaly Ježíšovi. Co se týče dětí, pokud si pamatují, Ježíš byl vždy přítelem rodiny, vážený a objímaný. Ježíšovi říkají „dobrou noc“ a líbají kříž. (Jak říká don Jozo „
Jdou spát s Ježíšem, ne s plyšovým medvídkem“) Vědí, že Ježíš je drží v náručí a že se nemají čeho bát, a jejich strach se rozplyne v jejich polibku s Ježíšem.
Převzato z
FC - Zuzka Žužu,
článek naleznete
zde.
