V tomto článku se autor zamýšlí nad historií Turecka jako biblické země a připomíná místa, postavy a události v Písmu zmiňované. Jako země, která byla dlouho křes'tanská. Popisuje archeologický objev podzemnho města sloužícího jako útočiště křesťanů a poukazuje na skutečnost četných obrácení na katolickou víru v posledních letech ...
Turecko - objev raně křesťanského podzemního města
Zažijeme epochu masové christianizace Turecka?
Paradoxně, i když patří současná Turecká republika k nejmocnějším zemím muslimského světa, islám není původním náboženstvím této země. Před příchodem prvních muslimů to byla dlouhá staletí křesťanská země. Turecko je vedle Palestiny, Egypta a Libanonu jednou z biblických zemí, které jsou často zmiňovány v Písmu svatém. Vrch Ararat, na kterém přistála Noemova archa, se v současnosti nachází na východě Turecka a je zároveň nejvyšším vrcholem země. Starozákonní Abram žil v Harranu, nacházejícím se dnes v jižním Turecku, když ho Bůh povolal do Kanaánu. V Apokalypse je uvedeno sedm církevních obcí, kterým je adresováno sedm listů. Všech sedm církevních obcí z Apokalypsy se nachází na území dnešního Turecka. V době zrodu křesťanství před dvěma tisíci lety patřilo území dnešního Turecka k nejstarším oblastem křesťanské civilizace. Skončila zde svou pozemskou pouť Panna Maria a odtud byla vzata se svým tělem do nebe. Na území dnešního Turecka se narodil svatý apoštol Pavel a vracel se sem během svých apoštolských cest. Žil zde i apoštol Jan, který zde vykonal mnoho zázraků. Působili zde i jiní světci Katolické církve, například svatý Ignác z Antiochie, svatý Polykarp ze Smyrny, sv. Jan Zlatoústý a mnozí další. Odehrávaly se zde koncily Církve, které byly rozhodující pro definování naší víry a které uznávají i nekatolíci.
Podle dvou měst na území dnešního Turecka, Izniku a Istanbulu, nese pojmenování Nicejsko-konstantinopolské vyznání víry, společné pro všechny křesťany. Konstantinopol, dnešní Istanbul, byl druhým Římem. Dodnes o tom svědčí 150 zachovalých kostelů z té doby. Podle jednoho starého bedekru z roku 1912 tvořili křesťané přes čtvrtiny, či dokonce možná třicet procent obyvatel Malé Asie a Istanbulu s okolím, tedy zhruba dnešního Turecka. Dnes tam žije ani ne jedno procento. Pouze 2 až 3 promile obyvatel Turecka tvoří křesťané. Genocida křesťanů, především Arménů (kolem 1,5 milionu obětí na životech), v poslední dekádě osmanské vlády - před, během a po první světové válce - je a navždy zůstane smutnou kapitolou a velkou skvrnou dějin Turecka. Stálo za ní především hnutí Mladoturků, prosazující panturkismus a turkizaci Osmanské říše. Toto hnutí chtělo „vytvořit etnicky čisté Turecko.“
(
https://svetkrestanstva.postoj.sk/15933/turecko-je-svaetou-zemou-ranej-cirkvi)
Také řecké a asyrské menšiny byly zdecimovány rozsáhlými masakry. Po rozpadu Osmanské říše a vzniku Turecké republiky došlo v roce 1923 k asymetrické řecko-turecké výměně obyvatelstva, v rámci které museli odjet z Turecka do Řecka pravoslavní Řekové a z Řecka zase byli vysídleni muslimové, kteří našli novou vlast v Turecku. Takto se Turecko fakticky téměř úplně „očistilo“ od křesťanů. Prsty v tom měl Mustafa Kemal Atatürk, první prezident novodobé Turecké republiky. Paradoxně, i když Atatürk, rozený muslim, veřejně pohrdal muslimským náboženstvím a usiloval o totální degradaci islámu ve své vlasti, právě on se přičinil o zdecimování křesťanství v Turecku více, než muslimští turečtí sultáni z dob největšího rozmachu Osmanské říše, kteří projevovali nepoměrně více tolerance v přístupu k jinověrcům.
Po odsunu Řeků z Turecka a příchodu muslimů z Řecka do Turecka v roce 1923 se stali křesťané v Turecku nepatrnou minoritou. Jenže i později se počet Arménů a Řeků dále snižoval v důsledku balíku restriktivních opatření a státem zinscenovaných násilností proti nemuslimům, především Řekům. Arméni a Řekové se pravidelně ocitali v roli rukojmích v dobách zahraničněpolitických a vnitropolitických krizí a konfliktů (Kypr 1955, 1964, Náhorní Karabach 1991 - 1994, konflikt v Kurdistánu, atd.). A tak křesťanů v Turecké republice i nadále ubývalo. Jen nepatrné zbytky křesťanské populace země „
se udržely především v největším tureckém městě Istanbulu, ale velmi vzácně i na území asijské části Turecka.“
(
http://www.priestornet.com/2019/12/turecko-povodne-krestanska-krajina.html)
Území Turecka však bylo křesťanské dlouhá staletí před příchodem muslimů. Je to vlastně území uloupené křesťanům. Vždyť i v současné době archeologové nacházejí četné nálezy, potvrzující mimořádně bohatou křesťanskou historii dnešní Turecké republiky. Poměrně nedávno ohlásilo Turecko světu překvapující objev gigantického podzemního města Matiate, pravděpodobně největšího na světě. Objevili ho náhodou dělníci před dvěma lety při čistících a konzervačních pracích na domech a historických ulicích v Midyatu, prastarém městě provincie Mardin v jihovýchodní Anatolii.
Matiate (Město jeskyní), je největší z více než 40 podzemních měst, objevených v Turecku. Podle tureckých novin
Daily Sabah, které vycházejí v angličtině, se Gani Tarkan, ředitel muzea v Mardinu a vedoucí vykopávek v Matiate, vyjádřil, že podzemní město bylo pravděpodobně vybudováno jako útočiště pro křesťany, pronásledované na území Římské říše. Podle jeho předpokladů tam mohlo žít 60 až 70 tisíc lidí. S největší pravděpodobností neexistuje na celém světě podzemní město, které by se mu vyrovnalo svojí územní rozlohou.
V současné době archeologové realizují vykopávky „
ve spolupráci s tureckým Ministerstvem kultury a turismu, Generálním ředitelstvím pro kulturní dědictví a muzeí, muzeem v Mardinu a municipalitou Midyatu.“
(
https://www.dailysabah.com/life/history/excavations-reveal-huge-underground-city-in-turkeys-mardin)
Gani Tarkan mimo jiné řekl:
„
Matiate se nepřetržitě používá již 1900 let. Nejprve bylo vybudováno jako úkryt nebo úniková oblast. Jak známo, křesťanství nebylo oficiálním náboženstvím ve druhém století. Rodiny a skupiny, které přijaly křesťanství, se obecně ukrývaly v podzemních městech, aby unikly pronásledování Říma…“
(
https://www.dailysabah.com/life/history/excavations-reveal-huge-underground-city-in-turkeys-mardin)
Tarkan očekává výrazné zvýšení návštěvnosti této lokality po úplném odkrytí podzemního města Matiate. V této souvislosti se však vnucují otázky:
* Dožijeme se někdy toho, že území dnešního Turecka bude znovu křesťanské jako za dob apoštolů?
* Podaří se vrátit Turecko křesťanskému světu? Budeme někdy svědky masových konverzí tureckých muslimů na křesťanství?
Odpovědět na tyto otázky není natolik obtížné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Nadějné náznaky oživení křesťanství v Turecku jsou, i když se o nich veřejně nemluví. Mladí Turci žijí v jiném světě než jejich předkové. Jsou vzdělanější, disponují nejmodernějšími výdobytky vědy a techniky a tak neúnavně hledají odpovědi na otázky o smyslu lidské existence. Paradoxně, mnozí z nich podléhají sekularizaci a – což je v muslimské zemi dost netypické – někteří se dokonce stávají ateisty.
Pozoruhodnou výpověď o tom poskytuje Istanbulčan Seyfi, který konvertoval na křesťanství ve svých sedmnácti letech. Jeho slova hovoří za všechno: „
Byl jsem ateista, ale hledal jsem. Žil jsem tehdy na východě Turecka a dostat se k Bibli bylo nemožné. Jsem ale radioamatér a jednou jsem zachytil stanici, která na krátkých vlnách v turečtině vysílala o křesťanství. Bylo to jako zázrak.“
(
https://www.irozhlas.cz/zpravy-ze-sveta/jak-ziji-krestane-v-turecku-oficialne-neexistujeme-snazime-se-udrzet-nasi_1704150509_jma)
Turci již dnes mají, i když v omezeném rozsahu, k dispozici i Písmo svaté v tureckém jazyce. Paradoxně, první tištěnou knihou v tureckém jazyce byl Nový zákon z roku 1666, vydaný v Oxfordu. Jeden výtisk tohoto vzácného díla je dnes uložen v archivu Turecké biblické společnosti. Zní to neuvěřitelně, ale Britská biblická společnost zahájila svou činnost v tureckém městě Izmir v roce 1818 a Americká biblická společnost v roce 1820 v Konstantinopoli. Dnes v zemi působí Turecká biblická společnost.
(Srov.
https://www.die-bibel.ch/wp-content/uploads/2019/09/Bibel_aktuell_CH_2019_02_DE_WEB.pdf)
Každý rok se v Turecku navzdory všem překážkám ze strany společnosti prodají desetitisíce kusů Bible, i když její prodej je povolen pouze ve vybraných knihkupectvích. Vzdělanější Turci však najdou Písmo svaté i na sociálních sítích. Celou Bibli v tureckém jazyce si tedy lze přečíst i na internetu.
(Srov.
https://incil.info/)
Vzdělaní Turci mají možnost srovnávat náboženství a islám, ve kterém vyrůstali, jim už nedává uspokojivé odpovědi na jejich otázky, které je trápí. Jsou to vnímaví lidé, kteří usilovně hledají pravdu o smyslu života na zemi. Množí se zprávy o rostoucím počtu konverzí tureckých muslimů na křesťanství, i když to v Turecku není bez problémů. Paradoxně to není stát, který činí konvertitům problémy, ale spíše jejich příbuzní, vedeni učením islámu, kteří takový krok považují za zradu.
Katoličtí biskupové a kněží v Turecku však přesto „
informují každoročně o tuctech muslimů, kteří se dávají pokřtít… Co se týče nových počátků křesťanství v Turecku: Existují skromné náznaky v Kappadokii. Tam před několika lety tři italští řeholní bratři založili klášter. Chtějí žít křesťanskou přítomnost v kdysi křesťanské Kappadokii. Jinak je mise omezena na prostory kostela.“
(
https://svetkrestanstva.postoj.sk/15933/turecko-je-svaetou-zemou-ranej-cirkvi)
Navíc v Turecku žijí takzvaní kryptokřesťané, tedy lidé, jejichž křesťanští předkové byli nuceni konvertovat k islámu kvůli daňovým znevýhodněním nebo přímým nátlakům. Často si dokázali uchovat své jazyky i určité křesťanské (reliktní) zvyky. Mnohé ženy a děti Arménů během genocidy za vlády Mladoturků byly donuceny konvertovat k islámu. Jejich trpké životní příběhy byly celá desetiletí zahaleny rouškou tajemství, avšak v současné době, po desetiletích přísného utajování, „
začínají jejich vnoučata vyprávět životní příběhy svých ponížených a traumatizovaných předků v pamětních knihách či románovou formou.“
(
https://www.igfm.de/wer-in-der-tuerkei-christ-ist-zahlt-einen-preis-dafuer/)
Jedná se o nezanedbatelné množství lidí. V Turecku „
je prý až milion těchto takzvaných kryptokřesťanů.“
(
https://www.gemeindenetzwerk.de/?p=16951)
Otázka skutečných křesťanských kořenů vlastních rodin zaměstnává stále více tureckých intelektuálů. Turecko je velkou nadějí křesťanského světa. Miliony obyvatel této země se mohou stát následovníky Ježíše Krista. Samotní turečtí křesťané to však bez pomoci ze zahraničí nedokážou. Je zapotřebí aktivnější přístup křesťanů z Evropy i zbytku světa. Je to nakonec naše mise, kterou nás pověřil Boží Syn, Ježíš Kristus, jak to zdůrazňuje Druhý vatikánský koncil v dekretu
Ad gentes:
„
Proto připadá Církvi povinnost šířit Kristovu víru a spásu, a to jednak na základě výslovného příkazu, který zdědil po apoštolech sbor biskupů, jenž má na pomoc kněze, spolu s Petrovým nástupcem a nejvyšším pastýřem Církve, jednak silou života, který vlévá Kristus svým údům. ,Z něho celé tělo, tvořící pevnou jednotu, dostává přes jednotlivé klouby výživu, odměřenou každé části zvlášť podle práce, kterou koná. Tak tedy ono tělo roste a dělá pokroky v lásce´ (Ef 4,16).
Poslání Církve se tedy uskutečňuje, když v poslušnosti Kristova příkazu a vedena milostí a láskou Ducha Svatého začíná být naplno aktivně přítomná mezi všemi lidmi a národy a přivádí je příkladem života i kázáním, svátostmi a ostatními prostředky milosti k víře, k svobodě a ke Kristovu pokoji. Tak jim otvírá volnou a jistou cestu k plné účasti na Kristově tajemství.“ (
Ad gentes, č. 5)
Je to ale zároveň i mise lásky. Vždyť Ježíš řekl:
„
Ale já vám říkám: milujte své nepřátele, modlete se za ty, kteří vás pronásledují.“ (Mt 5, 44).
Ničím nemůžeme prokázat muslimům více křesťanské lásky, než tím, že je přivedeme na pravou víru. Na rozdíl od Ježíšova učení lásky je v Mohamedově učení množství nenávisti a výzev k násilí. Zatímco Ježíšovo učení znamená život, islám znamená smrt. Musíme muslimy dostat ze zhoubného dosahu jejich náboženství smrti, protože muslimové jsou do značné míry obětmi náboženského blouznění tvůrce islámu. Je v tom i šance na přežití pro nás samé. Hrozba konfrontace islámu a křesťanství je relevantní a mimořádně znepokojující. V této konfrontaci může být jen jeden vítěz. Jedinou možností jak porazit islám, je přesvědčit co nejvíce muslimů, aby se islámu zřekli. Každý jiný prostředek je neúčinný. Proto je naší povinností a jedinou šancí na přežití křesťanství v konfrontaci s islámem zintenzivnit katolické misie mezi muslimy. Tak zachráníme je i sebe samé.
Karol Dučák
Zdroj:
http://www.priestornet.com/2022/07/turecko-objav-ranokrestanskeho.html.