K tomu, aby mohla být sloužena mše svatá, je zapotřebí kněz nebo biskup. Pokud není kněz nebo biskup, tak se platná mše svatá sloužit nemůže.
Kněz je k tomu zvlášť posvěcený, aby mohl konat tyto posvátné úkony a je tady jako ten, kdo je při mši svaté tím posvátným obřadníkem, kdy na sebe bere to, že jménem lidu přednáší Bohu všechno to, co jsou záležitosti lidu a jménem Božím zase napomáhá, aby lid mohl být posvěcován.
Kněz na sebe obléká posvátný oděv. Je to v základě ve třech vrstvách, ta první je alba – bílé roucho, bílé jakoby šaty, které znázorňují, že se přináší oběť čistá, a i když to přináší kněz hříšník, tak že chce ve skutečnosti takto předstupovat před Pána. Pak má na sobě štolu, to je taková ta šála, kněz ji má volně spuštěnou kolem krku, jáhen ji nosí našikmo. Štola je odznak kněžství, přesto je ještě posvátný oděv zvaný ornát, tím je kněz jakoby zahalen, že věřící už nemají vidět osobu konkrétního kněze, ale kněze, který nese tu hodnost kněžství, kdy je uschopněn vykonat oběť nejsvětější, která se tu zpřítomňuje.
Při proměňování, dokonce když kněz vyslovuje ta nejsvětější slova: „Při večeři vzal chléb, vzdal díky,…“, tak ve skutečnosti, i když vidíme kněze, slyšíme kněze, tak už ta slova vyslovuje sám Pán Ježíš. A znovu se koná to, co se těmi slovy vyslovuje. Když tam vidíme kněze, tak si uvědomujeme, že se koná oběť nejsvětější, a to s plnou účinností, bez ohledu na to, jestli to slouží ten kněz, nebo jiný, a dokonce i kdyby mši svatou sloužil kněz, který je třeba nějaký velký hříšník, tak je ta mše svatá stejně platná jako s kterýmkoli jiným knězem.
