Na Velikonoce a pak na Boží hod svatodušní končí bohoslužba zvoláním: „Jděte ve jménu Páně, aleluja, aleluja.“
Lidé odpovídají: „Bohu díky, aleluja, aleluja.“ Před několika lety bylo ještě dovoleno, že se takto, pokud jáhen nebo kněz uzná za vhodné, může končit mše svatá s tím „aleluja, aleluja“ po celou dobu velikonoční. Znamená to: „Jděte ve jménu Páně, chvalte Pána, chvalte Pána.“ „Bohu díky, chvalte Pána, chvalte Pána.“ Je to o tom, abychom odcházeli ze mše svaté jako ti, kdo to, co prožili při mši svaté - že chválíme Pána Boha za to, že zvítězil, že zachránil nás, že nám nabízí mít účast na svém vítězství, že pro nás to takto všechno podstupuje - tak tato účast na prožívání chvály Boží má pak přecházet do našeho života.
A máme vidět kolem sebe i ty další důvody, proč chválit Pána. Velikonoční doba zvlášť je v době, kdy se příroda víc probouzí, v době, kdy vidíme mnoho důvodů, proč Pána Boha chválit, a tak se máme zvlášť v době velikonoční, ale nejen, stávat lidmi, kteří svým příchodem mezi ostatní přináší chválu Boží.
