Darovat, investovat čas a radovat se z úspěchů, Božího působení v druhých lidech - to bychom se měli učit, protože je to důležité pro budování vztahů a přátelství. A 3. "drobnost"? - Co lze vyrozumět z Alžbětina pozdravu?
1. Alžběta se po početí Jana Křtitele skrývala pět měsíců (srov. Lk 1,24). Žila v ústraní, v samotě, nesetkávala se s lidmi. Nikdo kromě Zachariáše nevěděl, že očekává narození dítěte.
Z tohoto ústraní, z této samoty, ji vytrhla až návštěva její příbuzné, Marie z Nazareta. Jejich setkání nám tak připomíná, že i „obyčejná“ návštěva, „obyčejné“ setkání dokáže člověka vytrhnout z vězení samoty či osamělosti.
V dobách, kdy žila Maria, setkání dvou lidí často bránily dlouhé vzdálenosti mezi místy, kde žili. Dnes, kdy už překonávání vzdáleností pro člověka prakticky není problém, setkání dvou lidí v naší uspěchané době často brání nedostatek času. Čas patří mezi ty nejvzácnější dary, které můžeme jiným darovat.
Čas je zdivem, kterým se buduje stavba přátelství, budova vztahů. Panna Maria je tak pro nás vzorem člověka, který kvůli setkání s jiným dokáže překonat různé obtíže (srov. Lk 1,39), který dokáže do setkání s člověkem investovat spoustu času (srov. Lk 1,56).
2. Při zvěstování Ježíšova narození Bůh Marii zjevil, že její příbuzná Alžběta, která byla neplodná, je již v šestém měsíci (srov. Lk 1,36). Maria tak poznala, jak velké věci Bůh vykonal v životě Alžběty.
Při Mariině návštěvě Alžběta, kterou naplnil Duch Svatý, poznala, jak úžasně Bůh zasáhl do života Marie (srov. Lk 1,43).
Při setkání těchto dvou žen Maria chválila Boha za to, co udělal v životě Alžběty a Alžběta chválila Boha za to, co vykonal v životě Marie.
Přijmout fakt, že nejen ve mně, ale i v tom druhém působí Bůh, že v něm koná divy a dokonce se z toho i těšit, je známkou štědrého a čistého srdce člověka. Srdce, které se dokáže radovat z požehnání, „úspěchů“ jiných.
3. V Alžbětině pozdravu „
Požehnaná jsi mezi ženami…“ (Lk 1,42) se zrcadlí dvě jiné starozákonní pozdravy velkých žen. Podobně byla pozdravena Jahel (srov. Sdc 5,24) a Judita (srov. Jud 13,18), dvě ženy, jejichž prostřednictvím Bůh zachránil izraelský národ před jeho nepřáteli.
Podobně Maria je ta,
"prostřednictvím" které Bůh zachrání ne jeden národ, ale všechny lidi na celém světě. Alžbětin pozdrav tak odkrývá velikost Panna Marie.
V čem ale tato velikost spočívá? Alžběta nejprve jásá nad tím, že Maria je
požehnaná mezi jinými ženami, neboť
porodí Mesiáše (srov. Lk 1,42-43). Ale na konci svého pozdravu dodává, že Maria je
blahoslavená, protože uvěřila a přijala slovo, které jí anděl Gabriel oznámil. Alžběta na závěr blahoslaví Mariinu víru, Mariinu otevřenost pro Boží slovo.
Sv. Augustin se vyjádřil následovně: "
Maria je blaženější z toho důvodu, že měla víru v Krista, než z toho, že mohla počít Kristovo tělo."
Maria má nejblíže k Ježíšovi nejen v rámci jeho fyzické rodiny, ale také a zejména v rámci jeho duchovní rodiny (srov. Lk 8,19-21), do které je pozván každý jeden z nás. Věrnost Božímu slovu je vstupenkou do Ježíšovy duchovní rodiny. Věrnost Božímu slovu přibližuje člověka k Bohu.
fr. Alan Jan Dely OP
Převzato z
FC - Dominikánske mariánske centrum,
článek z 1. 7. 2022 naleznete
zde.
