Tradiční katolický katechismus jasně definuje pravou Církev Kristovu: jde o společenství platně pokřtěných, kteří mají viditelnou hlavu, tj. papeže, 7 svátostí a vyznávají zjevenou nauku obsaženou v Písmu sv. a v posvátné Tradici. Pokud některá z těchto složek chybí, nejedná se o pravou Církev.
Právě toto nám připomíná svátek sv. Petra a Pavla 29. června. Sv. Petr byl samotným Spasitelem ustanoven hlavou sboru apoštolů a potažmo celé Církve. Máme 4 doklady přímo z Písma, které jsou nezpochybnitelné. U
Mat 16,13-20 Pán poté, co Petr ho označil za Mesiáše a Božího Syna, mu řekl známá slova, že je skála a na ní vznikne Církev. Komu to nestačí, tak
u Jana 21,15-17 Kristus říká Petrovi poté, co mu vyznal, že jej miluje více než ostatní, aby pásl jeho beránky a ovce. A ještě lze poukázat na
Luk 22,31, kdy Pán vyzývá Petra, aby posiloval své bratry. Petrův úřad potvrzuje i apoštol národů sv. Pavel, který píše v
Gal 1,18, že přišel do Jeruzaléma, aby „
osobně poznal Petra“. Proč právě jeho, proč ne Jakuba nebo Jana? Odpověď je jasná: protože
Petr byl hlavou začínající Církve a Pavel to plně respektoval.
Petr se po svém příchodu do Říma stal také
hlavou tamní církevní obce a zemřel r. 64 za Neronova pronásledování ukřižováním hlavou dolů. Podle Origena (3. stol.) si to tak sám přál, protože se necítil hoden zemřít stejnou smrtí jako Spasitel. Pavel zemřel o tři roky později stětím.
Protestanté popřeli Petrův pobyt v Římě a jeho mučednickou smrt v tomto městě. Poukazovali na sdělení Petra v jeho listu (1 Pt 5,13), že ho píše z Babylonu, což bylo dříve hlavní město Mezopotámie. Z prvokřesťanské literatury nemáme však nejmenší zmínku o tom, že by Petr v těchto končinách působil. Ani nemohl, protože v apoštolské době zůstaly z kdysi slavného Nabuchodonosorova města jen neobyvatelné trosky, jak dosvědčují antičtí autoři Strabo a Plinius.
Název Babylon, užívaný sv. Petrem, se tak může týkat jedině Říma. Křesťanští autoři Papias (2. stol), Klement Alexandrijský (2.-3. stol.) a sv. Jeroným (4. stol.) dosvědčují, že křesťané i židé nazývali Řím pro jeho zkažený mravní život „Babylonem“.
Nejpřesvědčivější
doklad, že sv. Petr opravdu v Římě zemřel mučednickou smrtí, podává křesťanský presbyter (kněz) Gaius někdy kolem r. 200. Píše, že v Římě na Vatikánském pahorku existuje hrob sv. Petra, k němuž křesťané v hojném počtu putují a modlí se u něj. O pobytu sv. Petra v Římě a jeho ukřižování píše ve starověku i řada jiných autorů.
Petr byl
prvním římským biskupem. Již sv. Ignác Antiochijský, který zemřel mučednickou smrtí r. 107, píše v jednom ze svých listů jako první poapoštolský autor, že římský biskup je hlavou všech biskupů. V pozdějších staletích máme potom svědectví sv. Ireneje, Origena, sv. Cypriána a řady dalších.
Biskupům hlavního města Římské říše se brzy začalo říkat „
papa“, tj. otec, zdrobněle „
tatínek“, odtud české pojmenování „
papež“. Ve prospěch instituce papežství hovoří mimo jiné i
nepřetržitá řada nástupců sv. Petra. Tato kontinuita nebyla nikdy přerušena, maximální doba mezi úmrtím jednoho papeže a volbou jeho nástupce nikdy netrvala déle než rok.
Převzato z
https://www.apologie.info/,
článek (a více) z 28. 6. 2022 naleznete
zde.
