Seslání Ducha Svatého, Letnice, které jsme slavili včera, se obvykle spojují se zrodem Církve. A proto je příznačné, že dnes, den po Letnicích, máme vzpomínku Panny Marie, Matky Církve. Maria totiž stála u zrodu Církve.
Maria je ta, která porodila Hlavu Církve, a proto ji můžeme označovat titulem Matka Církve (
Mater Eclesiae). Ale Maria je zároveň nejvznešenější dcerou Církve, je jedním z údů Církve. Když se mluví o Marii, velmi často se to dělá pomocí trojité reference. Maria je Matka Církve, dcera Církve, úd Církve. Nebo Maria je dcera Otce, Matka Syna, Nevěsta Ducha Svatého. Je mnoho dalších příkladů.
Pokud máte v oblibě modlitbu růžence, tak se s podobnou trojitou referenci setkáváte každý den. Nebo lépe řečeno, mnohokrát za den. Všimli jste si, jaké časy nebo události vzpomínáte, když se modlíte Zdrávas Maria?
Nejprve se vracíme
do minulosti (v první části této modlitby) a chválíme Pána za to, co učinil skrze Pannu Marii. Událost početí Páně nebo Zvěstování Páně je minulost, kterou bychom si měli neustále připomínat, neboť tato událost změnila celé dějiny.
Pak prosíme Pannu Marii o přímluvu pro
nynější okamžik, protože ze všech chvil našeho života je to právě přítomná chvíle, která je tou nejcennější, kterou „máme v moci“, kterou můžeme dobře nebo špatně prožít.
A konečně je to prosba, která směřuje
do budoucnosti, k okamžiku naší smrti, která přijde, ať chceme nebo nechceme.
V jediném Zdrávasu tak chválíme minulost Marie a zároveň ji prosíme, aby se mateřsky činila v naší přítomnosti i budoucnosti. V každém Zdrávasu hledíme do Mariiny minulosti, která nás povzbuzuje k tomu, abychom s láskou a vírou prožívali naši přítomnost a s důvěrou hleděli do budoucnosti.
Ale můžeme jít ještě dál. První část Zdrávasu nás vede ke chvále Pána za to, co udělal v minulosti v životě Panny Marie. Slova této biblické části nás tak zvou k tomu, abychom Pána chválili i za naši minulost. Ať už byla lehká, těžká, plná bojů, zranění, selhání... je to minulost, ve které nás Pán (nikdy!) neopustil.
Nebojme se chválit Pána za to, co všechno pro nás v minulosti udělal.
Nebojme se odevzdat Pánu vše, co jsme v minulosti prožili. Dovolme Pánu, aby naši minulost, ať byla jakákoli, proměnil v přítomnost plnou důvěry a budoucnost plnou naděje.
Maria, Matko Církve, jsi také mou Matkou.
Byla jsi mojí Mámou v minulosti,
jsi ní i teď, v přítomnosti
a budeš ní i později, v budoucnosti.
Pomoz nám odevzdat Pánu naši minulost.
Nauč nás chválit a děkovat Pánovi za minulost.
Naplň naše srdce v této přítomné chvíli důvěrou,
abychom s nadějí hleděli do nejasné budoucnosti...
fr. Alan Jan Dely OP
Převzato z
FC - Dominikánske mariánske centrum,
článek naleznete
zde.
