Dave Rubin, populární komentátor konzervativní televize BlazeTV, nedávno oznámil, že se
svým „manželem“ Davidem Janetem využili náhradního mateřství k pořízení dvou dětí.
Když jsem viděla, že tuto zprávu oslavují i někteří věřící křesťané, uvědomila jsem si, že nadešel čas na zkoušku odvahy.
Když jsem viděla, že tuto zprávu oslavují i někteří věřící křesťané, uvědomila jsem si, že nadešel čas na zkoušku odvahy. Za pomoci víry a rozumu pohlédněme na to, kolik smrtelných hříchů je spácháno,
když si „oddaní“ homosexuální muži pronajímají dělohy náhradních matek, aby si opatřili děti. Napočítala jsem jich nejméně deset.
Aktivní homosexualita
Sodomie je jedním ze čtyř hříchů, které podle Písma a církve „
volají do nebe o trest“. Homosexuální skutky převracejí, podvracejí a překrucují přirozený řád lidské sexuality, jak jej stvořil Bůh. Jsou to „
úkony vnitřně nezřízené“ a odporují přirozenému zákonu. V žádném případě
nemohou být schvalovány (
KKC 2357).
„Manželství homosexuálů“
Tato právní fikce dále zatemňuje pravdu o lidské sexualitě a jejím významu a podkopává účel a chápání skutečného manželství, prvotní instituce, kterou Bůh ustanovil ještě před lidským pádem do
hříchu. Manželství také není pouze náboženskou záležitostí, ale je to záležitost přirozeného zákona vepsaného do srdcí všech lidí. I v pohanských dobách a ateistických režimech se vždy předpokládalo,
že si ženich bere nevěstu. Samotná etymologie slova manželství (
matrimonium) pochází z mater a znamená „
učinit matkou“ – což je pro homosexuály něco zhola nemožného.
Kongregace pro nauku víry nařizuje, že „
jasný a důrazný odpor [proti ,manželství‘ osob stejného pohlaví] je povinností“ a že zákony, které je povolují, jsou „
těžce nespravedlivé“.
Náhradní mateřství
Náhradní mateřství neboli pronájem ženského těla k získání dítěte není nic menšího než obchodování s lidskou reprodukcí – prospěchářská objektivizace a vykořisťování ženy, která je využívána jako prostředek k dosažení cíle. Žena, která může nosit své vlastní biologické dítě nebo dítě jiné ženy (prostřednictvím zakoupených vajíček), podléhá finančním, zdravotním a výsledným požadavkům právní smlouvy, za jejíž porušení může být potrestána.
Kongregace pro nauku víry učí, že náhradní mateřství „
představuje objektivní nemožnost plnit
povinnosti vyplývající z mateřské lásky, manželské věrnosti a odpovědného mateřství; uráží důstojnost a právo dítěte, které je takto počato,... na výchovu vlastními rodiči; ke škodě rodin vytváří rozkol mezi fyzickými, psychickými a morálními prvky, které tyto rodiny tvoří“.
Masturbace/sebepoškozování
Aby si muž opatřil sperma pro tento postup, dopouští se „
vnitřně a těžce nezřízeného skutku“, kterým je masturbace. Samotná konstrukce našich mužských a ženských těl svědčí o tom, jak má být
lidská sexualita správně využívána. Ve skutečnosti naše těla nemají smysl bez existence opačného pohlaví a samotný reprodukční systém není úplný ani u muže, ani u ženy. Je úplný pouze ve
spojení obou. Mít sex „sám“ je nesmyslné a sobecké.
„
Vědomé užívání pohlavních schopností, z jakýchkoli důvodů mimo normálních manželských vztahů podstatně odporuje jejich účelu“ (
KKC 2352).
Používání našich těl v rozporu s naší přirozeností protiřečí samotné lásce – a je vždy ze své podstaty hříšné.
Pornografie
Na klinikách pro léčbu neplodnosti se masturbace a odběr spermatu běžně usnadňuje používáním pornografických videí a obrázků v „odběrové místnosti“. Většina lidí na tento aspekt věci nikdy
nepomyslí, když vidí usměvavé obrázky „tatínků“, kteří v rukou drží případný ultrazvukový snímek miminka.
Ale jak uvádí jedna z klinik: „
Uvnitř odběrové místnosti máme všechny náležitosti pro odběr vzorku spermatu: vinylovou sedačku, stojan s různými klasickými časopisy pro dospělé, televizi a DVD přehrávač s výběrem několika filmů pro dospělé“. Jinými slovy, spousta a spousta pornografie. V této etapě celého procesu tedy hříchu masturbace napomáhá masivní a výnosný pornoprůmysl, který
ženy (a muže) na obrazovce zneužívá těmi nejzvrácenějšími a nejničivějšími způsoby.
Třetí strany, které se přímo podílejí na početí dítěte
To, co Bůh určil a vyhradil pro nejintimnější chvíle mezi manželem a manželkou – posvátné stvoření nové duše – se stává veřejnou událostí, k níž jsou přizváni cizí lidé, aby početí usnadnili a vyvolali.
Technici, zdravotní sestry a lékaři jsou přímými aktéry početí dítěte, což narušuje právo každého dítěte být plodem sexuálního spojení svých manželských rodičů.
Podle amerických biskupů platí pravidlo: „
Zákroky, které do aktu početí zapojují ,třetí stranu‘ nebo které nahrazují pohlavní styk laboratorním postupem, jsou nepřijatelné.“
Úmyslné zabíjení lidských embryí
Jiným slovem se tomu říká vražda. Lidská embrya jsou individuální lidské osoby, které Bůh stvořil ke svému obrazu. Při náhradním mateřství a
umělém oplodnění je běžné vytvářet „nadbytečná“ embrya, aby se získalo požadované pohlaví, vyřazovat embrya kvůli nemocem či defektům a připravovat se na opakované pokusy umělého oplodnění, pokud předchozí cykly selžou. Nespočet lidských embryí (osob) je uloženo v zmrazeném stavu, použito jako výzkumný materiál a/nebo záměrně zničeno; je to běžné
a je to součástí obchodního plánu tohoto odvětví.
V diskusi o bioetice, umělém oplodnění a právech embryí se církev vyjadřuje jasně: „
Lidskou bytost je třeba respektovat a zacházet s ní jako s osobou od okamžiku početí, a proto je třeba od téhož okamžiku uznávat její práva jako osoby, mezi nimiž je na prvním místě nedotknutelné právo každé nevinné lidské bytosti na život.“
Komodifikace dětí
Přijali jsme lež, že dospělí, kteří po dětech touží, na ně mají „právo“. To je obrovský podvod, protože práva v této oblasti mají pouze děti, nikoli dospělí:
„
Dítě není něco, co se rodičům dluží, ale je to
dar. Největším darem manželství je lidská osoba. Dítě nemůže být považováno za předmět vlastnictví; za něco, k čemu by vedlo uznání domnělého ,práva na dítě‘. V této oblasti má pouze dítě opravdová práva: „právo být plodem zvláštního úkonu manželské lásky svých rodičů a také právo být respektováno jako osoba od chvíle svého početí“ (
KKC 2378).
Dítěti je úmyslně odepřena jeho matka
Dítě narozené z náhradního mateřství homosexuálnímu mužskému páru je záměrně bez matky. To se v žádném případě nepodobá situaci, kdy dítě přijde o matku v důsledku tragédie, kdy jeho matka zemřela nebo se o něj nemůže starat. Jde spíše o to, že zdánlivě racionální dospělí lidé učiní vědomé rozhodnutí, a to dlouho předtím, než dítě vznikne, počít dítě, které nikdy nebude mít matku. Bůh dal od přírody každému z nás matku a každý z nás má právo na svou matku. Dříve jsme plakali nad dítětem bez matky (a naříkali nad dítětem bez otce); dnes to však s úsměvem schvalujeme, a to dokonce i veřejným srdečným blahopřáním. Což nás přivádí k...
Oslava smrtelného hříchu je sama o sobě smrtelným hříchem
Katolíci: uvědomujete si, že výše uvedených devět hříchů jsou těžké hříchy? Pokud jste to před pár minutami nevěděli, nyní to již víte. Všichni jsme vinni tím, o čem víme (a svou záměrnou nevědomostí). Pokud vědomě oslavujeme smrtelný hřích, pak je toto oslavování samo o sobě těžce hříšné.
Ačkoli jsem vyjmenovala deset smrtelných hříchů, kterých se dopouštějí homosexuální mužské páry, když využívají náhradní matky k získání dětí, pravděpodobně si uvědomujete, že
většiny těchto
hříchů se dopouštějí i heterosexuální páry, které si pořizují děti stejným nemorálním způsobem.
Tolik smrtelných hříchů se oslavuje, a přitom jediný smrtelný hřích nás může navždy připravit
o nebe. Při takových oznámeních o narození dítěte bychom se měli třást, ne radovat!
Proč tolik křesťanů podporuje tyto skutky (a zapojuje se do nich), které zarmucují Boží srdce a uvádějí v nebezpečí jejich nesmrtelné duše?
Protože jsme zapomněli, kdo jsme my a kdo je Bůh. Hřích je především urážkou Boha, samotného Dobra. Svatí dávali přednost smrti před hříchem, protože si nepřáli ani v nejmenším zranit Nejsvětější Srdce Ježíšovo, a my bychom si měli přát totéž. I když všichni nevyhnutelně hřešíme v důsledku své slabosti (díky Bohu za zpověď!), naše srdce by mělo být zaměřeno na Boha. Měli bychom toužit (nebo alespoň chtít toužit!) jen po Boží vůli, protože ho milujeme více než sebe
nebo úctu k bližnímu. Místo toho
jsme my křesťané zpohodlněli a zaměřili se na člověka. Chceme, aby nás lidé měli rádi, a zapomínáme, že odplatou za hřích je smrt. Výše uvedené hříchy – a všechny hříchy – by nás měly odpuzovat.
Pokud omlouváme, ospravedlňujeme nebo přijímáme byť jen jeden z výše uvedených hříchů, můžeme se odvážit tvrdit, že jsme Kristovými učedníky?
Určitě budu obviněna, že jsem „zlá“, „nelaskavá“ a „málo soucitná“, protože jsem sepsala tento seznam. Ale vnímejte mě pozorně.
Nikdy jsem neřekla, že bychom měli odsuzovat nebo nenávidět některého z lidí, kteří se podílejí na popsaných hříších. Všichni jsme hříšníci, kteří potřebují Boží milosrdenství; to vím až příliš dobře. Nemůžeme však milovat zároveň Boha i hřích. A nemůžeme tvrdit, že hřích nenávidíme, když mu tleskáme a nacházíme v něm radost.
Křesťané,
postavit se duchu doby vyžaduje odvahu. Bolí to, když se vám vysmívají a stydí se za vás, když říkáte nepopulární pravdu. Ale to není nic nového. Obraťme se nyní a prosme Boha o odpuštění za nepořádek, který jsme natropili v jeho stvořeném řádu, a za tragédii, kterou jsme způsobili jeho dětem. Slibme si, že už se nikdy nebudeme podílet na těchto hříších.
„
Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která
vede k životu, a málokdo ji nalézá“ (Mt 7,13–14).
Leila Miller
Crisis Magazine
Převzato z časopisu
MONITOR 11/2022
Archiv vyšlých čísel je zde.
