P. Peter Dufka SJ: Neklamné znaky přítomnosti Ducha Svatého
V dnešní době, kdy protestantské prvky stále více pronikají do katolické církve, má mnoho lidí pochybnosti, což patří ke znakům Ducha Svatého. Jsou to senzace, jak je to prezentováno na setkáních různých charismatických společenství?
Na tuto problematiku jsme se podívali s Petrem Dufkem, profesorem Papežského orientálního institutu v Římě, spolupracovníkem Rádia Vatikán, pro-rektorem Papežského kolegia Russicum v Římě.
Mezi neklamné znaky přítomnosti Ducha svatého patří:
1. Prožívaná vděčnost za všechno, co jsme obdrželi
Je to jako vnitřní zrak, kterým vidíme dary, které jsme nemuseli dostat a dary, které máme. Je zvláštní, s jakou samozřejmostí přijímáme dary, které jsme obdrželi zcela zdarma (materiální dobra, nadání, schopnosti, talenty). Tyto dary můžeme vlastním úsilím rozvinout, ale bez darovaného základu by neexistovaly. Lidé si obyčejně všimnou hodnoty daru, který dostali až tehdy, když o něj přijdou (zdraví, přátelské vztahy, dobrá rodina). Často až ztráta těchto hodnot nás upozorní na cenu, kterou měli pro náš život.
Gilbert Keith Chesterton, anglický spisovatel jednou řekl: „Skoro všechny nejlepší a nejvzácnější věci na světě dostanete za pár haléřů, s výjimkou Slunce, Měsíce, Země, lidí, hvězd, bouře a podobných maličkostí – ty dostanete zcela zdarma.“
2. Vytrvalost
Nemálo dobrých předsevzetí končí v nerealizované podobě. Zůstanou jen jako dobrá idea, která však nikdy nedosáhne svého naplnění v konkrétním skutku. Vytrvalost se váže na schopnost překonávání vnějších i vnitřních překážek. Jakákoli činnost, která po čase přináší dobré ovoce, neexistuje bez překážek. V duchovní oblasti je to podobně – i zde se duchovní dobra nedosáhnou bez boje proti nepříteli naší duše. Vytrvalost v dobrém přináší postupně ctnosti a stane se jakoby druhou přirozeností. Naopak nedostatek vytrvalosti přináší nectnosti, špatné návyky a často neschopnost překonávat i malé překážky.
Vytrvalost souvisí s darem síly, který posiluje naši vůli, zvelebuje v nás ctnost zmužilosti, která však nemá nic společného s tvrdostí či necitlivostí. Tento dar nám dává sílu snášet s křesťanskou trpělivostí nemoci, utrpení a nevyhnutelné kříže, které souvisí s našimi stavovskými povinnostmi.
3. Hlubší poznání pravd
Přítomnost Ducha Svatého se pojí i s hlubším poznáním pravd, na které vlastním intelektem nestačíme a které nás jednoduše přesahují. Svatý Hypolit Římský říká, že "nikdo není schopen objasnit tajemství, pokud jeho mysl neosvítí Duch Svatý, on nám připomíná a učí to, co je potřeba.“
Sem patří poznání, které se vymyká běžným způsobem rozumového poznání, jako například kardiognóze (schopnost poznání lidských srdcí). Takovým darem poznání bylo obdarováno několik světců i v nedávné minulosti (páter Pio, Jan Maria Vianney). Samozřejmě, že tento dar není běžný.
Mnohem běžnější, který s ním souvisí, je dar rozlišování. Jde o poznání Ducha malých rozhodnutí, která však mají velké důsledky. Kolika obtížím, tragédiím by se dalo vyhnout, kdybychom disponovali tímto darem Ducha Svatého.
4. Moudrost
Je to schopnost správně chápat smysl života a mít ho neustále na zřeteli. Člověk obdařený tímto darem jaksi vnímá Boží přítomnost i během běžného dne a v běžných událostech. Bez tohoto vnímání člověk často zaměňuje stvoření se Stvořitelem, žije naprosto profánním způsobem života. Svůj cíl vidí v užívání příjemných věcí, jedinou radost, kterou zažívá je jen krátkodobá, chvilková a těkavá.
Andrej Sládkovič to jednou vyjádřil těmito slovy: "Běda člověku, co v kameni vidí pouze kámen, co za stvořenými věcmi nevidí Stvořitele, co je natolik unesený profánním světem, že žije tak, jako by Boha nebylo.“
Darem moudrosti posuzujeme vše pod věčnosti.
5. Modlitba
Mnozí autoři se shodují na tom, že přítomnost Ducha Svatého je úzce spojena s modlitbou. Všude tam, kde lidé usilují o upřímnou modlitbu, je přítomen Duch Svatý. Jakákoli modlitba svolává jeho přítomnost.
Teofán Zatvornik tvrdí, že „modlitba je jakýmsi dýcháním Ducha Svatého v nás.“ Tento ruský světec dále říká, že „každý rozhovor s Bohem předpokládá jistý druh inspirace, kterou způsobuje právě Duch Svatý.“ Modlitba, kterou usměrňuje Duch Svatý je vždy vyslyšena, protože se zaměřuje na skutečné duchovní dobro nás i těch, za které prosíme. Prostřednictvím takové modlitby člověk často zažije dotek milujícího Boha Otce, který vždy zanechá trvalé stopy v životě člověka.
Z biografie sv. Ignáce je známá událost, jak se na sklonku života neváhal vzdát všeho jen proto, aby pocítil jemnou přítomnost Boží lásky. Bylo to něco, co v minulosti zažil a k čemu se toužil vrátit. Tuto touhu vyjádřil v modlitbě Suscipe.
Suscipe, Domine
Vezmi Pane a přijmi,
celou moji svobodu, celou moji paměť,
celý můj rozum a celou mou vůli.
Vždyť všechno, co mám, jsi mi dal Ty.
Tobě, Pane, to vracím.
Všechno je to Tvé.
Nakládej s tím zcela podle své vůle.
Dej mi jen svou lásku a milost,
neboť ta mi stačí.
Vzývání Ducha Svatého může být pro nás příležitostí všimnout si jeho přítomnosti v našem životě, rozpoznat ho v naší schopnosti děkovat za přijaté dary, ve vytrvalosti, ve správném rozlišování, v životní moudrosti a v našich modlitbách.
Zpracovala: Dominika Knapová
PŘEDNÁŠKU PETRA DUFKU: INDIKÁTORY PŘÍTOMNOSTI DUCHA SVATÉHO najdete zde:
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak. Používáme phpRS - redakční systém zdarma.
