Duším můžeme prospět mnoha způsoby - ale nejúčinněji pomáhá mše svatá.
Církev svatá prohlásila výslovně
na koncilu v Tridentu, že
ubohým duším můžeme nejvíce
pomoci mší svatou. Jeden zbožný sluha
Boží to vyjadřuje velmi krásně: „Oběť
mše svaté je Bohu daleko příjemnější, než
kdybychom mu přinesli k oběti tisíce světů
naplněných serafy.“
Blahoslavenému Jindřichu Susovi se
zjevila jedna ubohá duše a řekla: „Krve,
krve, bratře, je potřeba, aby se nám ulevilo!
Mše, mše, které jsme si navzájem slíbili,
by se měly sloužit!“ Velké zmírnění
přináší ubohým duším, když se po svatém
proměňování obětuje za ně drahocenná
Krev Ježíše Krista.
Svatý František Borgia choval zvláštní
lásku k duším v očistci. Nechal dokonce
za některé pouliční lupiče, kteří byli
popraveni, na svoje vlastní náklady sloužit
30 mší svatých. Když se později sám
stal knězem, sloužil velmi často mši svatou
k útěše ubohých duší.
Velkodušné odpuštění pomáhá
Když svatý František Saleský studoval
v Padově, stalo se, že jeden student z nepozornosti
zastřelil svého nejlepšího přítele.
Jakmile to postřehl, hnal ho strach
k rychlému útěku. Aniž by si to uvědomil,
schoval se v domě svého zabitého přítele.
Po krátké době přinesli nešťastné matce
mrtvé tělo jejího syna. Teď se dozvěděla,
že se viník skrývá v jejím domě. Byla
však velmi bohabojná, velkodušně mu
odpustila, a dokonce ho ukryla před jeho
pronásledovateli. Potom se jí zjevil její mrtvý
syn a řekl jí: „Tvoje velkodušné odpuštění,
maminko, se Bohu tak zalíbilo, že
mi odpustil všechny očistcové tresty, které
bych jinak musel trpět dlouhou dobu.“
Almužny a skutky lásky pomáhají
Žádný jiný skutek lásky není v Písmu
svatém více veleben a důrazně je doporučován
jako dávání almužny. Čteme v něm:
„Voda zháší plameny, almužna odpouští
hříchy.“ (Sir 3,30) Tím se myslí ještě dosud
neodpykané tresty za spáchané hříchy.
„Buď štědrý k chudému,“ připomíná
nám Duch Svatý na jiném místě, „aby
tvé požehnání bylo dokonalé“ (Sir 7,32),
čímž Bůh chce naznačit, že bez almužen
není žádné dokonalé smíření. Proto nemá
ani svatý Tomáš žádné pochyby, když
přičítá almužnám větší sílu zadostiučinění
než modlitbě.
Svatá Markéta z Cortony pronesla tento
výrok: „Kdyby lidé věděli, z jak velkého
trápení štědrost ubohé duše vysvobozuje
a jak velký poklad s sebou přináší, dali
by za ně všechno!“ – Bůh nehledí ani
tolik na velikost daru, ale na srdce, které
bližnímu dar s láskou dává.
Zvláště se doporučují almužny pro
vzdělávání kněží, pro apoštolát dobrého
tisku a podobně.
Maria, Matka ubohých duší
Svaté Brigitě se zjevila Maria jako Matka
ubohých duší v očistci. Vždyť všechno
utrpení, které si zasloužily, bude zmírněno
více nebo méně na její přímluvu.Podle svatého Bernardina ze Sieny má
Maria zvláštní moc nad dušemi nevěst
Ježíše Krista: jak je utěšovat, tak také je
osvobozovat.
Podle předpovědi papeže Jana XXII.
má Maria o sobotách a svých svátcích sama
sestupovat do očistce. Ctihodná sestra
Pavla od svaté Terezie byla jednou v duchu
přenesena do očistce. Uprostřed něho
seděla ve velké záři Maria, obklopená
nesčetnými zástupy andělů, jimž přikazovala
osvobodit všechny ty duše, které jí věnovaly
zvláštní pobožnost. Můžeme tedy
podat milé Matce Boží velký důkaz lásky,
když se o sobotách mnoho pomodlíme
za její děti v očistci.
Svatý Alfons z Liguori nás učí: „Jestliže
chceme ubohým duším velmi pomoci,
musíme je vždycky ve svých modlitbách
odporoučet Nejblahoslavenější Panně Marii
a za ně zvláště obětovat svatý růženec.“
Svaté přijímání pomáhá
Ludvík Blosius vyprávěl, že se mu zjevil
jeden jeho známý služebník Boží, který
zemřel, a ukazoval mu, že v očistci musí
strašně trpět, protože se velmi málo připravoval
k přijetí svatého přijímání. Řekl
mu: „Můj milý příteli, pro lásku, kterou
jsme k sobě měli, tě prosím, přijmi se zbožnou
přípravou a s velkou horlivostí jednou
svaté přijímání za moji ubohou duši!“ Potom,
co přítel tuto vroucnou prosbu splnil,
zjevila se mu tato duše znovu, aby mu
za účinnou pomoc srdečně poděkovala.
Ze Schweizerisches Katholisches
Sonntagsblatt 23/2014 přeložil -mp-
(Redakčně upraveno)
Vyšlo v časopise Světlo 43. ČÍSLO / XXVII. ROČNÍK
