Narodil se 10. února 1841, byl nazýván apoštolem růžence,
zemřel 5. října 1926, Janem Pavlem II. byl blahořečen 26. října 1980.
V měsíci růžence roku 1872 procházel
vážený učenec, právník jménem Bartolo
Longo, osamělým údolím Pompejí. Bezútěšnost,
skoro nějaký druh zoufalství obklopoval
jeho duši. V tomto naladění mysli
uslyšel vnitřní hlas: „Jestliže chceš být
zachráněn, dělej něco pro rozšíření růžence.“
To bylo zaslíbení, které dala Matka
Boží svatému Dominikovi. Myšlenka
– když budu rozšiřovat růženec, budu zachráněn
– přišla jako blesk ve tmavé noci.
Ve velkém vzrušení pozvedl obličej a ruce
k nebi a obrátil se k blahoslavené Panně
se slovy: „Jestliže je to pravda, co jsi
slíbila svatému Dominikovi, že ten, kdo
bude šířit tvůj růženec, snadno se stane
blahoslaveným, tak zachráním svoji duši
a neopustím tuto krajinu, aniž bych zde
nezavedl růženec.“
Potom se uklidnil ve své duši, uslyšel
zvon zvoucí k Ave Maria, padl na kolena
a modlil se Ave Maria. Brzy po této události
začal mezi chudými lidmi v údolí, bylo to
asi 300 rolníků, rozšiřovat růženec – daroval
jim růžence a medailky. Ale měl velké
obtíže, lidé byli velmi nevědomí a mnozí
neznali ani Zdrávas, Maria. Po tři léta tak
působil mezi nimi, viděl ale jen málo plodů
své námahy.
V roce 1876, dne 13. února, se mu podařilo
zavést Bratrstvo svatého růžence.
Proto chtěl vybudovat v chudém kostelíku
růžencový oltář. Biskup z Noly, v jehož
obvodu farnost byla, ho ale prosil,
aby vystavěl chudým lidem nový kostel,
a slíbil mu 500 franků. Za tímto účelem
začal Longo sbírat příspěvky. Objevily se
sice obrovské překážky, ale Maria mu přišla
na pomoc. V Neapoli se náhle uzdravilo
nemocné děvče po tom, co Matce Boží
slíbilo dát příspěvek na nový růžencový
kostel ve Valle di Pompei. Tento zázrak se
stal toho dne, kdy tam bylo zřízeno Růžencové
bratrstvo a dosáhlo v Neapoli velkého
uznání. Zázrak pro vesnický kostelíček,
pro rolníky! Brzo se stal jiný zázrak
nemocnému poté, co slíbil obětovat něco
pro nový kostel. Četná vyslyšení modliteb
se stala, když někdo slíbil dar pro tento
kostel. Tímto způsobem seslala nebeská
Královna Bartolu Longovi miliony. Maria
dala pokračujícími divy poznat, že na tomto
místě nechce pouhý nový farní kostel,
nýbrž světovou svatyni, kde bude uctívána
jako Královna růžence. Patnáct let se
budoval nádherný chrám, který
se leskne zlatem a mramorem.
V květnu 1891 byl tento
růžencový kostel vysvěcen
kardinálem La Valette, obklopeným
74 biskupy, arcibiskupy
a kardinály.
Protože tato bazilika byla
vybudována z obětí věřících
celého světa, daroval zakladatel Bartolo
Longo všechno Svatému otci Lvu XIII.
a je to teď majetek Apoštolského stolce.
Lev XIII. obdařil tuto svatyni odpustky
a privilegii, jaké nemá žádný jiný kostel
na celém světě. […]
Papež Lev XIII. uctil zakladatele Bartola
Longa nádherným dopisem a přijal
ho na audienci, aby mu tak před celým
světem udělil své schválení. […]
Jedním z největších a nejpodivuhodnějších
uzdravení Královny růžence v Pompejích
je to, které se stalo Fortuně Agrelliové,
dceři komendatora z Neapole. Její muka
byla tak veliká, že po 13 měsíců slyšeli lidé
v sousedství bolestné nářky nemocné,
které vyvolávaly dlouho trvající a bolestivé
křeče. Při pohledu na ni by mohl člověk
věřit, že vstala z hrobu. Na jejím obličeji
byly viditelné stopy strašného utrpení.
Tělo bylo úplně zkřiveno. Nejslavnější lékaři
léčbu vzdali.
Dne 16. února 1884 jí dal jeden podporovatel
tenkrát probíhající stavby Růžencového
kostela v Pompejích medaili
a knížku novény ke Královně růžence.
Ihned se začala nemocná a její příbuzní
modlit novénu. Bylo to 3. března, kdy ji
zase jako obvykle popadly křeče. Kolem
třetí hodiny odpoledne přišla na několik
okamžiků zase k sobě. Během této doby
viděla blahoslavenou Pannu, Královnu
růžence z Pompejí. Při jejím zjevení udělala
znamení kříže. Maria měla na klíně
Božské Dítě a v ruce růženec a seděla na
vysokém trůnu, obklopena dokola světelnými
bytostmi. Oba byli oděni do oděvů
vyšívaných zlatem. Maria byla doprovázena
svatým Dominikem a svatou Kateřinou
ze Sie ny a nesla na své hlavě korunu,
která zářila drahými kameny. Trůn byl bohatě
ozdoben květinami. Krása
Mariina byla podivuhodná.
Pohlédla na nemocnou s mateřskou
něžností a ta ji pozdravila
slovy: „Královno svatého růžence
z Pompejí, skloň se ke mně,
uzdrav mě, už jsem se na Tebe
obrátila novénou, ale Tvoji
pomoc jsem ještě nedostala.
Ó Maria! Tak ráda bych byla zdravá!“ Tu
promluvila Maria k ní: „Dítě, ty jsi mě volala
pod různými tituly a dostala jsi ode
mne vždycky milosti. Teď, když jsi mě zavolala
pod titulem Královny svatého růžence,
pro mne tak příjemným, nemohu
ti vyprošovanou milost dále odpírat, protože
je mi toto jméno přede všemi jinými
milé a drahé. Vykonej tři devítidenní pobožnosti
a dostaneš všechno.“ Ještě jednou
se jí zjevila Královna růžence a promluvila
k ní: „Kdo ode mne chce získat
nové milosti, ať vykoná tři novény s modlitbou
růžence a tři novény k díkůvzdání.“
Nakonec 8. května 1884 řekla nemocná
své sestře: „Dnes mi dá Matka Boží určitě
milost. Vždyť jsem četla, že Královna
růžence z Pompejí uděluje tohoto dne
mnoho milostí.“ Toho dne se také skutečně
uzdravila a 18. června přišla uzdravená
do Valle di Pompei, aby Královně růžence
poděkovala.
Zdroj: Die Kőnigin des hl. Rosenkranzes
in Valle di Pompei. Eine Hoffnung der
Hoffnungslosen. Friburgi 1928
Z IK-Nachrichten 10/2014 přeložil -mp-
(Redakčně upraveno)
Matice cyrilometodějská s. r. o. vydala
brožurku „Pompejská novéna“ (sestavila
Věra Mrtvá), v níž je představen i krátký
životopis bl. Bartola Longa a jeho novéna
k Panně Marii Růžencové. Více informací
o brožurce, s možností objednávky, naleznete
na www.maticecm.cz.
Vyšlo v časopise Světlo 38. ČÍSLO / XXVII. ROČNÍK
