Přinášíme další z krátkých zamyšlení od o. Lubora Dobeše, tentokrát na téma "Buďme na vrcholu a v ohnisku".
Vrcholem a ohniskem života Církve je mše svatá. Je to ohnisko s nesmírným duchovním jasem. Ten, kdo opravdu živou vírou a srdcem prožívá nekonečnou Lásku Božího Syna obětujícího se za záchranu všech a zcela plnícího vůli Boha Otce,
tak ho prostě musím přitahovat účast na mši svaté i ve všední den. Vstup do jasu mše svaté působí, že mu vadí i malé hříchy a chodí často ke svátosti smíření.
Když se setkáváme s lidmi, kteří od dětství chodili na mši svatou a ke svatému přijímání a najednou zjišťujeme, že jim dnes nevadí, že žijí trvale v bahnu smrtelného hříchu, protože nemají církevní sňatek, nebo už nechodí ani v neděli na mši svatou či používají antikoncepci, tak je to proto, že tito lidé dlouhé roky byli na mši svaté jen tělem, ale nikdy neprožili mši svatou srdcem.
Byli jen u ohniska Kristovy lásky, ale nikdy do něho nevstoupili!! Zažili sice různé farní tábory, zábavné akce ve farnosti, milé kněze, různá spolča, ale to nejpodstatnější je nikdo nenaučil. Nikdo nedbal na to, aby prožívali to nejpodstatnější:
velmi osobní setkání s Kristem při mši svaté.
