Slovo hřích dnes patří mezi slova, která bychom nejraději vymazali ze slovníku lidstva. Přesto však právě v dnešní době ochutnáváme z jeho ovoce více, než bychom chtěli. Pokusme se proto přiblížit si ho možná trochu méně tradičně, zato snad srozumitelněji. Vzhledem k jeho významu to stojí za to.
První křesťané používali pro to, čemu my říkáme hřích řecké slovo
hamartia, což znamená
sejít z cesty, minout se s cílem nebo
osudová chyba. Jde spíše o záležitost existenciální než etickou. Etický rozměr vychází z potřeby opravovat narušenou existenci.
Každý člověk má v životě své místo. Někam směřuje. Ráno se probudíme a musíme odejít z domu do práce, do školy, k lékaři... Když si spleteme cestu, nedojdeme tam, kam máme a tak se může stát, že budeme buď celý den, nebo alespoň nějakou dobu, bezcílně a zmateně chodit po místě, kde jsme původně být neměli, než najdeme správnou cestu. Ztratili jsme se.
Tak, jako každý den má svůj cíl,
tak také má svůj cíl celý náš život. Jdeme životem a na konci této cesty čeká Bůh. S Bohem se však můžeme minout stejně, jako se můžeme minout se zaměstnáním. Můžeme se Bohu ztratit.
To se může stát tehdy, když
začneme dělat něco špatně. Například začneme být zlí na lidi kolem sebe, můžeme zalhat, něco ukrást, někoho nemít rádi, neuposlechnout apod. Jestliže to budeme takto dělat častěji, zvykneme si na to a takové chování a jednání se stane součástí našeho života. Takovýmto způsobem se Bohu ztratíme.
Ocitneme se na cestě, která k Bohu nevede.
Taková cesta vede na místo, kde se nám nebude líbit, kde nebudeme šťastní, protože to bude
místo, které není pro nás určeno.
Ono někdy může být příjemné jen tak se bezcílně někudy toulat a nemít žádné povinnosti. Je to lákavé. Za nějakou dobu bychom však zjistili, že je to nuda, a že se nám to už nelíbí. Po nějaké době by se i takto původně příjemná věc mohla stát zdrojem nespokojenosti.
Pavel Hruban
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 17. 5. 2021 naleznete
zde