... Opustil jsi své učedníky, ne proto, že bys je chtěl nechat samotné,
ale proto, aby tě začali vnímat ve vlastním srdci. ...
Pane Ježíši Kriste, vystoupil jsi na nebesa.
Opustil jsi své učedníky, ne proto, že bys je chtěl nechat samotné,
ale proto, aby tě začali vnímat ve vlastním srdci.
Vždyť nebe, do kterého jsi vstoupil, je v nás.
Jak nás upozorňují andělé, neměli bychom hledět vzhůru,
ale měli bychom se dívat do vlastního srdce. Tam v nás přebýváš.
Už nejdeš před námi, abychom tě mohli následovat.
Mnohem více jsi v nás, tak abys nás provázel na našich cestách.
Pane Ježíši, Boží Synu, ty, který naplňuješ všechno, dej nám milost, ať žijeme způsobem hodným tvého povolání, které jsme dostali.
Ať jsme všestranně pokorní, mírní a trpěliví; ať se snášíme navzájem v lásce a horlivě se snažíme zachovávat jednotu ve smýšlení, spojeni poutem pokoje. Tak ať přinášíme kus Tvé nebeské slávy na naši zem.
Přijď, Pane Ježíši, obdaruj naše srdce nadějí, kterou vkládáme v tebe a ne v sebe.
Tobě svěřujeme záležitosti, které nás ničí, naše hříchy, špatnosti a také zlo kolem nás.
Ty jsi přišel, abychom měli život a tedy se tvému životu, odpuštění, smíření s Otcem celým srdcem vydáváme.
Dej nám, prosíme, tu radost, kterou jsi daroval svým apoštolům;
radost, kterou nám nikdo nevezme.
Amen.
Převzato z
FC - Marek Psota,
_–_frs-034.jpg "Kostel Fulnek, foto:Radim SCHOLASTER, CC BY-SA 3.0,")
