Zvykli jsme si, že sv. Faustině se zjevil Milosrdný Ježíš. Mezitím si mystička povídala i s Pannou Marií. Jaké poselství předala Matka Boží polské řeholnici?
Ze čtení Deníčku vyplývá, že tato mimořádná setkání se konala v letech 1925-1938. Poprvé se odehrálo na začátku řeholní cesty sestry a naposledy pár měsíců před její smrtí. Zjevení Panny Marie nebyla tak intenzivní jako zjevení Pána Ježíše. Během 13 let sv. Faustina dostala milost mimořádného vidění Neposkvrněné více než 20krát.
Maria se zjevila během mše svaté. (obvykle s Ježíškem na rukou), ale i mimo bohoslužby, když přišla za svatou, aby jí dala konkrétní příkazy nebo slova povzbuzení.
Mimo klášterních zdí se Matka Boží mystičce zjevila pouze dvakrát: v Jasné Góre v roce 1933 a u Brány úsvitu (městská brána ve městě Vilnius) v roce 1935. A přestože setkání s Pannou sekretářka Božího milosrdenství příliš nezmiňuje, přítomnost Marie v jejím životě nebyla sporadická..
Faustina si byla vědoma, že:
Ona jediná je vždy se mnou. Ona se jako dobrá matka dívá na všechno, co prožívám.
(Deník 798).
Světice z Łagiewniků nikdy nepochybovala o tom, že se jí zjevila Matka Kristova. Na stránkách Deníčku sv. Faustina zanechala popis oblečení Nanebevzaté, které odpovídalo mariánským zjevením z Lurd nebo Fatimy:
Byla celá v bílém, přepásaná modrým pásem, plášť měla také modrý, na hlavě korunu. Z celé postavy vycházel nepochopitelný jas. „Jsem královna nebe a země, ale hlavně vaše matka.” Přivinula si mě ke svému srdci a řekla: „Vždy cítím s tebou.” Pocítila jsem sílu jejího neposkvrněného srdce, která přešla do mé duše.
(Deník 805).
A podobně jako francouzská vizionářka nebo tři portugalští pastýři, i polská sestra zdůrazňovala mimořádnou krásu Marie.
Zvláště půvabně působila Matka Boží během svátků: Neposkvrněného početí Panny Marie (8. prosince) a Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna). Tituly, kterými se Maria představila, byly: Královna nebe a země, Matka milosrdenství a Panna Maria kněží.
Uctívejte ho ve svém srdci
„
Dcero moje, na Boží příkaz ti mám být mimořádným a zvláštním způsobem matkou, ale toužím, abys i ty byla mně zvláštním způsobem dítětem.” řekla Panna Maria sv. Faustine ve věku 32 let (Deník 1414).
Povolání sestry, uskutečněné v Kongregaci Panny Marie Milosrdné, od samého začátku směřovalo k podřízení se vedení Marie. Slova vyslovená v roce 1937 ještě více prohloubila pouto sestry s patronkou kláštera. Na jedné straně znamenala mateřskou ochranu Neposkvrněné nad svatou a zodpovědnost za její výchovu, na druhé straně vyzývala sv. Faustinu k dětské důvěře a poslušnosti.
Jak se projevil Mariin zájem? Co učila mystičku? Z Deníku se dozvídáme, že Panna Maria si především přála, aby byl vztah apoštolky Božího milosrdenství s Ježíšem co nejužší:
„
Dcero moje, usiluj o tichost a pokoru, aby si Ježíš, který ustavičně přebývá ve tvém srdci, mohl odpočinout. Adoruj ho ve svém srdci, nevycházej ze svého nitra. Vyprosím ti, moje dcero, milost takového vnitřního života, abys, neopouštěje své nitro, navenek plnila všechny své povinnosti ještě s větší důkladností. Ustavičně přebývej s ním ve svém srdci. On bude tvou silou. Se stvořeními udržuj kontakt natolik, nakolik to nutnost a tvé povinnosti vyžadují. Jsi milým příbytkem živého Boha, ve kterém on ustavičně s láskou a se zalíbením přebývá. Živá Boží přítomnost, kterou pocítíš živěji a výrazněji, tě utvrdí, moje dcero, v tom, co jsem ti řekla. Snaž se takto si počínat do dne Božího narození a později ti on sám dá poznat, jakým způsobem budeš s ním přebývat a sjednocovat se.”
(Deník 785).
Pevné pouto s Ježíšem, pravidelná setkání v modlitbě, ve svátosti smíření a Eucharistie jsou základem spirituality nejen sv. Faustiny, ale každého věřícího.
Panna Maria, která vysvětlila, že
v každodenním životě se život s Bohem projevuje v plnění Jeho vůle, požádala Faustinu, aby co nejpřesněji plnila příkazy jejího Syna.
Sestra napsala: „
…Zůstala jsem sama s nejsv. Matkou, která mě poučila o Boží vůli, jak ji v životě používat, odevzdávajíc se zcela jeho nejsvětějším rozhodnutím. Nemůžeme se líbit Bohu, jestli neplníme jeho sv. vůli.
„Dcero moje, velmi ti doporučuji, abys věrně plnila všechna Boží přání, neboť to je nejmilejší jeho svatým očím. Velmi toužím, aby ses tím vyznačovala, to znamená věrností v plnění Boží vůle. Tuto Boží vůli povyš nad všechny oběti, i zápalné.”
Když ke mně mluvila Nebeská Matka, moji duši naplňovalo hluboké pochopení Boží vůle.“
(Deníček 1244).
Speciální mise
Plnění Boží vůle v naprosté poslušnosti pro sv. Faustinu znamenalo především s nasazením plnit poslání být tajemnicí Božího milosrdenství.
Pán Ježíš se zjevil polské řeholní sestře, aby světu připomněl svou velkou lásku ke každému člověku, zejména k tomu, který zdrcený břemenem hříchu ztratil naději na smíření s Bohem. Spasitel jednoduchými slovy řekl, že ho bezvýhradně miluje (stvořil ho, dal mu svůj život a neustále ho posvěcuje a dává mu laskavost) a že na něj čeká ve zpovědnici.
Otevřít se v duchu důvěry Božímu milosrdenství, k tomu měla sloužit poselství daná sv. Faustině, nové formy uctívání:
Korunka Božího milosrdenství, obraz Milosrdného Ježíše, Neděle Božího milosrdenství nebo
hodina milosrdenství. Ačkoli realizace těchto děl si vyžádala čas, odvahu a obětavost mnoha lidí (včetně blahoslaveného otce Michala Sopoćka a svatého Jana Pavla II.), sestra z Łagiewniků byla první, která věrně splnila svůj úkol.
Maria věděla, že každá lidská bytost má poslání, které má plnit s Bohem, a že nikdo ji nemůže nahradit v jeho realizaci. Proto podporovala apoštolku Božího milosrdenství v jejím povolání. Netajila se tím, že zodpovědnost řeholníků před Bohem a světem je velmi velká.
„Ó, jak velmi milá je Bohu duše, která jde věrně za dechem jeho milosti. Já jsem dala světu Spasitele a ty máš mluvit o jeho velkém milosrdenství a připravit svět na jeho druhý příchod, kdy přijde ne jako milosrdný Spasitel, ale jako spravedlivý soudce. Ó, ten den je strašný. Den spravedlnosti, den Božího hněvu je určen. Třesou se před ním andělé. Mluv duším o velkém milosrdenství, dokud je čas slitování. Jestli ty teď budeš mlčet, ten strašný den se budeš zodpovídat za velké množství duší. Neboj se ničeho, buď věrná do konce, já spolucítím s tebou.”
(Deníček 635).
Utrpení a modlitba
Nadpřirozené milosti, které sv. Faustině (včetně zjevení Ježíše či Matky Boží, duchovní komunikace s umírajícími, komunikace s dušemi v očistci, učení se o stavu duší), nebyly určeny jen jí, ale aby zachránily co nejvíce lidí před věčným zatracením.
Proto světice nepřestávala být horlivá jak v ohlašování Božího milosrdenství, tak ani v projevování lásky k bližním. Nabízela svá tělesná a duchovní utrpení jako kompenzaci za hříchy světa a s úmyslem vyprosit si obrácení za hříšníky. I v této oběti sv. Faustinu doprovázela Matka Boží.
V Deníku čteme:
V noci mě navštívila Boží Matka s malým Ježíškem na rukou. Moji duši naplnila radost a řekla jsem: „Maria, Matko má, víš, jak strašně trpím?” Boží Matka mi odpověděla: „Vím, kolik trpíš, ale neboj se. Spolucítím s tebou a vždy budu spolucítit.” Usmála se laskavě a zmizela.“
(Deník 25).
Maria přicházela k Faustině prosit ji i o vroucí modlitby, někdy i s úmyslem říci: „
Dcero moje, žádám od tebe modlitbu, modlitbu a ještě jednou modlitbu. Za svět a zvláště za tvou vlast. Po devět dní přijímej sv. přijímání jako náhradu na tento úmysl. Spoj se těsně s obětí mše svaté. Během těchto devíti dnů budeš stát před Bohem jako oběť všude, vždy, na každém místě a v každé době, ve dne nebo v noci, při každém probuzení se modli v duchu. V duchu lze vždy setrvávat v modlitbě.“
(Deníček 325).
Svatá Faustina se nejen nechala vést Marií, ale sama se ujala iniciativy a požádala Neposkvrněnou o zprostředkování při získávání přízně. Bylo to tak v Jasné Góre, kde – jak napsala mystička – „Panna Maria mi hodně řekla. […] Nic mi neodmítla, o co jsem ji požádala“
(Deník 260).
Zjevení Panny Marie utvrdila sv. Faustinu v přesvědčení o velkém ovoci obětování se skutkem, slovem a modlitbou za lidi v nouzi. Tyto tři způsoby projevování milosrdenství druhým, které Pán Ježíš oznámil své sekretářce (srov. Deník 742), jsou prostředky, kterými může každý sloužit druhým a uctívat Boží milosrdenství.
Růst v ctnostech
Posledním dotykem v oddanosti dítěte Kristově Matce bylo formování osobnosti prostřednictvím rozvoje ctností. Maria během zjevení učila sv. Faustinu, které z těchto duchovních dovedností jsou nejdůležitější:
„
Dcero moje, na Boží příkaz ti mám být mimořádným a zvláštním způsobem matkou, ale toužím, abys i ty byla mně zvláštním způsobem dítětem. Toužím, dcero moje nejmilejší, aby ses cvičila ve třech ctnostech, které jsou mi nejdražší a Bohu jsou nejmilejší: první – pokora, pokora a ještě jednou pokora. Druhá - ctnost, čistota. Třetí - ctnost, Boží láska. Jako moje dcera musíš zvláště zářit těmito ctnostmi.”
Deníček 1415).
Co je však důležité, Maria byla nejen vzorem žití ctností a povzbuzovala, aby je praktikovala, ale také o ně prosila před Otcovým trůnem. „
Naučila mě vnitřně milovat Boha a jak ve všem plnit Jeho svatou vůli,“ dodala
(Deníček 40).
Svatá Faustína nepromarnila nadpřirozené milosti Mariiných zjevení. Věrně poslouchala rady Matky Boží a nechala se jí a Božím Synem vést. Jednoduchá
řeholní sestra z Łagiewniků tedy ukázala, že žít podle příkladu Marie, vložit se do její mateřské ochrany a podle jejích příkazů je nejsnadnější cestou ke svatosti, k jednotě s Bohem, protože – jak říká sv. Faustina – „
Čím více následuji Boží Matku, tím více poznávám Boha“ (Deníček 843).
Převzato z
https://matkabozia.sk/,
článek z 9. 5. 2022 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 22. 5. 2022)
Související:
Korunka a novéna k Božímu milosrdenství
(+ další odkazy)
https://fatym.com/view.php?nazevclanku=korunka-a-novena-k-bozimu-milosrdenstvi-dalsi-odkazy&cisloclanku=2011040086