Komentář k evangeliu podle Lukáše 21. kapitoly od velkého svatého kněze dona Dolinda Ruotola, známého jako autora Novény odevzdanosti:
MY, OČEKÁVAJÍCE VELKÁ SOUŽENÍ,
KRÁLOVSTVÍ BOŽÍ A BOŽÍ SOUD
Po hrozném oznámení o zničení Jeruzaléma a konci světa se Ježíš Kristus obrací na své posluchače a na všechny lidi světa, aby jim naznačil, jaký postoj musí zaujmout ve velkých souženích, kterých budou svědky.
První, co bude třeba udělat, je pozvednout oči k nebi a důvěřovat Bohu očekávajíc jeho duchovní milosrdenství: Pozdvihněte hlavy a nasměrujte svůj pohled na nebe, protože se blíží vaše vykoupení.
Na Božích cestách cílem každého trestu je milosrdenství. Poslední trest bude předcházet vládě Páně a plnému vítězství Církve; proto, když se začnou naplňovat Boží slova Ježíše Krista, duše se musí utěšit a doufat v království Boží.
Když fíkovník vyklíčí a přinese své ovoce a když jsou stromy plné květů, víme, že léto je blízko, a teď, když na zem přicházejí předpovězená velká soužení, je to znamení, že se blíží Boží království.
Zničení Jeruzaléma bylo předzvěstí šíření Evangelia ve světě, první etapou Božího království;
strašná soužení jsou předzvěstí vítězné Boží vlády v národech; soužení konce světa budou předzvěstí slavné a věčné vlády Boha s jeho vyvolenými v ráji.
Ježíš se tedy promluvil zejména k těm, kteří budou trpět ve velkých souženích světa, a těm, kteří budou v souženích v posledních časech před Božím soudem, a říkal i Židům, kteří ho poslouchali, a dodal:
Dávejte si na sebe pozor, aby se vaše srdce nezkazila a nezatvrdila pro obžerství, opilství a starosti současného života, a aby vás ten den nepřekvapil a nezastihl náhle, protože jako osidlo zasáhne ty, kteří žijí povrchně.
Hledání požitků a trápení současného života, jak to už vidíme v naší generaci, bude charakteristické pro dobu, která bude předcházet velkým soužením. Svět se změnil na hospodu, divadlo a staveniště; požitek smyslů se vyhledá s největšími rafinacemi a důvtipem; život je rozptýlen opojením zábavy přinášené do domácností přes rádio a televizi;
člověk pracuje a pracuje... v takovém otravném zaujetí současným životem, aby si zajistil důstojný materiální život, že zcela zapomene na ten duchovní. Pro ty, kteří žijí tímto nehodným způsobem, bude soužení překvapením, stejně jako past pro chycené ptáky.
Nerozpoznají Boží hlas, ani jim na mysl nepřijde, že musí změnit svůj život a otřesy přírody budou připisovat čistě přírodním příčinám.
Ty časy budou muset být časy intenzivní bdělosti a modliteb, protože
nepůjde o běžná soužení, ale o výjimečné pohromy, ze kterých nám pomůže uniknout jen modlitba. Velkými souženími posledních dob budou kataklizmy, které budou předzvěstí soudu. Pokud někdo věří, že musí předstoupit před věčného Soudce, jak se pak může povrchně dívat na hrozné jevy ohlašující Jeho příchod a vystavit se nebezpečí, že zůstane nepřipraven k setkání s Ním?
Sám Ježíš Kristus nám chtěl dát příklad o tom, jak je třeba být bdělý v modlitbě a starat se o náš duchovní život. Písmo svaté nám o tom mluví, jistě s určitým záměrem, když popisuje, jak Ježíš během dne vyučoval v chrámu, aby vedl duše k dosažení věčného života a v noci se utáhl, aby se modlil na Olivové hoře. Jeho horlivost v poučování lidí a jeho Boží Slovo přilákaly zástupy natolik, že každý den už brzy ráno chodili do chrámu, aby ho poslouchali.
Takto máme žít svůj život ve chvílích velkých soužení, která se již chystají na zemi v posledních časech a která nastanou na konci světa:
musíme pozvednout svůj zrak k Bohu, toužíce po Jeho království; musíme horlit za slávu Páně a dobro duší. Aniž bychom se nechali unášet smysly, musíme se umrtvovat a modlit.
Člověk nemůže zůstat lhostejný, když Bůh volá. A jak řekl Ježíš,
je-li třeba se modlit v každé době, tak pak v době soužení je to třeba dělat bez přestání pro své vlastní dobro a dobro druhých.
Pán Ježíš řekl, abychom bděli a modlili se, a tak byli hodni vyhnout se hrozným věcem, které musí přijít; to znamená, že
je možné odvrátit některá soužení nebo je alespoň zmírnit modlitbou.
Kdyby by ve chvílích velkých převratů národy využívaly podporu veřejné modlitby, o kolik víc by jim to pomohlo! Mnohem víc než jejich materiální a bezpečnostní opatření, výzbroj či jejich tyranská disciplína!
A kdyby duše zasvěcené Bohu zvlášť myslely na svou zodpovědnost za lid, s jakou horlivostí by se staraly o to, aby byly svaté, umrtvované a v neustálé modlitbě!
O společné dobro se nestaráme pomlouváním, ale zvedáním rukou k Bohu v modlitbě prosíc o Jeho milosrdenství.
Don Dolindo Ruotolo
Převzato z
FC - Andrea Galková,
článek ze 16. 5. 2022 naleznete
zde.