Odstraň smutek ze svého srdce. Nedělej si starosti s následujícími dny. Nelekni se jich. Cokoli to bude, bude to dobré pro tebe i pro mé vyvolené děti,“ ujišťuje Ježíšek mystičku Alicju Lenczewskou. O důvěře v Boží prozřetelnost hovoří také svatí a blahoslavení.
Bůh má dobrý plán
Je těžké si představit Církev a svět bez sedmadvacetiletého pontifikátu sv. Jana Pavla II. a přece cesta Karla Wojtyly do Říma nebyla vůbec jednoduchá. V mládí fascinován světem poezie, literatury a divadla viděl maturant z Wadowic svou budoucnost v oblasti umění. Ve věku 18 let se přestěhoval do Krakova a začal studovat polský jazyk na Jagellonské univerzitě. Naučil se teorii jazyka, psal poezii, vystupoval ve studentském divadle. Vypuknutí války zpočátku nezničilo plány mladého Wojtyły, který ve spiknutí spoluzakládal jako herec a režisér divadlo Rapsodyczny, recitoval básně a snil o roli umělce ve svobodném Polsku. Tragické události včetně náhlé smrti jeho otce přinutily Karla přehodnotit své povolání. Wojtyła stále zřetelněji slyšel hlas Pána, který ho povolává do Boží služby. Po rozhovoru s tehdejším rektorem o. Janem Piwowarczykem se rozhodl vstoupit do semináře. Po několika letech formace však absolvent z Wadowic přečetl Boží plány způsobem, který by ho nevedl ke zvolení papežem. Rok před kněžským svěcením ho zaujala spiritualita sv. Jana z Kříže a sv. Terezie z Avily. Karel Wojtyła uvažoval o tom, že by se vzdal diecézního semináře a oblékl si karmelitánský hábit.
V té době se kardinál Stefan Sapieha, metropolita Krakova, postavil proti této změně. Karol přijal toto rozhodnutí v duchu poslušnosti a věřil, že Bůh hlasem svého představeného vyjadřuje svou vůli vůči němu. Konečně 1. listopadu 1946 o. Karol Wojtyła zahájil 32leté období své kněžské a biskupské služby, které ho přivedlo k 16. říjnu 1978, kdy celý svět slyšel o nově zvoleném papeži z daleké země.
Prozřetelnost tedy vedla cesty obyvatele Wadowic (prostřednictvím vnějších událostí a jiných lidí), aby se uskutečnil plán velkého dobra, který se později uskutečnil prostřednictvím pontifikátu Jana Pavla II. Boží prozřetelnost totiž není nic jiného než „
ustanovení, kterými Bůh vede veškeré stvoření s láskou a moudrostí k jejich konečnému cíli“ (KKC 321). Samotný pramen slova „prozřetelnost“ znamená vidět, tedy starat se.
Alicji Lenczewské Ježíš vyznal: „
Moje oko na všechno dohlíží a můj zrak všechno proniká. Nejen zrak. I moje láska. Všechno se v ní děje“ (Svědectví, 168).
„
Zájem Boží prozřetelnosti – jak to objasňuje Katechismus Katolické církve –
je konkrétní a přímý; zahrnuje vše od nejmenších věcí až po velké události světa a dějin“ (KKC 303).
Bdělost Boží Prozřetelnosti nepopírá hodnotu osobních rozhodnutí člověka. Bůh stvořil lidi svobodné a racionální, aby měli účast na Jeho Prozřetelnosti a dokončili dílo stvoření prostřednictvím vlastních rozhodnutí, skutků, modliteb a utrpení. (srov. KKC 306-308, 311).
Karol Wojtyła si ve svém svědomí přečetl Boží vůli a řídil se jí. V situacích, kdy se bez jeho iniciativy měnila podoba jeho života (např. když byl jako osmatřicetiletý jmenován biskupem a o 20 let později byl zvolen papežem), dokázal otevřeně přijmout pozvání na nečekanou misi a uskutečňovat Boží vůli v nové roli. Dodnes se na příkladu sv. Jana Pavla II. přesvědčují ti, kteří se obávají, že kráčením po Božích cestách něco ztratí, že „
Bůh nic nebere, a pokud ano, tak následně dává víc“.
Dobro větší než zlo
Co když však o osudu člověka rozhodne zlo? Můžeme pak v tragické zkušenosti říct, že Bůh zapomněl na lidi a že Boží prozřetelnost přestala bdít? Katechismus učí, že: „
Připuštění fyzického a mravního zla Bohem je tajemstvím. Bůh je vysvětluje prostřednictvím svého Syna, Ježíše Krista, který zemřel a vstal, aby zvítězil nad zlem. Víra nám dává jistotu, že Bůh by nedovolil, co je špatné, kdyby z toho nevyvedl dobro způsoby, které naplno poznáme až ve věčném životě“ (KKC 324).
Průvodcem v těžkém terénu hledání Boží vůle tváří v tvář fyzickému a morálnímu zlu může být
o. Władysław Bukowiński – „
apoštol Kazachstánu“, blahořečený v roce 2016.
Otec Władysław, vychovaný v předválečném Polsku a vystudovaný jako právník, po ukončení kněžské formace a vysvěcení začal skvělou kariéru v Církvi. Rychle se stal uznávaným lektorem, pastorem katedrální farnosti v Lucku a uznávanou osobností místní komunity. To vše překazilo vypuknutí 2. světové války, uvěznění otce Władysława a jeho deportace do sovětských pracovních táborů, kde kněz strávil těžkých 13 let.
Ztracené pozice a především vražedná práce, hlad, zima, nemoci a ponížení dokázaly mnohé zlomit. To však nebyl případ P. Bukowińskeho. Tento výjimečný kněz byl přesvědčen, že všechno v jeho životě se děje v souladu s Boží vůlí a má hluboký smysl.
Proto se o. Władysław nejen nevzbouřil proti křivdám, které utrpěl, ale přijal je jako součást Božího plánu s ním a důvěřoval, že Bůh dokáže z každého zla vynést dobro a vyvést ven. V důsledku válečného osudu a politiky sovětských úřadů byl o. Bukowiński v roce 1954 deportován do Kazachstánu, kde katolíci už léta neměli ani jednoho kněze.
„Boží prozřetelnost někdy působí i přes ateisty, kteří mě poslali tam, kde je třeba kněze“ – komentoval o. Władysław.
Navzdory četným šikanám zůstal po zbytek svého života v zemi nepřátelské křesťanství, neúnavně kázal Krista a vysluhoval svátosti. Nestěžoval si na těžké podmínky své pastorační služby, viděl v nich plnění Boží vůle. V dopise přátelům v Polsku o. Bukowiński přiznal:
„Existují určité potíže vyplývající ze stále pozoruhodně neznámých životních podmínek. Stále musím žít „jako ptáci na obloze“. Kdybych mohl plánovat, bylo by to lidsky lepší, ale Prozřetelnost to evidentně plánuje za mě a to je určitě to nejlepší!“
V podobném duchu se po letech omezování svého poslání vyjádřil: „
Není to moje vůle, ale prozřetelnost – je sladké úplně jí důvěřovat. A ani v tomto případě to není těžké, protože břemeno je lehké a jho příjemné.”
K důvěře P. Bukowiński přidal ctnost trpělivosti – dva léky (jak je nazval) na všechny obtíže a selhání.
Od něho se lze naučit takovému postoji, když si vzpomeneme na slova další velké osobnosti Katolické církve - sv. Tomáše Móra, který utěšoval svou dceru před mučednickou smrtí:
„Nic se nemůže stát, pokud to Bůh nechce. A cokoli chce, i když se nám to může zdát nejhorší, je pro nás to nejlepší.“
Důvěra v každodenním životě
Reakcí člověka na Boží prozřetelnost v každodenním životě je postoj svěření:
„
Ježíš žádá dětinské svěření do prozřetelnosti nebeského Otce, který se stará o nejmenší potřeby svých dětí:“ Netrapte se tedy příliš a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít… Váš nebeský Otec ví, že tohle všechno potřebujete. Usilujte nejprve o Boží království a jeho spravedlnost a toto vše vám bude přidáno „(Mt 6, 31-33)“ (KKC 305).
Vzorem tohoto postoje je svatá
Terezie z Kalkaty, která z lásky ke Kristu zasvětila svůj život těm nejubožejším. Během setkání se seminaristy ve Varšavě v roce 1995, laureátka Nobelovy ceny za mír, která hovořila o poslání sester milosrdenství, přiznala:
„
Za práci, kterou děláme, nedostáváme od vlády ani církve žádnou kompenzaci. Jsme jako Boží ptáci a květiny, které zcela závisí na Boží prozřetelnosti. Je úžasné, kolik z Boží prozřetelnosti přichází na pomoc v každém okamžiku.“
Jelikož samotná misionářka lásky mnohokrát zažila, jak se problémy a obtíže řešily téměř zázračným způsobem, povzbuzovala k důvěře i ostatní. Když se františkáni sloužící na okraji New Yorku s dluhem 600 000 dolarů obávali, z čeho budou žít, vyslechli si radu Matky Terezy:
„Nebojte se. Bůh má spoustu peněz. Jediná podmínka – musíte mu slepě důvěřovat.“
Krátce nato dostali mniši milion dolarů od anonymního dárce…
Co to ale znamená důvěřovat? Znamená to věřit, že Bůh na člověka nezapomněl a že se o něj postará. Počítaje s tím, že navzdory obtížím, které mohou způsobit pokušení pochybovat, je na Bohu, aby měl poslední slovo. Je to On, kdo všechno podporuje a vybírá si ty nejlepší prostředky posvěcení.
Mystičce Alicji Lenczewské Ježíš řekl:
„Nikdy nepochybuj. Nemůže dojít k omylu, když se Mi někdo svěří. Každá pochybující myšlenka je pokušením oslabit oddanost a práci, kterou vytvářím. Není možné, abych opustil dítě, které nosím na rukách. Nic neanalyzuj. Láska a důvěra.“
(
Svědectví, 549).
Důvěra je náročný postoj nejen v případě nedostatku obživy, rodinných či jiných problémů, ale může se týkat také sféry ducha. I zde lze odkázat na příklad sv. Matky Terezy.
Svatá z Kalkaty je zvláštním patronem lidí, kteří zažívají tvz.
noc temné víry, t. j. přestože jsou v posvěcující milosti, necítí Boží přítomnost, ba mají dojem, že jejich zbožný život se Bohu nelíbí. Matka Tereza prožila několik desetiletí v podobných obtížích, zůstala věrná Bohu a Církvi navzdory velké bolesti osamělosti a touhy po Ježíšovi.
„
Někdy je agónie těchto muk tak velká,“ napsala, „
a zároveň touha po Nepřítomném je tak hluboká, že jediná modlitba, kterou mohu ještě říci, jsou slova – Nejsvětější Srdce Ježíšovo, důvěřuji Ti – Utiš žízeň žíznící duše.“
Nenechala si nic pro sebe. Všechno předala Bohu s důvěrou v Boží Prozřetelnost:
„Když ti to přinese slávu, dá-li ti to trochu radosti – pokud to k tobě přitáhne duše – uspokojí-li mé utrpení tvou žízeň – tady jsem, Pane. Všechno přijímám s radostí do konce života – a na tvou skrytou tvář se budu usmívat – vždy.”
Bůh ví lépe
Svatí a blahoslavení tvrdí, že navzdory vnějším či vnitřním obtížím se vyplatí Bohu důvěřovat, nebát se, protože všechno je v Božích rukou.
„
Přijměme všechno tak, že to pochází z rukou Milosrdného Otce,“ radil bl. o. Michał Sopoćko, duchovní vůdce sv. Faustiny –
všechno, i dobré, i to, co se nám zdá být špatné, protože zde vidíme jen jednu odvrácenou stranu koberce a druhou nevidíme. Boží plán aranžuje z našich trápení nádherný věnec věčné odměny.“
A mystičku Alicju Lenczewskou Ježíš ujišťuje:
„Každého vedu po cestě, která odpovídá jeho schopnostem. Maximálně optimální. Proto jsou cesty různé a nelze někomu závidět jeho cestu, zkušenosti či přízeň. Každý dostane to, co je pro něj nejvhodnější a nejlepší, jakkoli se to může zdát jinak. Nejste úplně rozvážní. Proto mi musíte důvěřovat a přijmout to, co ve vašem životě dělám. Zachovejte pokoj s radostí a důvěrou, protože to je to nejlepší ze všeho, co může být“ (
Svědectví, 147).
Převzato z
https://modlitba.sk/,
článek z 10. 5. 2022 naleznete
zde.
