Připomínka pro ty, kdo ztrácejí naději.
Ve vesnici byly misie. Téměř
všichni lidé se zúčastňovali
misijních kázání, pobožností
a přistupovali i ke svátostem. V jedné rodině
měli velké nedorozumění. Matka je
vdova. Vychovala tři dcery a jednoho syna.
Tehdy již byli všichni dospělí. Syn nechtěl
chodit na kázání. Nadarmo ho matka
prosila, nadarmo ho prosily sestry. On
prohlásil, že ho tam nikdo nedostane. Aby
měl klid, rozhodl se, že po dobu misií nebude
přicházet z práce domů, ale bude
bydlet u svého kamaráda na svobodárně.
Sestrám a matce zůstala už jen modlitba.
Jednoho dne syn pracoval vysoko na
konstrukci, kterou s kamarádem montovali.
Najednou na něho někdo volal, aby
sestoupil. Byl to pošťák, který mu přinesl
telegram. Velmi nerad, vždyť bylo před
bouřkou, jistě budou muset přerušit práci,
ale přece sestoupil. Pošťák mu dal telegram
a on jej četl. Matka ho prosí, aby
nutně přišel domů. V duchu nadával. Má
tušení, co asi matka chce. Telegram roztrhal
a zahodil. Chystal se vystoupat nahoru.
Tehdy udeřil blesk do konstrukce
a kamarád byl mrtvý. On už nenadával.
Prvním autobusem odjel domů. Večer byl
v chrámu nejen na kázání, ale po kázání
se postavil před zpovědnici, aby vykonal
dobrou svátost smíření. Teď už nevěřil
těm bezvěreckým řečem, které tak často
slýchával také z úst svého kamaráda, který
byl již mrtvý. Zamyslel se nad tím, kde
by byla jeho duše, kdyby nebyl přišel telegram
od matky. Ten telegram zachránil
nejen jeho tělesný život, ale i jeho zanedbávanou
duši, na niž teď už pamatoval.
Každá dobrá a moudrá matka chrání
svoje dítě před vším nebezpečím. Chrání
nejen jeho tělo, ale chrání i jeho duši,
protože si uvědomuje, že duše je to nejcennější,
co její dítě má. Jen velmi nerozumné
matky zanedbávají duše svých dětí.
Velmi se starají o to, co je pouze časné,
a zanedbávají to, co je věčné. Na tom jim
velice záleží, aby jejich dítěti zde nic materiálního
nescházelo, ale vůbec se nestarají
o jeho věčnost. Tedy máme i nerozumné
matky a dnes je jich dost. Žel, ty přímo
posílají své děti do věčného neštěstí.
Naštěstí máme jednu společnou Matku,
které velice záleží na naších duších.
Tou naší Matkou je Panna Maria. Vzpomeňme
na událost z jejího života, kdy ji
svatí rodiče Jáchym a Anna přivedli do
chrámu jako tříletou, aby ji zcela zasvětili
Boží službě. Od té doby věrně sloužila Bohu,
a to nejen do jejího dvanáctého roku
jako jiná děvčata, která byla tímto způsobem
zasvěcena, ale celý její život byl službou
Bohu. Plným právem se mohla nazvat
„služebnicí Páně“. Jejím největším úkolem
v Boží službě bylo: počít a porodit Spasitele
světa, vychovat ho a pak ho obětovat
na kříži jako neposkvrněného Beránka za
hříchy celého světa. Ona to všechno splnila,
ale tady její poslání ještě nekončí. Ona
teď pomáhá každému, kdo se na ni svými
prosbami obrátí, aby oběť jejího Syna
nebyla pro něho nadarmo. Velmi jí záleží
na tom, aby ti, za něž Kristus zemřel,
byli také spaseni, zachráněni. Ona tu svoji
povinnost zachraňovat plní s mateřskou
péčí. Neboť tehdy, když porodila našeho
Spasitele a potom ho obětovala za nás na
kříži, stala se i naší Matkou. Tehdy porodila
i nás všechny pro nebe. Ona je Matkou
naší spásy. Proto nyní dělá všechno,
abychom onoho věčného života také dosáhli,
aby jej nikdo neztratil, kdo ji prosí
o pomoc a ochranu.
V zemi, kde se náboženství uznávalo
také úředně, měli pedagogové poradu.
Radili se, co by měli podniknout, aby zabránili
rozmáhající se nemravnosti, která
byla mezi mládeží velmi očividná. Vystoupili
mnozí a s četnými návrhy. Nakonec
vystoupil starší a všemi velmi vážený pedagog
a řekl: „Co vlastně hledáme, vždyť
nic lepšího nenajdeme, než co už máme.
Vždyť my máme mariánskou úctu!“ Věru,
nejlepší školou, ale i cestou ke správnému
životu je pravá mariánská úcta. Maria nás
chrání a je naší silou i naší nejlepší ochranou
proti hříchu a nemravnosti. Nad ní
ďábel nikdy nezvítězil, a proto i nyní je
každý v bezpečí, koho ona chrání.
Dávno před narozením Ježíše Krista,
roku 612 př. Kr. se Kylon s několika vzbouřenci
pokusil o dobytí hradu Akropolis.
Vzpoura byla potlačena. Kylon s některými
vzbouřenci utekl, někteří byli i zabiti
a jedna skupina utekla do chrámu pohanské
bohyně Athény. Zde se drželi oltáře bohyně,
protože existoval zákon, že ten, kdo
se utíká pod ochranu této bohyně a přidržuje
se jejího oltáře, nesmí být zabit, i kdyby
se dopustil kdovíjakého přečinu. Tato
výsada platila pouze po dobu, kdy se držel
jejího oltáře. Zbytečně lid zuřil před chrámem,
dokud se vzbouřenci přidržovali oltáře
bohyně Athény, nemohl jim ublížit.
Vzbouřenci měli na moři loď. Potřebovali
by se tam nějak dostat, aby mohli utéct
a zachránit si životy. Rozmýšleli. Tenkrát
jim někdo nabídl klubko nití. Oni je přijali.
Niť uvázali na oltář, klubko rozvíjeli,
drželi se nitě a kráčeli dolů ke své lodi.
Nikdo se jich nedotkl, protože byli spojeni
s oltářem bohyně Athény. Ale jeden
ze vzbouřenců upadl. Niť se roztrhla. Tu
se na ně lid vrhl a pozabíjel je.
Proč jsem vám uvedl tento skutečný
historický příběh? Protože ta vymyšlená
pohanská bohyně Athéna jako by byla
předobrazem té skutečné ženy, kterou si
sám Bůh vyvolil a určil nejen za Matku
Spasitele světa, ale i za Matku nás všech
vykoupených. Dal jí tu moc, aby nikomu,
kdo je pod ochranou této ženy – Panny
Marie, ďábel nemohl ublížit. Ďábel čeká,
jako čekal onen zuřivý lid, avšak nemůže
nám ublížit, dokud jsme spojení s Pannou
Marií láskou a pravou mariánskou úctou.
Uvědomme si, že žijeme ve světě, kdy
ďábel, naše vlastní tělo a svět tak bojují
proti nám, že sami v tom boji dobřeneobstojíme. Ďábel používá všechny možné
i nemožné prostředky, aby se naše duše,
kterou Pán Bůh stvořil pro sebe a pro
věčné štěstí, dostala do jeho moci a do
věčného neštěstí. Největší útok vede na
naši mládež a děti. My, kteří to pozorujeme,
někdy padáme do pokušení zoufat
si, protože se nám zdá, že veškerá námaha
je zbytečná. Ale to není pravda. Není
třeba zoufat. Všichni naši nepřátelé jsou
slabí, když nás chrání naše Matka, Panna
Maria. Tady je pouze jedno velké a skutečné
nebezpečí a tím je, že bychom mohli
ztratit kontakt, spojení s Pannou Marií.
Ale to již záleží na nás, zda jej ztratíme,
či neztratíme. Také dnes platí: „Ten, kdo
nechce zahynout, ten nezahyne!“ Panna
Maria je dosti silná na to, aby nás zachránila.
Ona nás chce zachránit, protože je
naší Matkou. Ona nás jistě zachrání, když
ji budeme o to prosit. Ještě nikdo nebyl
zklamán, kdo pomoc hledal u ní. Ani my
nebudeme, když ona bude naší Matkou
a my jejími věrnými dětmi.
Z Ľudová čítanka na nedele
a sviatky 11/2002 přeložil a upravil -dd-
Vyšlo v časopise Světlo 39. ČÍSLO / XXVII. ROČNÍK