Karol Dučák: I homosexuální osoby Bůh povolává k čistotě. „jako muže a ženu je stvořil“ (Gn 1, 27)

Katolická církev zažívá stále více útoků ze strany liberálů jakéhokoli ražení. Je totiž jedinou institucí, která ještě odolává sekularizaci a liberalizaci života společnosti, ačkoli už i v jejích řadách je nemálo neoliberálních duchovních i laiků, kteří zpochybňují staleté učení Kristovy církve. O to zuřivější útoky Katolická církev zaznamenává.





Jako kdyby se liberálové pokoušeli zlomit i ty katolíky, kteří ještě zachovávají věrnost Kristovu učení. Na Slovensku jsme toho byli svědky po popravě dvou mladých mužů a postřelení další osoby, barmanky, před LGBTI+ podnikem Tepláreň na Zámocké ulici v Bratislavě dne 12.10.2022 ve večerních hodinách. Pravděpodobným motivem odsouzeníhodného činu pachatele, jehož mrtvé tělo bylo nalezeno o den později, byla nenávist k osobám jiné sexuální orientace.

Jak se dalo očekávat, dostaly později v médiích prostor i protikatolické vášně, protože Katolická církev je známá neschvalováním praktikování a propagace homosexuality. Proto považuji za povinnost předejít nesprávným interpretacím a vyjádřit svůj postoj katolického žurnalisty a spisovatele.

Především je třeba zdůraznit, že pachatel, 19letý Juraj K., který zavraždil dva lidi a postřelil další osobu, se nehlásil ke Katolické církvi. Navíc původním cílem jeho útoku nebyli homosexuálové. Jak se ukázalo, primárně plánoval zavraždit slovenského premiéra Hegera i další slovenské politiky. Dnes už nejde „o úplné překvapení, protože Juraj K. psal o pokusu zabít premiéra i na twitteru krátce po vraždě dvou LGBTI+ lidí, když se k ní přihlásil na sociální síti.“
(https://domov.sme.sk/c/23039368/strelba-bratislava-heger-utok-bezpecnost-lgbti.html)

I slovenský policejní prezident Štefan Hamran v televizi JOJ potvrdil, že „primárním cílem byl premiér.“ (https://domov.sme.sk/c/23039368/strelba-bratislava-heger-utok-bezpecnost-lgbti.html)

Přitom premiér Heger nebyl jediným ohroženým politikem. Mladý vrah měl „seznam opozičních a koaličních politiků, jakož i státních institucí či novináře, které chtěl zneškodnit. Cílem tak měl být i exministr školství Branislav Gröhling nebo předseda Smeru Robert Fico.“
(https://www.cas.sk/clanok/2729801/heger-bol-hlavnym-cielom-vraha-zo-zamockej-preco-policia-tajila-mozny-atentat-na-premiera-a-kto-zlyhal/2/)

Tyto skutečnosti vrhají pochybnosti na tvrzení, že primární motivací pachatele byla nenávist vůči lidem jiné sexuální orientace. V první řadě byli předmětem jeho nenávisti politici a židé. Publicista a bezpečnostní expert Radovan Bránik napsal na sociální síti facebook, že seznam nepřátel mladého vraha byl „neuvěřitelně dlouhý a lidé z homosexuální komunity měli večer prostě jen tu nekonečnou smůlu, že byli ze všech dostupných nejsnáze zranitelným terčem. Pokud by mu přály okolnosti, začal by – podle vlastních plánů – zabíjením v budově, v níž se setkávají někteří ortodoxní židé a až odtud se hodlal přesunout k Teplárně...“
(https://spravy.rtvs.sk/2022/10/strelec-zo-zamockej-ulice-homosexualitu-povazoval-za-vynalez-zidov/)

Pachatel dokonce i homosexualitu považoval za „vynález“ židů a v minulosti „mezi jeho hrdiny a vzory patřili například Anders Breivik, Henri Benet či Adolf Eichmann.“
(https://spravy.rtvs.sk/2022/10/strelec-zo-zamockej-ulice-homosexualitu-povazoval-za-vynalez-zidov/)

Ve smyslu všech uvedených argumentů je tedy absurdní jakkoli spojovat Katolickou církev s tímto odsouzeníhodným činem. My katolíci jsme povinni žít v lásce a porozumění i ve vztahu k homosexuálům, protože příkaz lásky je nejvyšším Božím příkazem a dobrodiním zároveň. Pokud někdo tvrdí, že naše Církev vede katolíky k diskriminaci homosexuálů, lže. Aktuální Katechismus Katolické církve (zkratka KKC) mimo jiné uvádí: „Nezanedbatelný počet mužů a žen má hluboce zakořeněné homosexuální sklony. Toto zaměření, které se objektivně vymyká řádu, je pro většinu z nich zkouškou. Proto mají být přijímání s úctou, soucitem a jemnocitem. Vůči nim je třeba se vyhnout jakémukoliv náznaku nespravedlivé diskriminace. Takové osoby jsou povolány naplnit Boží vůli ve svém životě, a jsou-li křesťany, spojit těžkosti, s nimiž se mohou setkat v důsledku svého stavu, s obětí Pána na kříži.“ (KKC, 2358)

Já sám co nejrozhodněji odmítám bezdůvodné zabíjení lidí od momentu početí v lůně matky až po přirozenou smrt. Společně s manželkou jsme se modlili za spásu duší zastřelených mladých lidí a já jsem se s týmž úmyslem i několika mší svatých zúčastnil. Prosil jsem Boha i za uzdravení zraněné barmanky.



Vyjadřuji upřímnou soustrast pozůstalým obětí hrozného masakru, ale i všem lidem, kteří byli jakkoli negativně zasaženi touto hroznou tragédií. Jedním dechem ale musím dodat, že to nic nemění a ani nemůže měnit na odmítavém postoji Kristu věrného katolíka k praktikování a propagaci homosexuality kdykoli a kdekoli na světě. Kdybych hlásal něco jiného, zrazoval bych Ježíše Krista. Je možné, že za tato slova mě mnoho lidí odsoudí, ale já musím jednoznačně prohlásit: raději ať mě odsoudí miliony lidí, než by mě jednou měl odsoudit Ten, který je v mém životě nejdůležitější – Spasitel Ježíš Kristus.

Samotná homosexuální orientace člověka není hříšná. Člověk, který má nevlastní vinou problém s vlastní sexuální orientací, nemá hřích. Pokud však takový člověk navazuje homosexuální vztahy s jedinci stejného pohlaví a praktikuje homosexuální úkony, dopouští se jednoznačně těžkého hříchu!

Písmo svaté, Kniha knih, praktikování homosexuality jednoznačně zavrhuje. Už ve Starém zákoně čteme: „Nesmíš nečistě obcovat s mužem tak, jako se pohlavně obcuje se ženou. To by byla ohavnost!“ (Lv 18, 22)

V téže Knize Leviticus je odsouzení homosexuálního chování i na jiném místě. (Lv 20, 13)

Stejně nekompromisní zavržení praktikování úchylných sexuálních praktik nacházíme i v Novém zákoně v některých Pavlových listech. V listu Římanům píše: „Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému; muži s muži provádějí hanebnosti, a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost.“ (Řím 1, 26 – 27).

V podobném duchu se apoštol národů vyjadřuje i v jiných dvou listech. (1 Kor 6, 9 – 10; 1 Tim 1, 8 – 11)

Homosexuální chování je tedy jednoznačně proti Bohu. Je však také proti člověku. Mnohé země, zvláště ty s vysokou životní úrovní, vymírají. Porodnost klesá. Dítě se bez problémů může narodit jen ze sexuálního spojení muže a ženy. Každý jiný způsob – tedy například umělé oplodnění – je Pandořinou skříňkou, jejímž otevřením se problémy nejen nevyřeší, ale dokonce znásobují.

Každý katolík – chce-li zůstat i nadále katolíkem – musí akceptovat Písmo svaté na 100 %. Vždyť apoštol Pavel hlásal, že celé Písmo svaté „je Bohem vnuknuté a užitečné k poučení, k usvědčování, k nápravě a k výchově ke spravedlnosti, aby byl Boží člověk dokonalý a připravený ke každému dobrému dílu.“ (2 Tim 3, 16–17).

Aktuální KKC uvádí, že Písmo svaté představuje skutky homosexuality jako těžkou zvrácenost a Tradice, opírající se o Písmo svaté, považuje homosexuální skutky za vnitřně nezřízené. Na základě toho KKC uzavírá, že homosexuální skutky nikdy „nemohou být schvalovány.“ (KKC 2357).

Homosexuálové nemohou žádat od Katolické církve to, co jim nepatří. Žádný papež nemůže například postavit homosexuální svazky na úroveň manželství! Vždyť Hospodin kdysi stvořil lidi jako Adama a Evu! Nestvořil dva Adamy ani dvě Evy. Dva Adamové, ani dvě Evy by nemohli zplodit potomstvo a tím je řečeno všechno. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, „aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ (Gn 1, 27)

Můžeme shovívavě tolerovat způsob života homosexuálů, ale v žádném případě ho nemůžeme schvalovat, či dokonce obdivovat, natož postavit homosexuální svazky na úroveň posvátného manželství!

I homosexuální osoby mohou dosáhnout spásy duše. Musí se však vyhýbat homosexuálním skutkům a ze všech sil se snažit žít v čistotě. KKC uvádí: „Homosexuální osoby jsou povolány k čistotě. Skrze ctnosti sebeovládání, jež vychovávají k vnitřní svobodě, často skrze podporu nezištného přátelství, modlitbu a svátostnou milost mohou a mají se postupně a rozhodně přibližovat ke křesťanské dokonalosti.“ (KKC 2359)



Můžeme a musíme milovat i homosexuály, ale nemůžeme schvalovat jejich hříšný způsob života. Nemůžeme schvalovat snahy postavit soužití dvou homosexuálů na úroveň manželství. Nemůžeme ani akceptovat právo adopce dětí homosexuálními páry, protože výsledky výzkumů mnoha vědců dokazují, že u dětí vychovávaných homosexuálními páry je v dospělosti mnohem vyšší riziko, že budou trpět depresemi, nadváhou a jinými problémy, než v průměrné populaci jejich vrstevníků. Nemůžeme souhlasit s pomýlenou praxí učit děti ve školách zvrhlosti o tom, že každý si může bez omezení měnit své pohlaví. Odmítáme označování rodič 1 a rodič 2, protože Stvořitel světa stvořil jen dva rodiče: otce a matku. V tomto musíme být pevní a neochvějní, protože v opačném případě bychom sice získali falešné poklonkování světa, ale ztratili bychom Boha.

Navíc musíme připomínat důležitou skutečnost, že nikdo se nerodí homosexuálem. Známe dokonce nemálo případů homosexuálů, kteří nebyli spokojeni se svou sexuální orientací a po terapii se stali heterosexuály. Je to také případ Alberta Peréze, který se stal světoznámým díky masmédiím.
(Srov. https://www.youtube.com/watch?v=xKqQA4B4i6Y)



Homosexualita se tedy dá léčit a toto by společnost neměla ignorovat. Jde jen o to, zda se ještě politici a masmédia řídí mravním kompasem, jehož spolehlivost potvrdily staleté dějiny křesťanského světa.

Náš Spasitel Ježíš Kristus miloval hříšníky, ale nemiloval jejich hřích. Vždyť si jen vzpomeňme, že zachránil i život cizoložnici, kterou chtěli ukamenovat, ale žádal ji, aby skončila svůj hříšný život. Velmi důležitá byla Ježíšova slova zachráněné cizoložnici: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!“ (Jan 8, 11)

Pokud by byl Ježíš toleroval hřích, řekl by cizoložnici, že klidně může i dále hřešit. Jenže Spasitel jí jednoznačně řekl: „Jdi a od nynějška už nehřeš!“

To je i moje doporučení homosexuálům: „Jděte a už více nehřešte, ale hledejte cestu vysvobození z pasti homosexuality, protože ta cesta existuje. Především se však obraťte k Bohu. Jedině v něm naleznete trvalé štěstí a už se nebudete muset bát ničeho, ani tělesné smrti. Vždyť smrt duše je mnohem strašnější než smrt pomíjivého těla.“

Karol Dučák