"Šla jsem na pódium. Řekla jsem do mikrofonu: ‚Stop!‘ Vytáhněte růžence, budeme se modlit. A modlitba trvala sedm hodin bez přerušení.“ Nyní se jejím domovem stalo rádio. Spí na podlaze, myje se pod umyvadlem. „Není ve mně žádný strach, jsem připravena na všechno,“ říká polská misionářka.
Na Majdanu vyzvala lidi, aby se modlili růženec a stali se tak terčem odstřelovačů. Nyní udržuje svou náladu naživu vysíláním na ukrajinském rádiu Maryja. - Cítíme zvláštní přítomnost Boha, jsme přesvědčeni, že pravda je na naší straně a že zvítězíme - říká sestra Lucyna Grząśko.
Na Ukrajině žije třicet let
Misionářka ze shromáždění služebnic Ducha svatého působí na Ukrajině třicet let, včetně posledního desetiletí jako novinářka. „Rádio je teď mojí frontou,“ říká. Zdůrazňuje, že během této barbarské války Ukrajinci potřebují jak ujištění, tak ověřené informace o tom, co se děje.
- Říkáme, ve kterých městech nejvíce potřebují krev, kde najít úkryt nebo získat základní pomoc - hovoří. Rádio se stalo jejím domovem. Spí na podlaze, myje se pod umyvadlem.
- Lidé jsou velmi vděční, že jsme s nimi, volají, sdílejí s námi, co prožívají. Nemáme dobré podmínky, ale je v nás naděje a světlo – říká sestra. Když s ní mluvím, padají bomby na Kyjev a její hlas zní silou a nadějí.
- Největší strach jsem měla, když jsem se po vypuknutí války, která mě zastihla 400 km od Kyjeva, vracela do města autem sama, protože, ač mi bylo doporučeno, abych to nedělala, rozhodla jsem se zůstat na Ukrajině. Když jsem se blížila ke kontrolním stanovištím, viděla jsem namířené pušky. Teď ve mně není žádný strach, jsem připravena na všechno – říká misionářka.
Řeholnice na Majdanu v Kyjevě
Sestra Lucyna byla svědkem událostí na Majdanu v roce 2014. Pomohly jí posílit její pevný postoj k odevzdání se Bohu a práci na evangelizaci. Během Revoluce důstojnosti, jak se událostem v Kyjevě říkalo, mnohokrát navštívila Majdan, stejně jako mnoho kněží a sester z celé Ukrajiny, kteří demonstranty doprovázeli modlitbou, teplým čajem a sendviči nebo poskytováním základní lékařské pomoci.
V jednu chvíli lidé při čtení fatimských zjevení pochopili, že to, co se tehdy dělo, bylo součástí jejich naplnění, a proto požádali, aby sochu Panny Marie z Fatimy přinesli na Majdan. Přišla k nim ze svatyně v Dowbysz den před oznámením o likvidaci Majdanu. Nejprve její socha stála v modlitebním stanu a 18. února 2014 ji dva mladí lidé vynesli na pódium a tam stála až do konce akcí.
Kulky letěly a Bůh mi dal život
- Cestou na Majdan toho večera jsem se zeptala Boha, co ode mě chce, a pochopila jsem, že mám pozvat lidi k modlitbě. Vstoupila jsem na pódium. Pohled byl hrozný. Lidé utíkali a křičeli, nevěděli, co se bude dít dál. Řekla jsem do mikrofonu: přestaňte, vyjměte růžence, budeme se modlit. A modlitba trvala sedm hodin bez přerušení, až do pěti ráno, vzpomíná misionářka.
Jeviště se ponořilo do tmy, kterou jen čas od času prořízl reflektor bezpečnostních složek, které chtěly vidět, co se děje. Kolem půlnoci na ni začali ostřelovači mířit, protože viděli, že nastolila atmosféru ticha a modlitby.
Kulka letěla do levé ruky, otřela se o bundu, ale nezranila mě. Uvědomila jsem si, že Bůh mi dal život. Nic pro mě není těžké, jsem připravena na všechno. Jsem šťastná, protože cítím zvláštní Boží přítomnost. Jsem přesvědčena, že pravda je na Boží straně a zvítězíme. Nepřemýšlím o tom, co se mi může stát. Prostě žiji minutu po minutě, jsem ráda, že jsem se druhý den probudila a můžu být zase vepředu. Mojí zbraní je růženec – říká misionářka.
Škola modlitby růžence
Vzpomíná, jak se po událostech na Majdanu za svítání ozvala redakce s tím, že telefonáty jsou přerušené a lidé žádají o modlitby, které tam odříkávala. Vrátila jsem se do Radia Maryja a začaly další dny výkladu růžence.
- Většina lidí, kteří byli na Majdanu, neznala růženec, takže jsem při modlitbě vysvětlovala jednotlivá tajemství. Bylo zde mnoho pravoslavných a pravděpodobně i nevěřících. Zájem o tuto modlitbu vzrostl natolik, že jsme museli vytisknout kartičky s pokyny, které byly rozeslány do země. Naše vysílací stanice se pro mnohé stala univerzitou, jak se modlit a rozumět růženci, říká sestra Lucyna.
V den vypuknutí války iniciovalo ukrajinské Radio Maryja Pompejskou novénu za mír, ke které se připojily tisíce lidí po celé Ukrajině. Dvacátý druhý den války přišla do Lvova z Fatimy socha Matky Boží. Pro barbarsky zdevastovaný národ má být „symbolem míru“ a „znamením naděje“ na brzký konec války.
Odhaduje se, že od Majdanu bylo na Ukrajině distribuováno přes milion růženců. Po anexi Krymu mnozí skončili v okupované Doněcké a Luhanské republice. Válka urychlila šíření této mariánské modlitby za tento pravoslavný národ alespoň teoreticky.
Začátek konce války?
Stalo se mnoho zázraků. K těžce zraněnému chlapci přistoupil řeckokatolický kněz. Když uviděl kříž na hrudi, zeptal se: „To je tvůj Bůh?“ Slyšel „Ano.“ Chlapec zašeptal: „Věřím v Něho,“ a zemřel poté, co obdržel konečné rozhřešení.
Řeholnice pracující v Oděse vypráví o zraněném vojákovi, který drží v rukou růženec. Když se k němu přiblížila, řekl, že neví, co to bylo, ani jak se to jmenuje, ale věděl, že mu to zachránilo život.
- Ovoce Majdanu posiluje oddanost k Panně Marii Fatimské. Když jsem doma navštěvovala rodiny, viděla jsem, že každé dítě má svou sošku – vzpomíná sestra Lucyna.
- Věřím, že zasvěcení Ruska a Ukrajiny Neposkvrněnému Srdci Panny Marie bude začátkem konce války - přiznává. Misionářka poukazuje na to, že Ukrajina zvítězí, protože tolik lidí po celém světě se modlí růženec za mír a tato modlitba má zvláštní sílu, kterou nás ujistila Maria ve Fatimě.
Rafał Soroczyński
