Moje první pěší pouť mužů na Slovensku.
Rád bych se podělil o zážitky ze své první pěší poutě jen pro muže. Když jsem v roce 2019 doputoval do polské Czestochowe, řekl jsem si, že po neskutečně krásné zkušenosti bych rád i nadále pokračoval v dalších akcích. Rok na to jsem se díky jedné spolupoutnici z Šaštinské farnosti přihlásil na tuto pouť mužů, ale než jsme ji stihli prožít, tak pan covid byl rychlejší a všechno se zrušilo.
A tak konečne letos mi bylo dopřáno zůčastnit se. V práci jsem měl nahlášené volno a tak nezbývalo nic jiného než se vypravit vlakem do žst. Senica, kde tato pouť začínala. Při pohledu z okna nevypadaly mraky nějak krásně, ale já byl rozhodnutý jít za jakéhokoliv počasí. A Panna Maria sedmibolestná určitě věděla, jak moc se těším a už po cesťě vlakem bylo vidět jak se nebe protrhává a vykukuje modrá obloha.
Když jsem na stránkách baziliky četl o této pouti, bylo tam psáno že se zučastňuje cca 250 až 300 mužů, to pro mne bylo ještě více lákavé. Ale asi ta dvouletá nechtěná přestávka způsobila že se nás setkalo krásných 30. A podle rozhovoru z jednim poutníkem jsme se shodli, že velké číslo není důležité a že i malá skupinka je naprosto ůžasná.
Samotnou pouť, která byla podle slov pátera Martina vyjímečná v tom, že den před ní bylo 95 let co Pana Maria sedmibolestná byla vyhlášena za patronku Slovenska, jsme začali na železniční stanici Senice, kde nam místní pan kaplan dal požehnání na cestu a pak jsme vyrazili směr golfový resort, kde jsme po kratičké přestávce, pokračovali dál. Po cestě k další pauze, jsme se pro mne poprvé modlili cestu světla (velmi mně připomínala křížovou cestu, jen čtení k rozjímání bylo mnohem delší).
Po pauze jsme došly do městečka Borský Mikuláš - části Borský peter, kde byla krátká přestávka a přednáška pátera Ondreja a po ní už posledních 7,5 km k národní bazilice v Šaštíně.
Mezi naší třicítkou poutníků, jsem byl jediný česky mluvící, ale i přesto se mnne dostalo velmi laskavého a krásného přijetí. Při samotné pouti kromě modlitby, byl čas i na sdílení mezi poutníkama, seznamování se, rozhovory, prostě vše co by takové společenství mělo mít.
Obrovské dík patří Panně Marii za ochranu a za pěkné počasí. A také páterům Martinovi a Michalovi za příkladné a poutavé duchovní vedení. A samozřejmě všem poutníkům za to, že mně mezi sebe tak krásně přijali. Velmi se těším na další i mimo poutní setkání
