Ke mši svaté na sebe kněz obléká zvláštní oblečení.
Má na sobě albu, která se podobá dlouhým ženským šatům. Bělost alby naznačuje, jak čistá má být duše kněze, který přináší oběť nejsvětější. Věřící jsou při pohledu na bílou albu vtahováni do poznání, aby i oni prožívali bohoslužbu s čistou duší. Přes albu nosí kněz štolu, která splývá volně kolem krku tak jako např. šála. Štola je odrazem kněžské důstojnosti a znamením mimořádného posvátného zasvěcení jejího nositele Pánu Bohu. Nejvíce viditelný je ornát, který zahaluje postavu kněze a může napomoci k tomu, aby se zapomnělo na tohoto konkrétního člověka, ale byl vnímán ten, kdo přináší Bohu oběť nejsvětější. Toto mimořádné oblečení pro kněze samotného připomíná, že on v čase bohoslužby je ve velekněžské roli. Starozákonní texty nám vysvětlují, jaké mimořádné postavení měl ve chvíli přinášení oběti, a jak pečlivě se na to musel připravit. Kněz je v roli velekněze při mši svaté a mše svatá je mnohem vyšší a důstojnější oběť než ta, kterou přinášeli starozákonní velekněží.
Pro lid, který se účastní mše svaté, je oblečení kněze znamením toho, že teď se děje něco zcela mimořádného. Kdykoli pohlédnou na kněze při mši svaté, jeho oděv jim vysílá nezpochybnitelný vzkaz: Jsme přítomni na mimořádné události.“ V době Starého zákona mohl velekněz k oběti vstoupit do velesvatyně pouze sám. Dnes při mši svaté, která je mnohem svatější než oběť starozákonní máme dovoleno být u toho i my. Ach, jak si této skutečnosti musíme považovat.