Pro mnohé je to naprosto zbytečná otázka – a k čemu to bude, když to budu vědět? Ale ono to má opět svou hlubokou symboliku…
Našel jsem odpověď a nalezl, že Kristův kříž byl vyroben z cypřišového dřeva tedy ze stromu cypřiše.
Cypřiš (Cupressus sempervivens – cypřiš stálezelený) je útlý strom s drobnými lístky, které jsou přitisklé na větvičkách - nemá jehličí a přesto patří mezi jehličnany! Věčně zelený cypřiš byl znakem neustávajícího života, proto byl v antice za strom mrtvých a vysazoval se na hřbitovech, protože souvisí s nadějí na další život.
Snad bych mohl připomenout, jak málo se dnes symbolice rozumí. Co způsobí neznalost bylo krásně vidět donedávna na kojetínském hřbitově, kde byly vysázené břízy nebo dnes okrasné jeřáby. Přesto někde na hřbitově alespoň trochu to vyjadřují zasazené a vzrostlé tuje. I oni zůstávají po celé rok zelené…
Rád poukáži na událost, která je ještě v živé paměti, že když zemřel pp.Jan Pavel II., byl položen do rakve, která byla z cypřišového dřeva. Zde je krásně vyjádřena naděje a touha po životě věčném…
Vyobrazení cypřiše nacházíme už ve starých mezopotámských válečkových pečetidlech. V Persii byl cypřiš považován za posvátný strom (má nádherné aroma).
O cypřiši se ve Starém zákoně píše jako o stromu, který je spjat s Libanonem, „
do nového Jeruzaléma přijde sláva Libanonu, cypřiš spolu s platanem a zimostrázem, jako ozdoba Božího svatostánku“ (Iz 60,13). Cypřiše byly také v Boží zahradě (Ez 31,8), vedle cedrů a platanů. U proroka Ozeáše 14,9 čteme, kdy Hospodin o sobě říká „
Jsem jako stále zelený cypříš“. Šalomoun vyzdobil chrám „
cypřišovým dřevem, které bylo pokryto zlatem.“ (2 Pa 3,5). Vysoký cypřiš symbolizuje vznešenost moudrosti ( Sir 24,13).
Biblisté si lámou hlavu nad slovem GOFER, ale nejspíš by se dala přeložit jako cypřiš, pak by to znamenalo, že i Noemova archa byla zbudována z cypřiše (Gen 6,14), což by odpovídalo i symbolickému významu tohoto stromu jako nositele života!
V byzantském umění hrají cypřiše (arbor vitae) – strom života zvláštní roli, zejména když rámují kříž anebo reprezentují nebeský Jeruzalém. Protože cypřišové dřevo sloužilo k výzdobě chrámového interiéru, stal se cypřiš také symbolem Panny Marie, její tělo – podobně jako chrám – skrývalo Nejsvětějšího Krista.
Když Kristus umírá na kříži z cypřišového dřeva je to odkaz k chrámu, Noemovu archu, ale také k naději po životě (Cypřiš je stále zelený). Pán Ježíš na kříži je jako nový Noe, jediný On je skutečně živý, On zachraňuje život a všechny ty, kteří jsou spojeni s ním. A jestliže vnímáme cypřišové dřevo jako materiál, kterým byl vyzdoben chrám, který ukrýval Boží přítomnost, tak na kříži z cypřišového dřeva, který je chrámovým materiálem se zjevuje Boží přítomnost v osobě Ježíše Krista už ne skrytý, tajemný, ale zjevující jako zranitelný člověk.
Zdroj: přišlo emailem
(Na Fatym.com vydáno 16. 4. 2022; 14. 9. 2022 - 205 přečtení)
